I'll be good [Wolfstar]

13. Kapitola

,,Sirie!" Malinkatý Charlie se rychle rozběhl k Siriusovi, který stál i s Remusem uprostřed chodby na cestě na snídani. Sirius se usmál a dřepnul si.
,,Ahoj...! Jak ses měl u babičky?" Charlie vběhl do Siriusovi náruče a pevně ho obejmul.
,,Dobrý. Byla to sranda!" Charlie se otočil na Remuse ,,Ahoj."
,,Ahoj." Remus se pousmál.
,,Pojď na snídani. Ať tě máma nehledá." Srius položil Charlieho na zem a stoupnul si. Natáhl k Charliemu ruku, ten se jí chopil a šel za Siriusem, kterého následoval i Remus.
,,Charlie, kde jsi byl?" Molly přispěchala k Charliemu, který držel Siriuse. ,,Děkuju, že jsi ho přivedl." Otočila se Molly na Siriuse.
,,Je to zlatíčko." Sirius Charlieho pustil.
,,Ty s ním netrávíš tolik času. Jinak bys to neřekl." Molly se zasmála.
,,Tak hrozné to být nemůže." Remus se mezitím, co se Sirius bavil s Molly posadil za stůl vedle Jamese
,,Na týden ti ho půjčím."
,,To by bylo super." Sirius se usmál a posadil se vedle Rema. ,,Ty nemáš rád děti?"
,,Ehm... Není to tak, že bych je neměl rád. Pouze k nim nemám citový vztah." Odpověděl Remus. Nikdo jejich konverzaci nevěnoval pozornost. Všichni se bavili, takže nebyla slyšet.
,,A chtěl bys svoje vlastní?" Siriusova nevinná otázka způsobila, Remusovo ztuhnutí.
,,Ne." Remus zněl odtažitě a chladně.
,,Proč?" Sirius se zamračil.
,,Dosnídal jsem." Remus vstal od své rozjezené snídaně a odešel. Všichni se podívali na něj a potom na Siriuse. Ten si položil hlavu do dlaní a potichu zasténal.
,,Co se stalo? Nechutnalo mu to snad?" Molly se tvářila zmateně.
,,Ne, to ne. Jenom... Asi mu zase něco přelítlo přes nos." Sirius se falešně usmál a snídal dál, ikdyž neměl vůbec hlad. Když rychle dosnídal, poděkoval a vyběhl schody. Remus na židli, lokty opřené o desku stolu, hlavu v dlaních. Když uslyšel někoho přicházet, narovnal se a vzal do ruky knížku.
,,Hej zlato. Řekl jsem něco blbě? Jenom jsem se zeptal. Promiň, jestli jsem narazil na citlivé téma nebo tak něco." Sirius přišel k Remusovi a obkročmo si na něj sedl.
,,Ne to ne, jenom... Nechci mít děti. Bojím se, že by mohly být po mně. Vlkodlaci." Remus odvrátil pohled. Sirius si povzdechl. Remus chytil Siriuse za pas a položil si hlavu na jeho rameno. ,,Nesnesl bych to. Kdyby trpěly stejně, jako já. Kdyby byly zrůdy, jako já."
,,Nejsi zrůda. Nepřeměňuješ se dobrovolně a nesnášíš se jako vlkodlak. Kdybys byl zrůda, líbilo by se ti zabíjet nevinné. Ale nelíbí. Nejsi jako Šedohřbet." Remus zvedl hlavu a podíval se na Siriuse. V Remusových očích byla zvláštní zranitelnost. Sirius se naklonil a políbil ho. Líbali se dlouho, dokud se dveře pokoje neotevřely a v nich nestála Lily, Marlene a James. Sirius se ušklíbl a slezl z Remuse. Ten se začervenal. Sotva patrně, Jamesovi to však neušlo.
,,Ty ses červenal! U Merlina, Siriusi! Co jsi to s ním udělal?" James dramaticky zalapal po dechu a ukázal na Remuse.
,,Myslím, že potřebuješ silnější dioptrie. Vidíš příšerně. Já se nečervenal." Remus přisunul židli blíž ke stolu a vzal do ruky knihu.
,,Jasně. Ale já tě viděl! Pozor na mě. Mám oči všude." James protočil oči a usmíval se. ,,Mimochodem, Siriusi. Vsadím se, že desetkrát ty schody vyběhnu rychleji než ty."
,,Co? Ty rychleji? Ve vzduchu možná za něco stojíš, ale na zemi jsi na nic." Sirius se ironicky usmál. ,,Zlato, půjdeš nám to změřit?"
,,Mám se dívat na to, jak se dobrovolně zmrzačíš?" Remus se na Siriuse podíval pohledem "to jako vážně?". ,,Že váháš."

