I'll be good [Wolfstar]

10. Kapitola

Ještě to odpoledne Brumbál přišel za Remusem, vrátit mu zpět vzpomínku.
,,Všechno je v pořádku. Jsem na tebe opravdu náležitě hrdý, že jsi dokázal toho patrona." Remus si vzpomínku vrátil zpět.
,,Měl jsem silnou vzpomínku" Remus od Brumbála odvrátil zrak. Ten se usmál.
,,Ano, takže ty a Sirius...?" Remus ztuhl. Podíval se na Brumbála.
,,Ne. My... Ne. Byla to chyba. Nebude se to opakovat." Remus prudce vrtěl hlavou.
,,Remusi, ty si ze všech nejvíc zasloužíš štěstí. Sirius je milý chlapec. Záleží mu na tobě. A tobě na něm. Zkus to prosím."
,,Neříkal jste mi náhodou, že je to casanova?" Remus zvedl jedno obočí.
,,Když mu na někom záleží, je mu věrný."
,,Jsem pro něj moc velkým nebezpečím. První co by udělali by bylo, že by ho zabili. To nemůžu dopustit."
,,Ochráníš ho. Jsi velmi silný." Remus se pouze ironicky uchechtl.
,,Jak bych ho mohl ochránit, když nedokážu ochránit ani sebe před pár smrtijedy"
,,Byli čtyři proti jednomu."
,,To je jedno. Téma Sirius Black je tabu." Remusův hlas byl naráz ostrý. Nepřipouštící námitky.

,,Čau," pozdravil Sirius Jamese, který byl jako jediný v pokoji.
,,Nazdar. Kde jsi byl?" James se na Siriuse podíval.
,,Byl jsem se projít. Provětrat a tak..." Sirius došel ke své posteli a natáhl se na ni.
,,Siriusi... Pořád se trápíš kvůli němu?" James mu věnoval ustaraný pohled.
,,Co? Ne. Je mi úplně u prdele." Sirius si pohrdavě odfrkl.
,,Oba víme, že to není pravda." Sirius mlčel. James si jenom povzdechl. Dveře se otevřely a v nich stál Remus. Siriusovi se sevřelo srdce. Remus se tvářil chladně, stejně jako když sem vkročil poprvé. Narozdíl od toho prvního dne, kývl na pozdrav. Sirius nepatrně kývl a odvrátil zrak.
,,Ahoj. Jaktože jsi tu tak brzo?" James se snažil uvolnit napětí, které v místnosti panovalo. Moc se mu to merlinžel nedařilo
,,Řekl jsem jí, že chci odejít." Remus prošel místností až ke svému pracovnímu stolu.
,,Myslíš, že to bylo rozumné?" James se zamračil.
,,Ano. Tohle se mi stalo nespočetkrát."

,,Remusi, můžu se tě na něco zeptat?" U snídaně seděli pouze devatenáctiletí členi řadu. Molly s Arthurem, Billem, Charliem a Percym byli pryč, Brumbál byl v Bradavicích a Moody létal, kdo ví kde. Remus s hlavou stále sklopenou ke své vydatné snídani přikývl.
,,Umíš stínovou magií Avadu?" Hlas Marlene byl ostrý a nepřívětivý.
,,Samozřejmě. Nejsem ty." Nevraživost a sarkazmus v Remusově hlase se nedala přeslechnout. Marlene se ironicky usmála.
,,Tak proč jsi je v tom případě bez hůlky nezabil a místo toho jsi poslal patrona zrovna Siriusovi?"
,,Za prvé, kdybych zabil někoho z nich stínovou magií, buď by mě hned přemístili k Voldemortovi a nebo by mě zabili. Dolohova jsem zabil ještě s hůlkou. Takže mojí možností byl patron. Tak jsem mohl přežít a Azkaban získat nové vězně. A ministerstvo může získat nějaké cenné informace. Za druhé, Sirius byl v řádu. Kdybych ho poslal Brumbálovi, trvalo by dlouho než by vás zkontaktoval. Navíc Doupě je od Grimmauldova náměstí blíž než Bradavice. V takových situacích musíš přemýšlet." Remus se přeslazeně usmál a dál pokračoval ve snídani. V Marlene to tiše vřelo.

Remus ležel na zemi, kletby létaly všude kolem.
,,Remusi!" Sirius padl na kolena vedle něj. Slzy mu tekly po tváři. ,,Reme! Ne, prosím!" Vzlyky otřásaly Siriusovým tělem. Remus se na Siriuse usmál.
,,Je konec, Sirie... Miluju tě" Remus mluvil trhaně. Šeptal. Podíval se na Siriuse, srdce přestalo bít, úsměv uvadl, oči vyhasly. A Sirius plakal. Bylo mu jedno, že je v bitvě. Středobod jeho vesmíru bylo mrtvé tělo, ležící na studené zemi.

Sirius se s trhnutím posadil. Rychle dýchal a utíral si slzy z tváře.
,,Notak klid. Jenom sen," šeptal si pro sebe. Hodně divný sen. Proč se mu zdálo, že Remus umřel? A proč kvůli tomu brečel? A hlavně, proč se mu zdálo, že ho Remus miluje? Vysvětlil mu to přece dost jasně. Nikdy mezi nimi nic nebude. Všechno byla jenom chyba.
,,Jsi v pohodě?" Z nesmělé a zároveň chladné otázky Siriuse ještě víc zabolelo na srdci. Copak ani v této situaci nemůže tu odtažitost vynechat?
,,Co se staráš? Přesně takhle vznikla ta tvoje "chyba"." Sirius potichu zavrčel. Remus se nadechl, aby něco namítl. Nakonec jenom vydechl a otočil se k Siriusovi zády.
,,Dobrou noc, Siriusi..." Na to už černovlasý mladík neodpověděl.

,,Siriusi, ten "rozhovor" v noci... Slyšel jsem ho. Oba vás to ničí. Notak sakra, mějte rozum! Usmiřte se." James se Siriusem seděli na koštěti a létali nad doupětem.
,,Já nevím, co mám dělat. Nevím co cítím. Chápeš? Nejsem gay. Jsem si tím jistý. Měl jsem tucet holek. Já nemůžu být gay." Sirius se tvářil zoufale, nevěděl, co dělat. Jelikož letěli pomalu, mohl si Sirius dovolit rychlé prohrábnutí vlasů.
,,Třeba jseš bisexuál. Nebo je on prostě jenom výjimka..." James pokrčil rameny a zvědavě se na Siriuse podíval.
,,Řekl, že to byla chyba. Já dvakrát stejné chyby nedělám. Téma Remus je tabu, Jamesi. Hotovo konec"

•Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij.

822 slov

Omlouvám se za kratší kapitolu, ale už jsem vážně nevěděl, co jsem vymyslet....