57. Kapitola

2.7K 131 54
                                    

,,Musíte ho najít! Okamžitě." Mladý černovlasý muž pochodoval po místnosti, čímž všechny značně znepokojoval. Byly na něm vidět známky únavy a nervozity. Kruhy pod očima, netrpělivý a zkroušený výraz, červené oči a třes rukou. Všechno se otočilo o 180° během jedné noci.
,,Siriusi, Potterovi mi řekli, že strážcem tajemství budeš ty." Na Brumbálovi bylo také vidět, jak ho smrt Potterových a umístění Longbottomových ke sv. Mungovi zasáhlo. Sám nechtěl věřit, že by byl Sirius schopen něčeho takového. Ale zároveň se mu nechtělo věřit ani to, že by byl Peter smrtijedem.
,,Tím chcete naznačit, že jsem je zabil já?! Já?! Byl jsem Jamesův a Lilyin nejlepší přítel! Nikdy bych jim neublížil." Sirius se zastavil na místě a ukřivděně se podíval do ředitelovi tváře. To obvinění bylo naprosto absurdní.
,,Ale Siriusi.... Já pouze říkám, že nahlásili tebe. A je mi líto, ale-"
,,Strážcem byl opravdu Peter, Albusi. Byl jsem to já, kdo je přesvědčil. To já můžu za to, že jsou mrtví." Vlkodlak, který doposud jenom tiše seděl pořád tak nějak doufal, že všechno je jenom hra. Blbá zvrácená hra. Pocit viny ho ale i tak neopouštěl, ikdyž se sám pokoušel přesvědčit, že za to nemůže tak úplně jenom on. Pátral po bodu, kdy se to všechno pokazilo. Kdy se do nebes vrylo, že 31. října 1981 zemřou Lily a James Potterovi. Pokaždé se zastavil u jednoho místa. Kdy se Siriusem navrhli, aby byl Peter strážce.
,,Nemůžeš za to, Remusi," odvětil slabým hlasem Albus.
,,Je to moje vina. Měl jsem trvat na tom, abych jím byl já. To já jsem jim navrhl Petera... Merline, vždyť tu teď mohli být." Sirius se zastavil a zoufale si zatahal za vlasy. Co když se toho nikdy nezbaví? Toho smutku, pocitu viny, bezmocnosti, bezcennosti...
,,Ale nejsou, že? A jsme to my, kdo za to může." Hned potom, co to Remus dořekl si uvědomil, co svými slovy způsobil. Sirius křečovitě zavřel oči a zoufale se zakousnul do svého rtu.
,,Omluvte mě." Remus přesně věděl, co Sirius udělal, když vyšel z Brumbálovi pracovny. Určitě se opřel o stěnu a slzy mu samovolně stékaly po opálených tvářích. Neměl říkat, že za to můžou oba. Měl to svést na sebe. Protože svými slovy určitě nechtěl Siriuse vyhnat a donutit ho ještě víc proklínat sám sebe.
,,Celý život jsem se snažil dělat něco dobrého. Stranil se lidí, abych jim neublížil, přidal jsem se k řádu. Pomáhal jsem nevinným kouzelníkům. Tak mi řekni, Albusi, proč to pokaždé odnesou moji blízcí?" Zeptal se vlkodlak tichým bezmocným hlasem.
,,Život je plný nečekaných zvratů. Někdy to bolí tolik, až si myslíš, že nemůžeš dýchat. Až si myslíš, že je konec. Ale nejsi sám, Remusi. Nejsi. Máš Siriuse, Harryho, mě. Pořád máš spoustu lidí, za kterými můžeš přijít," ujistil ho Brumbál.
,,Ale stejně je jich pořád čím dál míň. Bojím se, kdy přijde tan den, ve kterém ztratím i ty ostatní." Připadal si jako v noční můře. Uvnitř něj byla obrovská černá díra, která ho čím dál tím víc pohlcovala. Beznaděj ho pohlcovala.
,,Válka je u konce."
,,On se vrátí."
,,To bez pochyb."
,,Když jste za mnou poslal patrona se vzkazem, že jsou mrtví, chtěl jsem se přesvědčit. Nevěřil jsem vám. Celé to měl být jenom špatný vtip. Ale víte co? Nebyl to vtip. Uviděl jsem Jamese. Mrtvého. S očima dokořán. S vyděšeným výrazem. A Lily. Nikdy nezapomenu na její mrtvý obličej. Harry nebrečel nahlas. Jenom tam tak seděl. Slzy mu tekly po tvářích. Jakoby to celé chápal..." Celá ta hrůzná vzpomínka se mu zase zjevila před očima. Jakoby to prožíval znovu. Znovu cítil tu zradu ze strany Petera. Nenáviděl ho víc než sebe.
,,Našel jsem Lilyinu rodinu. Dursleyovi," prolomil Albus tížící ticho, které mezi nimi nastalo.
,,My jsme Lilyina rodina. My," odpověděl neústupně Remus. V tomhle ustoupit nehodlal. Harry bude u nich. Slíbil to Lily.
,,Oni se o Harryho postarají," připomněl Albus mírně.
,,Lily si přála, abychom se o Harryho postarali my se Siriusem." A já udělám všechno proto, abych to přání splnil, pomyslel si Remus. Stejně nakonec všechno co udělal pro jejich bezpečí bylo vymazáno jedním okamžikem. Okamžikem, kdy Lord Voldemort Avadou zavraždil nevinné rodiče, kteří se pouze snažili zachránit své dítě. Takže se alespoň postará o to jediné, co po Lily a Jamesovi zůstalo. Pro co obětovali život. Pro Harryho.
,,To není tak lehké, Remusi."
,,Nic není lehké," odvětil Lupin tvrdě. ,,Ale nás zná Harry nejlíp."
,,Pokusím se to nějak zařídit," vydechl nakonec poraženě bradavický ředitel. Věděl, že u nich se bude mít malý Harry Potter nejlíp. Ale zároveň věděl, že zařídit to na ministerstvu nebude nejlehčí. Stejně jako zbavit Severuse Snapea obvinění. Za pár dnů byl soud s Igorem Karkarovem a Severus, Remus i Albus si byli jistí, že tam padne Snapeovo jméno. Severus ale několikrát řád varoval před útokem a proto Brumbál nehodlal připustit, aby ho zavřeli do Azkabanu. Doufal taky, že ostatní smrtijedi budou dopadení a zavření. A že nevyklouznou bez trestu jako Lucius Malfoy.

•Říká se, že milovat znamená žít... Já miluju a přesto umírám.

828 slov



Takže.... Máme tu konec! Vážně konec... Když jsem psala tuhle knížku, váhala jsem, jestli ji vůbec vydat. Nakonec mě ale jedna osůbka přesvědčila. Nedávala jsem si moc naději, že by ta knížka byla úspěšná. A teď má skoro 10K přečtení! To pro mě úspěšné je. Ale určitě by ta knížka nebyla tak úspěšná, kdybych neměla vás ♥️. Skvělé čtenáře, kteří mě podporovali, abych vydávala další a další kapitoly. Přiznám se, že ke konci byla chuť psát mnohem menší, ale zřejmě to bude tím, že jsem měla rozepsaných několik knih. Všem vám strašně moc děkuju 💕. Hrozně si vás vážím a možná někdy na mém profilu vyjde další knížka. Taky bych se vám zároveň chtěla omluvit, že na konci už kapitoly nevycházely tak pravidelně. Děkuju🎉.

I'll be good [Wolfstar]Kde žijí příběhy. Začni objevovat