I'll be good [Wolfstar]

47. Kapitola

,,Takže? Jak si to představujete?" Alice se otočila na Remuse se Siriusem. To se na ně podívali i všichni ostatní, což byli Frank, James, Lily a Peter.
,,Siriusi...." Remus hodil pohled na Siriuse.
,,Fajn. No, jak jsou ty kytky, tak tam vedle bude takový ten oblouk, víte co myslím. Pod kterým se vezmeme. A potom tam budou židle, jak to bývá v těch.... Kostelech? Tak nějak jsi to říkala, Lil?" Zeptal se Sirius Lily, která přikývla. ,,Takže takhle si to představuju tady, jak jsou ty kytky. Tady, jak je ta tráva nízká a bez květin, což jsem jen tak mimochodem udělal já kouzlem, budou stoly. Támhle někde bude stolek s gramofonem."
,,Dobře. Vy už běžte do té cukrárny a potom do restaurace. My to tu zvládneme." James přišel k Remusovi a Siriusovi a popostrčil je k domu. ,,Budete nám líbat nohy."
,,Neboj, už jdeme. A děkujeme." Remus protočil oči, chytil Siriuse za ruku a společně se vydali do domu. Samozřejmě by to nebyl Sirius, kdyby se neotočil a nevěnoval Jamesovi úšklebek.

,,Dobrý den, my-"
,,Ano, já vím. Pamatuju si vás. Chvilku počkejte." Paní skočila Remusovi do řeči a ztratila se ve dveřích za ní.
,,Asi bych tě měl připravit, ta paní je asi homofóbní. Řekla že by nám to s Lily slušelo a když jsem jí řekl, že si beru tebe, tak už moc milá nebyla." Remus Siriusovi věnoval úšklebek. Sirius se uchechtl a po příchodu paní, která nesla tři menší krabice, zmlkl.
,,Takže tady." Paní položila na pult krabice a Remus jí zaplatil mudlovskými penězi, které si vyměnil v Příčné ulici. Když probrali krabice a chytali se odejít, zastavil je hlas té paní.
,,S tou slečnou vám to slušelo víc."
,,Obávám se, že ta si vzala mého nejlepšího přítele," odvětil Sirius se sladkým úsměvem. ,,Nashle."

,,Páni..." Sirius překvapeně otevřel pusu, ale hned ji zase zavřel. Díval se na louku, která se změnila k nepoznání. Místo prázdného místa tam byly stoly, židle, velký stan a nádherný oblouk ozdobený květinami.
,,Já říkal, že nám budete líbat nohy." James pyšně vypnul hruď, čemuž se všichni zasmáli.
,,Je to tu fakt hezký. Děkujeme," usmál se na ně Remus.
,,To nestojí za řeč. Kde máš to jídlo?" Lily ledabyle mávla rukou a usmála se na něj.
,,Oboje je v ledničce. Jamesi, máš ty prstýnky?" Remus palcem ukázal k domu.
,,Jasně." James zašmátral v kapse. Když nebyly ani v jedné, ani v druhé, zbledl. ,,Budou v baráku." James se rozběhl do domu, mířící do pokoje.
,,Jestli je nemá...." Remus se za ním vyděšeně díval.
,,Klid. Má je na nočním stolku. Viděla jsem je tam, když jsem u něho dnes spala." Po Lilyiných slovech Remus úlevně vydechl a viditelně se mu ulevilo. ,,Ale co ti neodpustím je, že jste udělali svatbu, když mám břicho a nemůžu pít."
,,Promiň. Ale jestli tě to uklidní, sluší ti to i s bříškem." Remus se nevině usmál.
,,Abych nezačal žárlit," prohodil ironicky Sirius, který se doteď bavil s Frankem, Alicí a Peterem.
,,Až budeš těhotný, taky ti povím, že ti to s bříškem sluší." Remus protočil oči.
,,Tsss. To mi děláš schválně. Já nemůžu bejt těhotný, Remusi. Myslel jsem, že to víš, když pořád tak čteš," odvětil Sirius sarkasticky. Remus zakroutil hlavou a znovu protočil oči.
,,Zlato, já to vím."
,,Vážně se vy dva berete?" Zeptala se Alice se smíchem.
,,Milá Al..... Někdy tomu taky nevěřím." Remus pokrčil rameny.