,,Fajn, takže běž úplně dolů. Vyběhneš až do třetího patra, což je tady. Potom dolů. To zopakuješ pětkrát." Když se všichni dohodli a vyšli před chodbu, Remus začal velet. Po této větě se Sirius zamračil. ,,Nahoru, dolů, nahoru, dolů, nahoru, dolů, nahoru, dolů, nahoru, dolů" Remus si povzdechl a počítal přitom na prstech, aby to všichni pochopili. Sirius se vydal dolů i s Jamesem, aby hlídal, že tam opravdu doběhne. Potom bude utíkat James. Lily a Marlene stály vedle Remuse, který se díval na hodinky, které měl na zápěstí.
,,Můžu?!" Remus se nahnul přes zábradlí a podíval se dolů.
,,Jo!" Zespodu se ozval Siriusův hlas.
,,Takže, tři... dva... jedna... teď!" Sirius bral schody po dvou, někdy po třech. Remus se díval pořád na hodinky.

,,Stejně jsi určitě podváděl!" Sirius se mračil a měl ruce založené na prsou.
,,Prostě se smiř s tím, že jsi prohrál!" James se smál a měl celkově skvělou náladu.
,,Jenom o tři vteřiny! Chci odvetu!"
,,Chceš znovu prohrát?" James chytil Lily okolo ramen. ,,Jsi na mě hrdá, ženo moje?"
,,Nemám za co. Kraviny může dělat kdokoliv." Lily protočila oči, ale usmívala se.
,,Tentokrát vyhraju já! Marlene, ty mi věříš, že ano?" Sirius se zoufale otočil na Marlene, která seděla vedle něj.
,,Samozřejmě." Marlene s úsměvem zavrtěla hlavou.
,,Miluju tě! Vidíš, Jamesi? Mám fanynku." Sirius jí přehodil ruku přes rameno jako James Lily.
,,Aby Remus nezačal žárlit." James se otočil na Remuse.
,,Nekomentuju. Je na mě naštvaný, že jsem mu nepřidal ty tři sekundy, takže radši nebudu přikládat dříví do ohně." Remus mluvil, aniž by odtrhl zrak od knížky.
,,Už nejsem naštvaný. Chyběl bys mi." Sirius vystrčil spodní ret a udělal psí oči. Remus se na něj podíval a se zasmátím se vrátil zpět k četbě.

,,Remusi, venku je hezky. Pojď s námi ven!" Sirius vběhl do pokoje a sedl si na Remusovu postel, kde ležel i Remus.
,,Sluníčko mi nedělá dobře na pleť." Remus se na Siriuse ironicky usmál.
,,Určitě. Pojď!" Sirius protočil oči a vzal Removi knížku z ruky. Ten se zamračil a otočil se na něj.
,,Teď to bylo zajímavé." Remus chňapl po knížce, ale Sirius uhnul. Plavovlasý mladík černovláska zabíjel pohledem.
,,Číst si můžeš i venku. Pojď, nebo ti budu na veřejnosti říkat zlatíčko." Sirius se vítězně usmál, když uviděl Remusův výraz.
,,To je vydírání." Remus začal pomalu vstávat. ,,Nesnáším tě."
,,Miluješ mě." Remus zvedl obočí a vzal si zpět knihu.
,,A pusu nedostanu?" Sirius se zamračil, ale koutky mu cukaly. Vypadal hodně komicky.
,,Za to, že jsi mě vytáhl ven?" Remus se postavil a rozešel se ke dveřím. S tímhle tím klukem si užije vážně ještě hodně srandy. A problémů. Hlavně problémů.
,,Ehm... Jo? Mimochodem, máš hezký zadek." Na Siriusovo sladké usmání Remus zareagoval pouze zakroucení hlavy. Sirius došel k Remusovi a políbil ho. Remus mu polibek opětoval.
,,Nechtěl bys zítra zajít do Prasinek? V sobotu by tam bylo moc lidí. Pátek je přijatelný." Remus se nervózně ošil a díval se do podlahy. Nestávalo se moc často, že by byl Remus nervózní. Ohledně Siriuse si však Remus nebyl jistý vůbec v ničem.
,,Mám to brát jako rande?" Sirius se usmíval a společně se rozešli dolů po schodech.
,,Asi jo."
,,V tom případě to beru. Ještě se domluvíme, ano?"

•Život není o počtu nadechnutí, ale o situacích, které dech berou.

1121 slov

Ahoj, strašně se omlouvám, že kapitola vychází tak pozdě, ale přiznejme si to, prostě jsem zapomněla.... Takže pardon 🙏