I'll be good [Wolfstar]

40. Kapitola

Kletby létaly všude okolo, ale Sirius měl jediný cíl. Najít Remuse. S Jamesem a Lily se vydali k obrovským dveřím, které uviděli jako první a jestli si Sirius dobře pamatoval, byla tam Hlavní síň. Co nejrychleji dveře otevřel a nakouknul do místnosti v očekávání, že tam Remus určitě nebude. Typoval, že bude v některém z pokojů. Víc už se však splést nemohl. Když uviděl postavu v zakrváceném oblečení, jak stojí nad osobou v černém plášti, okamžitě se za ním rozběhl.
,,Reme!" Postava se otočila a když jí Sirius padl okolo krku, mírně se zapotácela.
,,Siriusi." Remus zavřel oči a pevně Siriuse sevřel ve svém objetí.
,,Bál jsem se..." Po Siriusových tvářích stékaly volným proudem slzy. Sirius začal Remuse vášnivě líbat.
,,Klid. Jsem v pohodě." Remus se od Siriuse odtáhl a utřel mu slzy. ,,Musíme zmizet."
,,Jo. Potřebuješ na ošetřovnu." Remus se podíval na Jamese stojícího u dveří, které byly pro jistotu zavřené. Odrazil se od dveří a přišel k nim. ,,Ten smrtijed je mrtvý?" James na něj napřáhl hůlku. Remus si před něj pohotově stoupl.
,,Ne! Je to.... On... Postaral se o mě. Díky němu vůbec stojím. Je to přítel." Lily k nim přišla. Stoupnula si tak, aby viděla na tvář smrtijeda. Remus si jí všimnul a zabránil jí ve výhledu.
,,Remusi.... Kdo to je?" Lily zvýšila hlas a Remus se sklopenou hlavou ustoupil. Když uviděla tvář svého bývalého kamaráda, překvapeně si rukou zakryla pusu.
,,Severusi...." Lily si klekla vedle Severuse, v tváři pořád překvapení.
,,Srabus?!" Sirius se podíval přes Remusovo rameno a zalapal po dechu.
,,Siriusi... Několikrát mi zachránil život." Remus se na Siriuse zamračené podíval.
,,Co mu je?" Lily zvedla pohled k Remusovi.
,,Je jenom omráčený. Muselo to vypadat, jakože se mi v útěku snažil zabránit. Musíme zmizet. Protože jinak by mě zase někde zašili. Ty Siriusi musíš taky pryč, protože kdyby někam zašili tebe, měli by mě na háku. Vy se rozhodněte jak chcete, ale rychle jinak se tohle bude konat znovu." Remus vzal Siriuse za ruku a rychle pohlédl na Jamese s Lily.
,,Já budu bojovat. Řeknu řádu, že tě máme. Lily, ty běž s nimi. Myslím, že tě ještě budou potřebovat. Léčivé kouzla ti jdou." James se otrhl zrak od Snapea a rozešel se ke dveřím. Lily ho zastavila a věnovala mu láskyplný polibek.
,,Dávej na sebe pozor," vzlykla Lily. James s lehkým úsměvem přikývl a vyšel ven ze síně. ,,Směr Bradavice?"
,,Jo. Rem potřebuje na ošetřovnu." Sirius napřáhl ruku před sebe. Lily se jí chytla a podívala se na Remuse. Ten věnoval ještě jeden letmý pohled Severusovi na zemi a potom se jich taky chytil. Společně se přemístili před štíty Bradavic, kterými bez problémů prošli. Na ošetřovnu se dostali s menšími komplikacemi, jelikož Remus sice měl lektvar proti bolesti, ale stále měl málo krve a nějaké kosti ještě zlomené. Dokrvovací lektvar ještě nedoplnil všechnu ztracenou krev, tudíž se Remus cítil malátný a unavený.
,,U Merlinových vousů, chlapče! Co vám to udělali?!" Jakmile Madame Pomfreyová spatřila Remuse, spráskla ruce a ihned ho poslala na lůžko.
,,Už jsem měl lektvar proti bolesti a dokrvovací lektvar." Remus trochu sykl, když si lehl.
,,To je skvělé. Ještě ti namažu ty rány, použiju pár kouzel a bude to." Poppy rychle došla pro malou plastovou krabičku, ve které byla lehce nazelenalá mast.