,,Dobrý den." Remus s velkým úsměvem, který u něj nebyl zvykem, otevřel dveře, za kterými stál Brumbál s McGonagallovou. Po pozdravení profesorky se slova ujal Albus.
,,Aaaa, Remusi. Merline, jak dlouho jsem tě neviděl takhle se usmívat." Brumbál s úsměvem zavrtěl hlavou.
,,Jo, je to dlouho." Remus se smutně usmál a potom se mu na tvář vrátil veselý úsměv. ,,Pojďte, zavedu vás na místo." Remus otevřel dveře do kořán a počkal, až oba profesoři vstoupí. Potom zavřel dveře a společně vyšli na zahradu, přes kterou se po chvíli dostali na louku. Během cesty diskutovali o různých věcech, jenž Brumbála nebo McGonagallovou zajímali. Na místě už byli Weasleyovi, kteří malého Rona nechali u babičky, Moody s Kingsleym a samozřejmě Alicí, Frankem, Peterem, Lily a Jamesem, kteří tam byli už od začátku, ale okolo jedenácté se všichni vydali do domu, připravit se. ,,Kde je Madame Pomfreyová s Hagridem?" Uvědom si Remus když procházeli na louku.
,,Poppy měla ještě pár pacientů a Hagrid byl někde z pracovních důvodů. Přemístí se sem tak za čtvrt hodiny. My jsme raději přišli dřív, abyste si nemysleli, že nepřijdeme," ujala se slova profesorka McGonallová. Remus souhlasně přikývl. Když uviděl Siriuse, který se k nim přiřítil od stolů, usmál se ještě víc.
,,Profesorko! Brumbále." Sirius se na oba zmíněné zářivě usmál. Potom se otočil na svého nastávajícího. ,,Je někdo u dveří? Kde jsou Poppy s Hagridem?"
,,U dveří je Frank, neboj. A ti se sem přemístí za chvíli," odpověděl Remus.
,,Je to tu krásné, chlapci. Museli jste si s tím dát práci." Brumbál uznale pokýval hlavou s neutuchajícím úsměvem.
,,Popravdě, dělali to Lily, Alice, Frank, James a Peter. V podstatě nás vyhodili a my jsme potom jenom doladili detaily." Sirius pokrčil rameny a nevině se usmál.
,,Ještě se stavíme za Lily s Jamesem. Ještě se uvidíme." Brumbál se na chlapce usmál a i s profesorkou McGonagallovou odešli směrem k Lily, která se právě odtáhla od Jamese, kterého předtím líbala. Měla na sobě krásné šaty nad kolena. Bílá krajka končila pod prsy a stuha stejné béžové barvy jako sukně překrývala začátek sukně. Pod šaty bylo vidět těhotenské bříško, které mohli vidět i u Alice, jenž měla šaty světle modré barvy. Sirius se otočil na Remuse a stoupl si na špičky, aby mohl Remuse láskyplně políbil.
,,Víš, že tohle byl možná náš poslední polibek, než se vezmeme?" Sirius zvědavě zvedl obočí.
,,Notak to si ho musíme pořádně užít." Remus se ušklíbl a hladově se na Siriusovy rty přisál. Rukama si ho za boky přitáhl blíž. Plnými doušky si vychutnávali jejich poslední předmanželský polibek. ,,Miluju tě."
,,Miluju tě," zamumlal Sirius nazpět s úsměvem. Náhle sebou cukl, když mu na rameny přistála těžká ruka.
,,Brácho.... Postel je jinde. Ale teď by se nehodilo, abyste odešli." James se zatvářil smutně. Sirius naštvaně zavrčel.
,,Debile. Zkazil jsi romantickou chvilku."

•Jen tři slova v srdci mám, miluj, směj se a jdi dál.

1038 slov

Ahoj, já vím, že v osmdesátých letech asi svatby homosexuálů ještě nebyly, ale budeme dělat, že jo😂.

Taky bych vám chtěla říct, že kapitoly budou zase vycházet pouze neděle čtvrtek. Strašně se za to omlouvám, ale budu k vám upřímná. Jsem ten typ člověka, který musí mít kapitoly dopředu. Jinak to nejde. Jenomže moje dlouhá zásoba kapitol už je skoro u konce. Přes měsíc jsem nenapsala jedinou větu. Není to tak, že by mě to nebavilo psát. Baví. ALE nevím co. Vím přesně, co napíšu za tři kapitoly. Ale teď? Já už vážně nevím, co sesmolit. Doufám, že nebude v posledních kapitolách tak moc poznat, že už nevím jak dál a bude se to dát číst. Vždycky jsem měla problém s tím, knížku dokončit. Ale jak sobě, tak vám jsem slíbila, že ji dokončím. Tak doufám, že oceníte alespoň snahu... Věnuju se teď jiné rozepsané knížce, takže na Wolfstar nemám moc čas. Díky za pochopení ♥️