I'll be good [Wolfstar]

16. Kapitola

Zase je Brumbál svolal. Smrtijedi zaútočili. Znovu. Další mudlovská rodina. Tentokrát tři členi. Uběhli zhruba další dva měsíce. Remus se Siriusem spolu chodili už tři měsíce. Měl ho rád čím dál tím víc. Proto se bál této chvíle. Bál se, že se mu něco stane a že on tomu nezabrání. Tak strašně moc se o něj bál. James mezitím taky oslavil své devatenácté narozeniny. Byla to velká oslava, na které nechyběl alkohol. Byla to legrace, když viděl opilého Siriuse. Smrtijedi mezitím zaútočili dvakrát. Nebylo to nic velkého, přesto se to ale neobešlo bez zranění a pár mrtvých.

Všichni se přemístili před dům těch mudlů. Byli tady všichni členi řádu i bystrozorové.
,,Nevíme kolik jich je. Ale musíme ty mudly zachránit. Za jakoukoliv cenu. Ale buďte opatrní. Jdeme." Všichni se vydali za Brumbálem. Remus chytil Siriuse za zápěstí. Ten se na něj zmateně otočil.
,,Dávej pozor, prosím..." Remusovy oči byly plné strachu a obav. Přisál se na Siriusovy rty. Jejich rty do sebe dokonale zapadaly. V tom polibku bylo mnoho emocí. Především zoufalství, strach a láska. Báli se. Ale to bylo na místě.
,,Ty taky." Sirius s Remusem propletli prsty a rozběhli se k domu, aby dohonili ostatním. Všimli si, že to samé co oni dva dělali Alice s Frankem a Lily s Jamesem. Do domu vešli všichni společně. Vešli do kuchyně, kam vedly otevřené dveře. Smrtijedi byli nastoupení v řadě v čele s Voldemortem. Bylo jich asi deset. Řád byl v přesile. Mudlové ale leželi na zemi. Všichni tři. Mrtví. Voldemort se šíleně usmál, jak to vždycky dělal a rozpřáhl ruce.
,,Remusi. Můj malý chlapče... Podívej se. Vidíš ty mrtvé? Ti všichni jsou mrtví kvůli tobě. Pouze abych se s tebou setkal. Pojď, přidej se zpět k nám. Tak pojď!" Tom Raddle se rozešel k Remusovi. Všichni na něj namířili hůlku a kromě Remuse a Brumbála všichni couvli.
,,Nikdy se nepřidám. Zabil jsi mi rodiče! A bratra!" Hůlka kterou Remus držel se třásla, stejně jako ruka, ve které ji držel.
,,Bez našich slabin jsme nejsilnější. Remusi a ty jsi ten nejsilnější kouzelník, jakého jsem potkal. Samozřejmě po mně. To já jsem nejmocnější."
,,Vzal jsi mi všechno." Remus těch pár slov procedil mezi zuby.
,,Ale nee.." Voldemort se zasmál. ,,Pokud vím, tady Sirius ještě žije." Remusovou tváří proběhl strach. Tak strašně velký strach. A panika.
,,Klid Remusi.... Dnešek se může obejít bez dalších mrtvých. Stačí když přejdeš k nám. A tvůj milovaný Black může žít."
,,Remusi ne!" Sirius vykřikl a chytil Remuse za zápěstí, kdyby chtěl odejít. Voldemort se ušklíbl.
,,Tak sládcí."
,,Tome, víš že Remus se k tobě nikdy nepřidá." Brumbál se udělal krok k Voldemortovi.
,,Pro lásku by udělal cokoliv." Voldemort vytáhl hůlku.
,,Expelliarmus!" Voldemortova hůlka vyletěla z jeho ruky a přistála v Remusově.
,,Jsi vážně skvělý, Remusi. Pro špatnou stranu je tě opravdu škoda." Voldemort se zase ušklíbl. Siriusovi přišlo, jakoby nedělal nic jiného. ,,Remusi, copak ty jsi už zapomněl, kolik mudlů i kouzelníků jsi zabil?"
,,Míň než ty." Remus v ruce pořád svíral obě hůlky. Svou a jeho. Ruce se mu potili, v puse měl sucho a strach lomcoval celým tělem. Jediné po čem v tuto chvíli toužil bylo, aby si mohl Siriuse tisknout těsně k sobě, slyšet jeho smích a cítit jeho vůni. Chtěl ho líbat, jak strašně moc on ho chtěl líbat. Cítit tu sladkou chuť, teplo jeho úst, ten pocit, který se mu vždy rozhostil po celém těle, když si ho k sobě tisknul. Chtěl to znovu zažít. Věděl, že tady ho ochrání. Ale dělalo se mu špatně nad představou, že by ho někdy ztratil.
