I'll be good [Wolfstar]

37. Kapitola

,,Zlatooo?" Sirius nahlédl do pokoje a když spatřil Remuse sedícího na židli u psacího stolu, který si čte nějaký neurčitý časopis, vešel do pokoje.
,,Ano?" Remus sebou škubl a rychle schoval knihu do šuplíku. Sirius došel k Remusovi a zamračil se.
,,Co jsi to četl??" Sirius se zády opřel o stůl a tázavě se na Remuse díval.
,,Určitě jsi sem nepřišel aby ses zeptal, co čtu...." Remus se nervózně usmál.
,,Chtěl jsem se tě zeptat, jestli by sis nešel zalétat. James mě poslal k čertu... Že prý jdou s Lily na rande. Zapadá slunce a Londýn je při západu strašně hezký. A v noci ještě víc." Sirius se na nervózního Remuse s pobaveným úsměvem díval. ,,Víš, že jsem viděl název toho časopisu?" Remus nápadně zbledl a uhnul pohledem. ,,Dělám si srandu, ale jsem vážně zvědavý, co to bylo."
,,Sakra Siriusi! Tohle už mi nedělej!" Remus si se zavřenýma očima úlevně oddychl.
,,Notak.... Remi. Prosím!" Sirius na Remuse vrhl štěněcí pohled.
,,Překvapení," odvětil Remus.
,,Nesnáším překvapení! A jsem netrpělivý, výbušný a zvědavý. Taky strašně upovídaný a otravný." Sirius podrážděně zavrčel a zamračil se.
,,Vidíš? A já tě i přes to miluju, Sirie." Remus se sladce usmál a nasadil flirtovný tón.
,,Taky tě strašně miluju." Sirius se odrazil od stolu a sklonil se k Remusovi, kterému věnoval sladký polibek. ,,A teď mi řekni, co to bylo."
,,Brzo máš narozeniny," okomentoval Remus. Sirius se na chvíli zasekl a potom se zamračil.
,,,Nechci abys mi něco kupoval," namítl Sirius.
,,Vzpomínám, že jsem ti říkal to stejné," odvětil Remus.
,,Remusi, já si nepřeju-"
,,Siriusi, lásko, víš že v tomhle ohledu je mi jedno, jestli si to přeješ nebo ne? Neřeš to ano? Prostě to přijmi jako hotovou věc." Remus Siriusovi skočil do řeči a stáhl si Siriuse na klín.
,,Štveš mě," zamumlal Sirius do polibku.
,,Miluješ mě." Remus se usmál a postavil Siriuse zpět na zem. ,,Neříkal jsi, že si chceš zalétat?" Remus si klekl k posteli a začal něco hledat pod ní. Nakonec z pod ní vytáhl koště.
,,Jo. Jdeme." Sirius vzal své koště z rohu místnosti a dal si bundu stejně jako Remus. Šli spolu na zahradu, odkud vyletěli na oblohu.

,,Létáš dobře. Nechápu proč jsi s námi nelétal dřív." Sirius odložil koště zpět do rohu a se šťastným úsměvem si vyslekl bundu. Druhý chlapec se na něj díval se zatajeným dechem. Od větru měl rozcuchané vlasy a rudé tváře. Celý zářil štěstím a spokojeností. Když se na něj Sirius otočil, Remus rozpřáhl ruce do objetí a Sirius se k němu přitulil.
,,Jsi nádherný, Sirie," zašeptal Remus do Siriusových vlasů. Sirius se na Remuse podíval se skousnutým rtem, takže Remus mohl vidět, jak se Sirius začervenal, čemuž se pousmál. Remus něžně přiložil své rty na ty Siriusovy. ,,Miluju tě," zamumlal Remus do Siriusových rtů. ,,Nevíš, kde je Peter?"
,,Pryč. Někam odešel." Remus vysadil Siriuse na stůl a znovu ho políbil.
,,To je dobře..."

