I'll be good [Wolfstar]

41. Kapitola

3. Listopadu:

,,Nebuď nervózní.... Na sto procent řekne ano." Lily se na Remuse, který nervózně pochodoval po pokoji s hlavou v dlaních, natěšeně usmívala.
,,A co když ne? Co když řekne, že je moc brzo? Co když-" Remus si zatahal za vlasy a frustrovaně zavrčel.
,,Hej, Reme. Bude to v pohodě. Chodíte spolu přes osm měsíců. Sirius se do všeho hrne. Myslím, že u vás dvou už je na to čas." Lily konečkama prstů přejela přes prsten z bílého zlata, který byl umístěný uprostřed černé semišové krabičky. ,,Je krásný."
,,Jsem strašně nervózní. Vy s Jamesem jste se znali od jedenácti! Měl jsem mu radši koupit to koště," zamumlal Remus a těžce se posadil na židli Lilyiného psacího stolu.
,,To sice jo, ale mě James požádal když jsme spolu chodili asi rok a půl. A brali jsme se hned, jak jsme vyšli školu. Kdyby jsme spolu začali chodit v sedmém ročníku, tak mě o ruku požádá taky jenom tak po třičtvrtě roku chození. A navíc, žádost o ruku je hezčí dárek na narozeniny, než koště," usmála se na něj přívětivě Lily.
,,Dostal jsem skvělej nápad! Půjdu do obchodu, koupím mu to koště a o ruku ho požádám 25.2. To bude přesně rok od toho, co jsme spolu začali chodit!" Remus rychle vystartoval ze židle a rozešel se ke dveřím. Lily si stoupla mezi něho a dveře.
,,Tak to prrr. Nikam nejdeš, počkáš na večer, vezmeš Siriuse do té vyhlášené kouzelnické restaurace, potom půjdete do parku, kde ho požádáš o tu zatracenou ruku! Přesně podle plánu. Žádné změny se nekonají! A sedni si, nebo tě půjdu hodit do pucu už teď!" Lily nahodila zamračený pohled, který dával jasně najevo, ať se Remus nesnaží odmlouvat. Remus zoufale zasténal a otočil se na patě. Bylo celkem legrační, že ho skoro o dvě hlavy nižší dívka, dokáže zastrašit.
,,Chodíme spolu moc krátkou dobu! Přesně 261 dní."
,,Na Siriuse je to dlouho. Chceš snad, aby se začal nudit?" Lily zvědavě pozvedla jedno obočí. ,,Podívej se na to z jiné stránky, Remusi. Jsi úžasný, chytrý, milý, obětavý, legrační a sexy. Siriuse miluješ, takže co víc si může přát? Samozřejmě, že řekne ano a tohohle dokonalého přítele si bude chtít pojistit."
,,Tak teď se na to podívej z druhé stránky ty, Lily. Jsem vlkodlak, mám na celým těle nechutné jizvy, které budou jenom přibývat. Jsem bývalý smrtijed a zabil jsem hodně lidí Můžu za smrt svých rodičů a bratra. Bude se mnou každý den v životním ohrožení!" Remus se na Lily smutně otočil. ,,Jsem zrůda. Kdo by chtěl strávit zbytek života se zrůdou?"
,,Za prvé, to že jsi vlkodlak Siriusovi nevadí. Nevadí to ani mně, ani nikomu. Pokud vím, tak Siriusovi ty jizvy připadají sexy. Za druhé, smrtijed jsi byl pro dobrou věc. Pomáhal jsi nám tím. Za smrt tvé rodiny nemůžeš, už si to přiznej. A za třetí, bude ve stejném nebezpečí jako my všichni. Jediná tvoje chyba je, že si pořád vyčítáš to, za co nemůžeš. Máš šíleně malé sebevědomí. Nejsi zrůda. Nemůžeš za smrt rodiny. Nemůžeš za to, že jsi vlkodlak. Tím jsem vyvrátila všechny tvé pochyby. Takže teď buď zticha a připravuj si, co mu řekneš. A ať je to romantický."

