I'll be good [Wolfstar]

51. Kapitola

,,Doufám, že je vážně mrtvá. A že na mě nevyskočí z poza rohu," zamumlal Sirius, když s Remusem v zádech vstoupili do domu. Vypadalo to tam stejně, jako si Sirius pamatoval, jen s tím rozdílem, že všude byla vrstva prachu. ,,Doufám, že nemáš alergii."
,,Za prvé, kdyby nebyla mrtvá, tak ti ministerstvo neposílá ten dopis. A za druhé, ne, alergii nemám." Remus se rozhlédl stejně jako Sirius. Byli v dlouhé chodbě, která měla tmavou barvu a na zdech vyselo několik obrazů.
,,Změníme to tu. Ta barva je příšerná a některé věci taky." Sirius znechuceně nakrčil nos. Vydal se na konec chodby, kde začínala prostornější chodba, ze které vedly schody nahoru a dvoje dveře dveře. Jedny byli rovnou proti nim a druhé nalevo. Schody byly napravo. Sirius vešel do dveří nalevo, kde byla jídelna. Prošel jí a dostali se do obýváku. ,,Máti?!! Jsi tu!?!"
,,Je mrtvá, Siriusi. Určitě si z tebe ministerstvo nevystřelilo." Remus se na Siriuse podíval, jako když vysvětluje něco malému dítěti.
,,Moje máti je schopná všeho. Ale vypadá to tu čistý." Sirius se ještě jednou rozhlédl a vydal se zpět na chodbu. ,,Kráturo?! Kráturo!"
,,Siriusi, nikdo tu-" Remus vytřeštil oči, když uviděl staršího domácího skřítka.
,,Můj pane," zaskřehotal skřítek a hluboce se uklonil.
,,Odnes nám kufry do mého bývalého pokoje. A ukliď ho. Díky." Sirius kývl směrem k dlouhé chodbě, ve které nechali všechny věci.
,,Samozřejmě, Krátura je tady pro to, aby sloužil urozeným Blackům...." Mumlal Krátura polohlasem. Prošel okolo chlapců až ke kufrům, se kterými se hned přemístil do pokoje. Remus se za ním s otevřenou pusou díval.
,,Co je?" Sirius se zasmál nad Remusovým výrazem. Remus se otočil na Siriuse.
,,To-to byl domácí skřítek?" Zeptal se Remus nadšeně a zároveň i překvapeně.
,,Jo? Nikdy jsi ho neviděl?" Sirius se znovu zasmál. Ještě nikdy Remuse neviděl takhle.
,,Věř nebo ne, ale neviděl," ušklíbl se Remus.
,,No, tenhle moc příjemný není. Je stejně posedlý čistou krví jako máti." Sirius pokrčil rameny a rozešel se ke schodům.
,,Co je tady?" Remus kývl směrem ke dveřím, ve kterých ještě nebyli.
,,Rodinná gobelína. Mě tam stejně neuvidíš. Matka mě z rodokmenu vypálila, když jsem utekl k Potterovým. A odmítl se přidat k Voldemortovi jako ostatní z rodiny," vysvětlil Sirius. Remus přikývl a vydal se za Siriusem.
,,Stejně se tam někdy podívám."

,,Je to tu mnohem hezčí. Ještě strčit obraz máti do nějaké odlehlé místnosti a bude to dokonalé." Sirius se zářivě usmál a rozhlédl se okolo. James létal někde po domě, jelikož podle jeho slov, chtěl vidět, z kama Sirius tak nutně potřeboval vypadnout. Lily klidně seděla na židli a s úsměvem poslouchala Siriuse.
,,Máti?" Lily zvedla jedno perfektně upravené obočí. V tu chvíli se z chodby ozval řev Walburgy Blackové a přiřítil James.
,,Ta-tam je obraz. A řve. Na mě." James zmateně ukazoval do chodby. Sirius si nahlas povzdechl a vydal se do chodby. Lily se na Remuse se smíchem podívala.
,,V domě je obraz Siriusovy matky. Na Siriuse řve, že je krvezrádce a na mě, že jsem vlkodlak. Nic co bychom nevěděli. Ale je vážně mooooc milá," vysvětlil Remus se smíchem.
,,Sirius o ní párkrát mluvil. Ale vážně jenom párkrát. Ty o ní ale určitě víš víc." Lily přikývla a podívala se k chodbě, že které se křik přestal ozývat.
,,Asi. Ale určitě ne o moc víc. O rodině se my neradi bavíme."
,,O čem se neradi nebavíme?" Zeptal se Sirius, když dosedl na židli vedle a Remuse.
,,O rodině," řekla Lily a usmála se na něj.
,,Jo, tak to má pravdu," dal Sirius Remusovi za pravdu.
,,Páni, ta tvoje matka je ale pořádná-"
,,Svině," dokončil Jamesův komentář Sirius. James přešel ode dveří k židli a posadil se.
,,I tak se to dá říct." James přikývl a zašklebil se. ,,Mít tohle doma, uteču dřív než v šestnácti."
,,Jamesi, ty bys utekl už z jejího břicha, kdybys věděl, jaká bude," pronesl Remus trpělivě.
,,Remusi.... Ty jsi tak vtipný." James nasadil vysoký holčičí hlas, se sladkým úsměvem mávl rukou a několikrát zamrkal. Remus se na Jamese podíval jako na blázna. Sirius s Lily se potichu smáli. ,,Kdybych byl na kluky, jedu po tobě." James na Remuse flirtovně mrkl.
,,Ještěže jsi na holky."
,,Pořád mě jenom urážíš. Já tě nemám rád," odfrkl si uraženě James.
,,Ehm.... Jamesi. Chtěla jsem ti oznámit, že kdybychom někdy měli dva kluky, tak se ten druhý bude jmenovat Remus." Lily se na svého manžela omluvně usmála. James dramaticky zalapal po dechu.
,,Hele, ty přestaň balit mýho manžela a ty mi řekni, jestli bys neměla být doma a šetřit se." Sirius se na Jamese nejprve zamračil, ale potom se na něj zazubil.
,,Mám rodit až 2.8. Jsem ještě plně funkční." Lily se zasmála a napila se vody ze skleničky před ní.
,,O tom nikdo nepochybuje. Ovšem...."
,,Ne. Už ze mě děláte neschopnou jako všichni ostatní, Remusi. Nemám nějakou vážnou nemoc." Lily se naštvaně zamračila.
,,Promiň." Vlkodlak zvedl ruce v obraném gestu.
,,To je v pohodě. Spíš já promiň. Chápu, že máte starost. Jenom už si připadám zbytečná, když mě nic nenecháte dělat a tak."
,,Nejsi zbytečná!" Tentokrát se zamračil James a chytl Lily za ruku.
,,A neomlouvej se." Sirius se zářivě usmál a ledabyle mávl rukou.
,,Mimochodem, jak je na tom Alice?" otázal se zvědavě Remus. ,,Psali jsme si asi před měsícem. A nepotkáváme se ani na ulicích, protože jsou pryč. Zase."
,,Mají termín 26.7. Narodí se pospolu," vyhrkla Lily nadšeně. ,,Ani nevíš, jak se těším."

•Čas má plné kapsy očekávání.

907 slov