,,Není ten stůl rozvrzaný?" Sirius se na Remuse podíval se šibalským úsměvem. Ten se od knihy odvrátil a ohlédl se na Siriuse ležícího v posteli. Remus se ušklíbl a zatřásl se stolem, což mu šlo celkem lehce, při čemž stůl zaskřípal. Sirius se zasmál a víc se zakutal do peřiny.
,,Pojď za mnou," pronesl Sirius prosebným tónem. ,,Už je pozdě. Teď není doba na čtení."
,,Bude ti hodně vadit, když dočtu kapitolu?" Remus se otočil zpět na Siriuse s otázkou v očích.
,,Hm.... Asi ne." Sirius zamyšleně našpulil rty. Asi po pěti minutách Remus zavřel knihu a odložil ji do šuplíku. Podíval se na postel kde ležel Sirius, který vypadal, že už spí. Remus zhasnul lampičku a poslepu došel k posteli, na kterou si lehl. Ze zadu si Siriuse přitáhnul k sobě. Sirius se k Remusovi víc přitulil. ,,Už jsi tu?" Sirius rozespale zamručel.
,,Jo. Spi, zlato."

,,Siriusi! Remusi! Vstávejte!" Frank vletěl do pokoje a začal řvát na celý pokoj. Sirius zavrčel něco ve smyslu nadávky, za to Remus vyletěl do sedu a okamžitě se vydal ke skříni.
,,Smrtijedi?" Remus vytáhl oblečení, které kouzlem vyměnil za své spací. Frank přikývl, což Remus viděl jen díky svým vylepšeným vlkodlačím genům. Frank rychlým krokem odešel a Remus přišel k Siriusovi.
,,Sirie, vstávej. Smrtijedi někoho napadli." Remus Siriuse něžně pohladil po tváři. Sirius zamrkal a unaveně se vyhrabal z peřiny. ,,Promiň, lásko. Ale takhle bojovat nemůžeš." Remus se omluvně usmál a použil na Siriuse "Aquamenti". Sirius zapištěl a probodl Remuse zabijáckým pohledem.
,,A jak mám bojovat takhle!?" Zavrčel vztekle Sirius. Remus ho kouzlem usušil a nechal vodu na zemi zmizet. Potom ho zase kouzlem převlékl, přivolal jeho hůlku, kterou mu podal, vzal ho za ruku a rychle se vydal dolů do kuchyně. Na stole byl papírek s adresou, na kterou se přemístili. Okolo byli bystrozorové se smrtijedi. Voldemort tu nebyl. Remus necítil jeho magii.
,,Buď opatrný." Remus Siriusovi věnoval poslední pohled a vydal se pomoct bystrozorovi, který sám bojoval proti skupince smrtijedů. Sirius zaútočil na smrtijeda, který právě překročil tělo asi mrtvého bystrozora, kterého nejspíš zabil. Na obloze bylo velké zelené znamení zla. Bojovalo se dlouho, už začalo svítat. Sirius i Remus byli celý zašpinění a sem tam by se našlo i nějaké zranění. Bystrozorů už bylo málo, tak dvacet. Smrtijedů bylo dvakrát víc. Remus viděl asi dva lékouzelníky, kteří běhali od jednoho bystrozora ležícího na zemi k druhému. Každému kryl záda jeden bystrozor. Z řádu nikde neviděl Petera a Alici. Zato viděl Brumbála s McGonagallovou a ještě pár členů řádu, které nepotkal, ale věděl, že jsou to členi, jelikož neměli červené pláště jako bystrozorové a bojovali proti smrtijedům. Po chvíli Remus viděl na nohou už jenom Brumbála, Siriuse, Jamese a Kingsleyho. Když spatřil smrtijeda, který mířil na Siriuse, vyděšeně na něho zavolal, avšak už bylo pozdě.

•Buďte pozorní, jelikož nikdy nevíte, co se stane za chvíli...

956 slov

Ahoj, chtěla bych všem moc poděkovat za 3 K přečtení 🎉🎉. Vážně jsem si nemyslela že by ta knížka mohla mít takový úspěch (alespoň pro mě je to úspěch). Díky 🙏🖤.