I'll be good [Wolfstar]

22. Kapitola

Sotva nepatrný pohyb ruky, ve které Voldemort držel hůlku, avšak Remus ji i tak postřehl. Rychle z kapsy vytáhl hůlku a namířil ji na postavu v černém plášti.
,,Avada Kedavra!" Smrtící kletba Voldemorta minula o pár centimetrů.
,,Snad jsi si nemyslel, že bys mě zabil tak jednoduše." Úsměv na jeho tváři byl falešný, Remusovi to bilo do očí.
,,Vím, že máš viteály." Remus měl ve tváři, narozdíl od Voldemorta, neutrální výraz. Když uslyšel Remusova slova, úsměv z jeho tváře zmizel.
,,Cruciatus!" Kouzlo, které vyšlo z Voldemortovi hůlky, Remus čekal. Stalo se tak rychle, že ani nevěděl, kam utíká a co dělá. Viděl, jak Voldemort otočil hůlku směrem k Siriusovi a věděl, že se tam rozběhl. Ucítil ostrou bolest po celém těle. Tuto bolest Remus znal moc dobře. Zaťal zuby a zřítil se na zem. Uslyšel smích Raddlea a výkřik Siriuse. Remus ani jedno nevnímal. Uši měl zalehlé, oči křečovitě tiskl k sobě, stejně jako rty.
,,Tohle je ještě lepší, Remusi. Když zešílíš, někdy tě přijdu k Mungovi navštívit. A Sirius určitě taky."
,,Expelliarmus." Voldemortova hůlka přistála v Remusově ruce, který ji namířil na smrtijeda, který držel Siriuse.
,,Avada Kedavra." Zelený paprsek zasáhl neznámého smrtijeda, který spadl na zem. Voldemort stínovou magií získal svou hůlku zpět a namířil ji na ležící postavu.
,,Pohneš se, Blacku a je mrtvý. Malfoyi, hlídej ho." Na Tomův příkaz se smrtijed, který držel Alici, pohnul směrem k Siriusovi. ,,Remusi, jsi vážně skvělý kouzelník. Je tě vážně škoda. Já bych tvůj talent rozvinul. Oni ho ututlají. Ještě není pozdě. Nemusíš se setkat se svou milou přítelkyní smrtí." Remus se Voldemortovým slovům pouze uchechtl. ,,Viděl jsem dole fotografie. Ty a bratr. Hezká dvojka, nemyslíte? Jaká škoda, že jsou všichni mrtví." Potom znovu ucítil tu bolest. Tentokrát to trvalo dlouho. Pokojem se ozývaly výkřiky bolesti. Remus si myslel, že už není víc kostí, které by mu mohli zlomit. Ale každou sekundou mu dokazovali opak. Nikdy necítil takovou bolest. Ještě nikdy. Ani za ty léta, co byl smrtijed se nedostali tak daleko. Z dálky slyšel vzlyky Lily i Siriuse. Nevnímal. Slyšel otázku Voldemorta, jestli se přidá k nim. Sotva znatelně zavrtěl hlavou, což ho stálo veškeré síly, které mu ještě zbyly. Bolest, kterou cítil byla nepopsatelná. Takže tohle je konec? Nebo ještě ne? Nechtěl umřít. Bylo zvláštní, že od smrti rodiny toužil zemřít, připojit se k nim. Ale teď ne. Chtěl ještě vidět Siriuse. Chtěl ho cítit, obejmout ho. Viděl rozmazaně, přes slzy skoro až neviděl. Bolely ho svaly i kosti, cítil se slabý, oblečení měl od krve. Začaly se mu před očima dělat černé mžitky. Za chvíli neviděl nic. Jenom černo. Necítil, neslyšel. Nevnímal nic.

Po Siriusových tvářích tekly slzy. Měl zavřené oči, nechtěl vidět Remuse ve své krvy. Nemohl. Cítil zoufalý strach. Strach z toho, že tohle je konec. Že už nikdy  neuvidí Remuse usmát se, což dělal většinou jen v soukromí. Že už ho nepolíbí. Neucítí na svých rtech ty jeho. Že už nikdy nesplynou v jedno tělo. Že už mu nikdy neřekne, jak moc ho miluje.
,,Naposledy se tě ptám. Přidáš se k nám?" Voldemort obešel Remuse. Sirius otevřel oči. Nepatrné pohnutí hlavy značící nesouhlas v Siriusovi uvolnilo lavinu emocí. Věděl, že se nepřidá. I tak si toho vážil. Že se k němu nepřidal, ikdyž tak trpěl. Chtěl mu pomoct. Tak moc mu chtěl pomoct. Pak výkřiky pomalu ustaly. Vzlyky Lily byly hlasitější. Sirius doufal, že je pouze v bezvědomí. Tam měl teď ležet on, kdyby si před něj Remus nestoupnul.
,,Takže to ty jsi získal jeho nedobytné srdce." Voldemort se otočil k Siriusovi. ,,A jak vidím, on si získal tvé. Láska. Jaká pošetilost. Naše největší slabina. A přesto po ní všichni touží." Voldemortův hlas byl slovo od slova znechucenější.
,,Ve dvou vždy dokážete víc" Sirius se mu podíval do očí. Ironie v rudých očích nešla přehlédnout. Stejně jako slzy v černých.
,,Víš to jistě?"
,,Tome..." Všichni se otočili za Brumbálem, jenž pronesl to jedno jméno. Za ním stál Pošuk a Kingsley s pár bystrozory.
,,Brumbále" zasyčel Voldemort. Mávl rukou, na což se všichni smrtijedi přemístili pryč. Sirius padl na kolena vedle Remuse. Lily k nim přispěchala stejně jako tehdy na Grimmauldově náměstí. Nevnímal co se dělo okolo. Brumbál s Voldemortem spolu uprostřed pokoje zápasili. Pár bystrozorů přišlo k Remusovi. Sirius se soustředil jen na kouzla, které Lily použila.

Černo. Když se Remus probral, viděl pouze černo. Rozhlédl se kolem sebe. Obklopovala ho tma a prázdnota. Nic ho už nebolelo. Necítil nic. Tohle nemůže být konec. Nemůže. V zadu ve tmě začal rozeznávat siluetu postavy, která se k němu blížila. Byla vysoká a štíhlá, měla černý plášť, který na ní visel. Remus ji znal. Když se k němu přiblížila ještě víc, viděl jí do líbezné tváře. Promiň, Siriusi...
,,Remusi... Konečně se zase potkáváme."

•‌Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.

831 slov

Omlouvám se za kratší kapitolu, ale chtěla jsem to udělat napínavé, takže to nechám na další část.