Asi hodinu po Remusově příchodu na ošetřovnu, tam dorazilo pár bystrozorů a Lily se slovy, že jestli by jim to nevadilo, přemístila by se do řádu, aby se ujistila, že je James a ostatní v pořádku.
,,Neměl jsi to dělat, Remusi. Kdyby... Kdyby jsme tě nenašli a nezachránili.... Kdyby tě Voldemort zabil-" Siriusovi se uprostřed věty zlomil hlas a z úst se mu vydral vzlyk.
,,Siriusi, zlato, notak. Podívej se na mě." Remus vzal Siriusovu bradu mezi prsty a nadzvedl ji. ,,Nechal bych se pro tebe zabít tisíckrát. Strašně tě miluju a kdybych umřel pro tebe, nelitoval bych toho."
,,Přestaň. Takhle nemluv. Kdyby jsi umřel, zabil bych se." Sirius se zamračil a vzal Remusovy ruku, sundal ji ze svého obličeje a propletl s ním prsty.
,,Takhle nemluv zase ty." Remus se taky zamračil a posadil se. Svými rty obsadil ty Siriusovy a jeho ústa zaměstnal soubojem jazyků. ,,Miluju tě, Sirie."
,,Já tebe." Remus se Siriusem se ještě chvíli vášnivě líbali, než se kvůli nedostatku vzduchu odtáhli.
,,Nevíš, kdy mě madame Pomfreyová pustí?" Vlkodlak se rozhlédl okolo a když ji uviděl procházet okolo, rychle na ni zavolal. ,,Kdy mě pustíte?"
,,Nejradši bych tě pustila až pozítří."
,,Cože? To určitě ne. Chci domů už dnes." Remus se zamračil. Chtěl už být se Siriusem ve svojí posteli a užívat si jeho přítomnosti. A to v ošetřovně, která byla skoro plná lidí, jaksi nešlo.
,,Tak na to zrovna zapomeň, chlapče." Madame Pomfreyová rozhodně zakroutila hlavou.
,,Zlato, taky si myslím, že bys tu měl alespoň do zítřka zůstat." Sirius se na Remuse s prosbou v očích podíval. Remus na něj hodil zlý pohled.
,,To mi teda pomáháš," prohodil sarkasticky Remus. Sirius s omluvným úsměvem pokrčil rameny.
,,Sirius má pravdu. Minimálně do zítřka tady zůstanete. Minimálně!"
,,Lily se učila na lékouzelnici. Nebýt války, tak jí je. Postará se o mě."
,,To určitě ano, ovšem ve štábu byste se vůbec nešetřil. Hned jak byste přišel, byl byste na nohou a neodpočíval." Na tváři Madame Pomfreyová se usídlil nepřístupný výraz, zato Remus se pořád mračil. Sirius tomu všemu jen tiše přihlížel.
,,Ale-"
,,Žádné ale. Pustím vás minimálně zítra."

,,Ale slibte mi, že budete odpočívat," ujistila se asi po desáté Poppy, když Remuse s těžkým srdcem propouštěla.
,,Slibuju, že na to dohlédnu, Madame Pomfreyová. Ani se nehne z postele." Sirius se na ni usmál a Remus protočil oči.
,,Dobrá. Můžete jit. Uvidíme se za pár dní, pane Lupine." Poppy semkla rty do úzké linky a pokynula jim rukou.
,,Děkuju. Doufám že už vás moc potřebovat nebudu," zamumlal si Remus pro sebe.
,,To já také..."

,,Konečně!" Remus se svalil do postele po sprše, kterou si dopřál hned po příchodu z nemocnice. Otočil se na Siriuse, který ho se smíchem pozoroval. ,,Ty se nesměj. Kdyby jsi se za mě přimluvil už včera, mohl jsem být doma už dávno," zamračil se na Siriuse Remus.
,,Jo, to sice mohl, ale já tě znám. Takže vím, že tě doma neuhlídám. A ty sis musel odpočinout. Vypadal jsi vážně hrozně." Sirius se posadil vedle vlkodlaka.
,,Tak děkuju." Remus protočil oči a otočil se ke dveřím, které Peter právě otevřel.
,,Ahojte, kluci." Peter za sebou zavřel a plaše se na ně usmál.
,,Ahoj. Kde jsi byl?" Sirius se na něj taky otočil a hodil na něj zvědavý pohled.
,,Čau." Remus na Petera kývl a stáhl ruku ze Siriusova stehna.
,,Já? Říkal jsem přeci, že s rodiči jedu navštívit tetu, která je v mudlovské nemocnici. Zůstali jsme chvíli u ní. Proč? Potřebovali jste mě?" Peter se zatvářil zmateně. Remus ho pečlivě pozoroval. Nervózně přešlapoval a potil se. Siriusovi očividně nic nedošlo, takže jenom souhlasně pokýval hlavou.

•Rány se zahojí, ale jizvy zůstanou.

1149 slov