,,Děkuju. Byla to všechno strašně krásné."  Sirius se zastavil a chytil Remuse za ruce. ,,Miluju tě."
,,Siriusi... Víš, když mi Voldemort zabil rodinu, myslel jsem, že už nikdy nebudu šťastný. Že už mi nikdy nebude na nikom záležet. A potom mě Brumbál přivedl do řádu..." Remus se odmlčel a uchechtl se. ,,Když jsem tě poprvé uviděl, říkal jsem si, že jsi otravný malý kluk, který nic nezažil a sere se do věcí ostatních. Pak jsi mě začal poznávat, vy všichni. A nevzdali jste to se mnou. Neutekli jste daleko ode mě, když jste zjistili, co jsem zač. Pomalu ses mi začal dostávat pod kůži. Byl jsi tak neodbytnej." Remus se nervózně zasmál. Sirius se pousmál a pečlivě Remuse sledoval. Šrotovalo mu v hlavě, kam tím mladý vlkodlak míří. ,,Začal jsem k tobě cítit něco víc. Něco, co jsem nikdy necítil. Ale zároveň jsem věděl, že spolu nesmíme být ani náhodou. Smrtijedi po mě šli a ty bys ve strašně velkém nebezpečím já jsem byl nebezpečný. A vlastně jsem i teď. Smrtijedi po mně pořád jdou. Tys ale nevycouval. Bylo ti to jedno. Chtěl jsi mě a všechny nedostatky ti byly jedno. Možná mi nebudeš věřit, ale pro mě to znamenalo strašně moc. Byl jsi jediný, který byl ochotný se mnou zůstat a podstoupit to riziko. Neměl jsi to se mnou lehké a vůbec to nebyl pohádkový vztah. Ale miluju tě. A nedokážu si představit jediný den bez pohledu do tvých dokonalých očí. Nedokážu si představit den bez tvého úsměvu. Bez toho, aniž bych tě obejmul. Nebo políbil. Nedokážu si představit svůj život bez tebe. Takže Siriusi, možná je ještě brzo, ale...." Remus si stáhnul do kapsy a vytáhnul z ní černou krabičku s prstýnkem, se který si Lily předtím prohlížela. Kleknul si na koleno a krabičku otevřel. ,,Vezmeš si mě?" Sirius Remuse pozoroval se zatajeným dechem a do očí se mu tlačily slzy štěstí. Se skousnutým rtem se šťastně usmál a několikrát přikývl.
,,Ano." Na Siriusové tváři byl stále přiblblý úsměv. Remusovi spadl ze srdce obrovský balvan. Vyndal prstýnek z krabičky a navlékl ho na Siriusův levý prsteníček. Prstýnek Siriusovi padl jako ulitý. Když se postavil, okamžitě se přilepil na Siriusovi rty. Měl pocit, že se nikdy nenabaží toho pocitu, který mohl pocítit jen tehdy, když se jejich rty otírali o sebe a on mohl cítit tu sladkou chuť Siriusových rtů. Chtěl je líbat už napořád. Neodrhnout se od těch sametových rtů, které někdy nesměle, a někdy bojovně klouzaly po jeho rtech. Sirius se pro nedostatek vzduchu odtrhl a prudce se nadechl. Pohled mu sklouzl na prstýnek.
,,Je nádherný." Sirius se podíval znovu na Remuse. ,,Děkuju."
,,To spíš já bych měl děkovat tobě. Víš jak jsem byl nervózní?" Remus se uvolněně usmál, propletl se Siriusem prsty a rozešli se hlouběji do parku.
,,Jo, by jsi trochu jiný. Ale nechtěl jsem na tebe tlačit, abys mi to řekl. Ještěže jsem se tě neptal," zasmál se Sirius.
,,Jsem rád, že se ti líbí," šeptl Remus.

•Myslím, že dokonalé štěstí může poznat člověk jen tehdy, když poznal největší bolest.

1035 slov

Ahoj, takže v dnešní kapitole jsme se trochu pohnuli. Říkala jsem si, že je ještě brzo, ale jsme ve 41. kapitole, takže už se něco zásadního muselo stát, jinak bych se jak já, tak vy začali nudit. Navíc už se pomalu blížíme ke konci....Tak snad mi to odpustíte😅.