I'll be good [Wolfstar]

46. Kapitola

,,Pojď. Je to nejlepší cukrárna, kterou znám. Nevadí ti, že je mudlovská, že ne?" Lily zatáhla Remuse do cukrárny a ztišila hlas.
,,Samozřejmě, že ne." Remus zavřel dveře a rozhlédl se kolem. Byla to menší cukrárna, která vypadala útulně. Bylo tam pár lidí, jenž seděli u stolů naproti pultu. Za pultem stála starší paní, která se na Remuse s Lily usmívala.
,,Dobrý den." Lily v závěsu s Remus k ní došli a pozdravili.
,,Dobrý den! Copak si budete přát?" Paní se stále usmívala a pokývala jim hlavou na pozdrav.
,,Chtěli bychom objednat zákusky na takovou menší svatbu. Bude tam tak dvacet pět lidí. Do příštího pátku, prosím." Lily se mile usmála a nehty bubnovala o desku pultu.
,,Jistě, to nebude problém. Jste krásný pár." Paní vzala papír a začala na něj psát datum a počet lidí.
,,Eh... Ne. My nejsme pár. Beru si někoho jiného." Remus se nervózně zasmál. Prohrábl si vlasy a se skrýváným pobavením sledoval překvapenou tvář postarší paní.
,,Ach....Velmi se omlouvám. Jak se jmenuje, pokud se smím zeptat?" Paní překvapeně zamrkala a potom se znovu usmála.
,,Sirius," odvětil Remus s úsměvem. Tentokrát se paní zamračila.
,,Jako chlapec?" Nechápavě se na Remuse podívala.
,,Ano." Remus souhlasně přitakal a znuděně přešlápl.
,,Oh.... No a budete si chtít vybrat?" Úsměv se na její tvář už nevrátil, místo toho se mračila a už nebyla tak příjemná, jako předtím.
,,Necháme to na vás. Prostě tam nějaké dejte, pro dvacet pět lidí. Byla byste moc hodná." Lily se usmála a ohlédla se na Remuse.
,,Na jaké jméno?" Otázala se paní stroze.
,,Remus Lupin. 10.5. v devět si to přijdu se snoubencem vyzvednout." Remus odstoupil od pultu a podíval se na Lily.
,,Dobrá. Nashledanou." Paní se na ně ani nepodívala a dál si něco čmárala na papír. Lily s Remusem se taktéž rozloučili, vyšli z obchodu a nahlas se rozesmáli.
,,Viděl jsi ten její výraz?! Jako chlapec?" Lily se začala smát ještě víc. Remus souhlasně přitakal. Jeho smích náhle ustal a ramenem vžduchl do Lily, která se na něj nechápavě podívala. Remus kývl směrem k Anne, která právě přicházela k nim s obřím úsměvem.
,,Lily!" Anne Lily obejmula a šťastně se na ni usmála. Potom se otočila k Remusovi, přičemž její úsměv už nebyl tak velký. ,,Remusi... Co tady děláte? Kde máte ostatní?"
,,Byli jsme objednávat zákusky na svatbu." Lily se usmála a Remus přikývl.
,,Svatbu?! A koho?" Anne překvapeně vykulila oči.
,,Beru si Siriuse," usmál se falešně Remus. Merline, jak takovéhle trapné chvíle nesnášel.
,,A-a.... Kdy?"
,,Příští pátek," odvětil Remus. Anne pořád zmateně přikývla.
,,Tak-tak všechny.... Pozdravujte... Já už musím. Mám tady schůzku s kamarádem." Anne se falešně usmála, prošla kolem Lily s Remusem a vešla do cukrárny. Remus se ušklíbl a Lily se začala potichu smát.
,,Tak to byl trapas." Lily s Remusem se se smíchem rozešli do odlehlé uličky nedaleko, odkud se mohli přemístit. Když se ocitli na chodníku před štábem, rozešli se k domu a vešli dovnitř. ,,Myslím, že jsi jí zlomil srdce."
,,Sirius je můj." Remus se ušklíbl a vešel do obýváku.
,,No to sice jsem, ale myslím, že to Lily ví...." Sirius zvědavě zvedl obočí. Remus se naklonil a věnoval mu letmý polibek na rty. ,,Ahojky."
,,Ahoj zlato. A říkám to, protože Lily říká, že jsem Anne zlomil srdce." Remus se posadil na židli vedle Siriuse znovu ho políbil, tentokrát pořádně.
,,Kde sis vzpomněl na Annu," zeptal se Sirius, když se od sebe odlepili.
,,Potkali jsme ji, jak jsme šli z té cukrárny. Což mi připomíná, dnes ještě zajdeš s Lily do restaurace, kde jsme byli předtím, než  jsem tě požádal o ruku. Už jsem ti o tom říkal."
,,Cože?" Sirius se pobaveně zasmál. ,,Co jste jí řekli, když jsi jí tím zlomil srdce? A jo, o té restauraci vím."
,,První se nás ptala, co tam děláme. Tak jsme jí řekli, že jsme objednávali zákusky na svatbu. Samozřejmě se zeptala, na jakou. Tak Rem řekl, že na vaši a tak. Potom se vypařila, protože to bylo trapné." Lily si sedla na židli a zasmála. Sirius se začal smát.
,,To jako fakt?" Sirius se smíchem pohlédl na Remuse. Ten se na něj díval s malým úsměvem. Když zaregistroval Siriusův pohled, přikývl. ,,Tak to je síla." Věděl sice, že se Anne líbil, ale tahle situace byla vážně vtipná.
,,Já jdu ještě za Jamesem. Potom pro tebe přijdu, Siriusi." Lily se zvedla a odkráčela z kuchyně.
,,Na co myslíš?" Zeptal se Sirius Remuse.
,,Na to, jak jsi krásný." Remus se usmál přetáhl Siriuse ze židle na svůj klín. Sirius se začervenal a taky se usmál. Přitiskl své rty k Remusovým a začal ho pomalu líbat. ,,Ty?"
,,Trochu nad tou svatbou. Těším se. Zítra zajdeme koupit ty prstýnky?" Sirius se zatvářil nadšeně, jako malé dítě, čemuž se Remus zasmál.
,,Taky se těším. Jo, zítřek je přijatelný. Ikdyž, asi jsme měli jít dřív. Kdyby se nám žádné nelíbily v tom kouzelnickém zlatnictví, museli bychom do mudlovského. A tam to trvá tak týden." Remus se zamyšleně zamračil.
,,Tak si tam musíme vybrat. Já jsem nenáročný, neměj strach." Sirius se ušklíbl a už potřetí se přisál na Remusovy rty.
,,Ty a nenáročný? Ha ha ha," zamumlal Remus do Siriusových rtů.
,,To neznáš Jamese," odvětil Sirius se smíchem. ,,Oproti němu jsem já skromný."
,,Pochybuju." Remus nevěřícně zavrtěl hlavou. Pobaveně sledoval, jak si Sirius ublíženě odfrkl. Někdy vážně nechápal, jak spolu mohli skončit. Ale děkoval za to Merlinovi.
,,Jsi zlý," namítl Sirius plačtivě, ale měl co dělat, aby se nezačal smát.
,,Lásko, říkáš to tak často, že už to ztrácí význam." Remus se na Siriuse smutně usmál a když se podíval Siriusovi do očí, oba se rozesmáli. ,,Miluju tě."
,,Miluju tě." Sirius se uculil a jemně mladého vlkodlaka políbil.

•Hvězdy nemohou svítit bez temnoty.

952 slov