,,Protentokrát jste měli štěstí. Ale příště už ho mít nebudete. Siriusi...." Raddle se otočil na Siriuse. Remus si stoupnul víc před něj, aby ho zakrýval vlastním tělem. Tomu se Voldemort pouze zasmál. Pro Siriuse to ale znamenalo všechno. Remus byl ochotný položit za něj život. A to pro něj znamenalo víc, než cokoliv. ,,Měl by jsi být na svého bratra hrdý. Pokusil se mě zničit. Samozřejmě, že se mu to nepovedlo. Měl bys chystat smuteční obřad." Po těch slovech Voldemort přivolal svou hůlku stínovou magií a on i se všemi smrtijedy se přemístili pryč. Remus se rychle otočil k Siriusovi. Prudce ho obejmul. Jejich rty se střetly, jazyky mezi sebou vedly boj, jakoby na tom záležel život. Po chvíli se Remus odtáhl a přemístil je oba do Doupěte. Společně došli až do ložnice. Remus si sedl na postel a Sirius na něj, přesně jak seděli v den Remusových narozenin. Od té doby tak sedávali často.
,,Jsi v pořádku?" Remus si k sobě Siriuse tiskl tak blízko, že ani papír by se mezi ně nevešel.
,,Je mrtvý" Siriusovým tělem otřásl první vzlyk.
,,Ano... Zemřel pro dobrou věc." Remus nevěděl jak má reagovat. Ale věděl, že Siriuse musí co nejdřív utišit. Ničil ho pohled na Siriusovy slzy. ,,Bude to v pořádku... Miloval tě. A ty jeho." Remus Siriusovi šeptal uklidňující slůvka. Sirius vzlykal dlouho. Vrátili se už i ostatní, ale když viděli Siriuse, rozhodli se, že dnes přespí u dívek. Vzali si pouze věci a odešli. Chudák Peter bude nejspíš spát na zemi. Potom Sirius pomalu přestával plakat.
,,Promiň." Remus měl na hrudi velký vlhký kruh od Siriových slz. Přinejmenším mu to nevadilo. Hlavní bylo, že Sirius už neplakal.
,,To je v pořádku" Remus se usmál. Sirius začal rozepínat knoflíčky košile. Po jejím vyslečení, ji Sirius hodil na zem. Bříškami prstů přejížděl přes Remusovu hruď, na které byly jizvy i vyrýsované svaly. Sem tam ho na ni políbil. Sirius si skousl ret a rukou sjel až k pásku Remusových kalhot.
,,Siriu-" Remuse přerušil polibek, který mu Sirius věnoval. Pomalu začal rozepínat pásek. Remusovi se z úst vydralo zasténání, když se Sirius zavrtěl.
,,Siriusi, jsi rozrušený. Nechci udělat něco, čeho bys potom litoval." Ikdyž to dalo hodně práce, dalo by se říct, že Remus držel svou kontrolu pevně v rukou. Zatím.
,,Vím co dělám. A taky vím, že to zatraceně chci." Sirius vytáhl pásek z kalhot a pustil ho na stejné místo u postele, kde skončila i košile. ,,Nejsem opilý." Sirius rozepnul knoflík a pustil se do rozepínání zipu.
,,Miluju tě, Siriusi." Sirius se zasekl v pohybu. Srdce mu bušilo a nemohl se nadechnout. Podíval se na Remuse. Oči měl tmavší než normálně. Přetékaly láskou a štěstím. Sirius si byl svými city jistý. Naprosto.
,,Taky tě miluju." Polibek, který následoval byl úplně jiný, než ty předtím. Byl pomalý, něžný a plný lásky. Když se odtáhli, rty měli oba napuchlé a lapali po dechu. Sirius se potom vrátil zpět k rozdělané práci. Rozepnul zip a začal Remusovi kalhoty stahovat. Ten musel nadzvednout pánev, aby si je mohl sundat. Kalhoty i s ponožkami byly co nevidět na zemi u zbytku Remusových věcí. Sirius přejel prsty po lemu boxerek, které měl Remus jako jediné na sobě a pod kterými byla velká boule. Podobně jako u Siriuse. Remus se prudce nadechl, když Sirius začal pomalinku stahovat i ten poslední kus látky. Čekal, že si to rozmyslí, jak uvidí ty jizvy. Že mu řekne, že je zrůda a že se mu hnusí. Ale Sirius nic z toho neudělal. Nic. Spíše udělal pravý opak. Remus prudce a nečekaně otočil Siriuse pod sebe. Sirius překvapeně zalapal po dechu. Remus vzal lem Siriusova trika a přetáhl mu ho přes hlavu. Přisál se na Siriusovu bradavku. Druhou mnul mezi prsty pravé ruky.
,,Remusi..." Siriusovo zasténání bylo pro Remuse jako opravdový ráj. Remus se odlepil od Siriuse, vzal si hůlku z nočního stolu. Zamumlal nějakou formuli.
,,Co to bylo?"
,,Tišící kouzlo. Nerozmyslel sis to?" Remus hůlku položil zpět na stůl. Obkročmo klečel nad Siriusem, dívaje si do očí.
,,Pro tvé velké zklamání ne." Sirius se ušklíbl a pánví se přitiskl k té Remusově. Remus těžce polknul, až mu přeskočil ohryzek.
,,Myslím, že pro mě by bylo zklamání, kdyby sis to rozmyslel." Remus sjel prsty až ke kalhotám. ,,Můžu?"
,,Sakra pohni!" Siriusovy slova se slily v zasténání, když Remus stáhl kalhoty i s boxerkama naráz.
,,Doufám, že víš, kdo je nahoře."

•V mladí ztrácíme rozum kvůli lásce, později ztrácíme lásku kvůli rozumu.

1331 slov