I'll be good [Wolfstar]

23. Kapitola

,,Ahoj.... Takže tohle je konec? Nebo jsem jenom v bezvědomí?" Remus se rozhlédl okolo sebe.
,,To záleží z jakého úhlu pohledu se díváš." Smrt se přívětivě usmála a rozešla se pryč.
,,Musím se vrátit. Našel jsem ho, Rose. Našel jsem štěstí. Tohle jsem vždy chtěl. Vždy jsem chtěl zemřít. Ale teď? Musím se vrátit. Je v pořádku?" Mladý vlkodlak se rozešel za smrtí.
,,Ano, slyšela jsem. Je hezký. Jeho bratra jsem si vzala k sobě. A ano, je v pořádku. Obdivuju tě. To co jsi udělal bylo odvážné a šlechetné." Šli procházkovým tempem. Nikam nespěchali.
,,Omlouvám se, ale proč nevezmeš raději smrtijedy?" Remus se zastavil a podíval se ni.
,,Osud máš určený už od narození. A jediný, kdo s ním může něco udělat, jsem já. Ale moc často to nedělám. Pouze ty máš mou ochranu. Vždy jsem tě obdivovala. Všichni se mě vždy báli. Ale ty? Komunikoval jsi se mnou a dokonce jsi mi dal jméno." Rose znovu usmála a šla dál.
,,Ano. To jsi mi vždy říkala. Rose. Pokaždé mi připomínáš smysl života. Jak probíhá. Připomíná mi to růži. Ať se o ni staráš jak chceš, stejně nakonec uvadne. První rok vykvete. Další znovu a znovu. Ale potom přijde rok, kdy nevykvete. Už nikdy." Remus spatřil dvoje dveře. Jedny byly bílé. Druhé šedé, skoro až černé.
,,Máš na výběr. Poprvé a naposled. Bílé dveře a půjdeš zpět za Siriusem. Šedými dveřmi půjdeš za rodinou." Remus věděl, kama se vydá. Věděl to.
,,Děkuju. Jestli zemře Sirius, nechci mít tvou ochranu." Váhavé kroky směřující k bílým dveřím.
,,Obávám se, že tohle je naposled, co se vidíme."
,,Děkuji. Za vše. Sbohem" Remus zmizel za bílými dveřmi s úsměvem na rtech.
,,Sbohem"

,,Remusi, zlato, notak prosím. Madame Pomfreyová tě ještě vzbudit kouzly nechce, aby ses pořádně zotavil, ale já se prostě bojím. Chvíli potom co si omdlel se smrtijedi přemístili pryč. Voldemort bojoval s Brumbálem. Když viděl, že je to vyrovnaný, tak se zdejchl. James mu říká Voldy." Sirius se uchechtl.
,,Vážně? Voldy?" Remus se chraplavě zasmál. Sirius překvapeně zvedl hlavu a prudce se nadechl.
,,Remusi! Sakra. Teda... Super... Já-Já zavolám Madame-"
,,Klid, zlato. Zpomal."
,,Promiň." Sirius si položil hlavu do dlaní a zasmál se. ,,Jen jsem strašně rád, že jsi v pohodě. Bolí tě něco?"
,,Jenom žebra a hlava. A mám žízeň. Jinak jsem v pohodě." Remus se natáhl po sklenici vody na nočním stolku. Sirius se pohotově zvedl a podal mu ji.
,,To se mi moc v pohodě nezdá. Zavolám ji." Sirius se po chvíli vrátil i s Poppy.
,,Pan Black říkal, že vás bolí žebra a hlava. Nic jiného?" Madame Pomfreyová mu kouzlem zkontrolovala životní funkce.
,,Ani ne." Potom, co Remusovi dala snad milion lektvarů odešla a nechala chlapce samotné. ,,Co se vlastně stalo, když jsem odpadl? Jak dlouho tu jsem? Jsi v pořádku?"
,,Jsi tady dva dny. Co se stalo jsem ti říkal, ale to jsi asi ještě nevnímal. Jo, jsem v pořádku. Schytal jsi to místo mě. Neměl jsi to dělat. Kdyby se ti něco stalo, já bych to nepřežil. Potom se mnou asi minutu mluvil. Hned se tam objevil Brumbál. Smrtijedi zdrhli a potom i on. Jsem strašně rád, že jsi v pořádku. Miluju tě. Lily s Jamesem, Alicí, Frankem i Peterem tu byli asi před hodinou. Brumbál tady byl hodněkrát. Moly s Arthurem tu taky byli. Lily se o tebe bojí. To samozřejmě všichni, ale Lily je z toho špatná. Brumbál nechápe, jak se mohli do řádu dostat, ale zavedl nové opatření. Se vším tě seznamí v řádu. Jsi tu dva dny. A-"
,,Zlato. Zpomal prosím. Taky tě miluju."

Poppy Remuse po dlouhém přemlouvání nakonec připustila už za dva dny domů. Sirius s tím prvně také nesouhlasil, ale nakonec stačil jeden polibek z Remusovi strany a Sirius povolil. Když Remus došel až do pokoje, unaveně spadl na postel.
,,Říkal jsem ti, že ještě nemáš odcházet." Sirius přišel ke stolu a vytáhl z ní čokoládu, jenž hodil Remusovi, který ji obratně chytil.
,,Znavil mě ten rozhovor s Brumbálem a přednáška Poppy. Copak ty mě tu nechceš?" Remus rozbalil čokoládu a zakousl se do ní.
,,Samozřejmě, že tě tady chci."
,,Tak nemluv a pojď sem." Mladý vlkodlak sedící na posteli, si poklepal na stehna. Druhý mladík přišel k němu, sedl si na něj a věnoval mu vášnivý polibek. Když se od sebe odtáhli, Sirius si vzal čokoládu, kterou si Remus ještě před chvílí dopřával a zakousl se do ní.
,,Chceš mi krást čokoládu?" Remus se zamračil. Sirius se pouze nevině usmál.
,,Taky tě strašně miluju." Sirius zamrkal a usmál se. Remus se na něj upřeně díval a po chvíli zavrtěl hlavou. ,,Co se děje?"
,,Nic." Remus se usmál.
,,Víš, že mi můžeš cokoliv říct." Černovlásek položil čokoládu a chytil Remuse za krkem.
,,Přemýšlím o tom, jak jsme se bavili, když jsme šli z hřbitova. Prostě.... Nemyslíš, že je tě pro mě... škoda?" Remus uhýbal pohledem, když se na něj Sirius zamračeně díval.
,,Ne nemyslím." Sirius vzal Remusovu bradu mezi palec s ukazováček. ,,Myslím, že je to spíš naopak, lásko."
,,Ne. To rozhodně ne." Remus si ho pohotově přitáhl blíž.
,,Tak neříkej kraviny." Zamumlal Sirius do Remusova krku, který následně políbil. ,,Miluju tě. Strašně moc."
,,Taky tě miluju. Ale podívej se na mě. Co když se ti začnu hnusit? Ty jizvy nezmizí." Remus si povzdechl.
,,Byl bych sklamanej, kdyby jo. Miluju tě takového, jaký jsi. Ne takového, jakého jsi si se vysnil." Sirius začal rozepínat knoflíčky jeho košile. ,,Proč pořád nosíš košili? Víš kolik je s tím práce?"
,,Věř mi, že vím. Ale košile můžeš nosit pro každou příležitost. Navíc tě chci potrápit." Remus se pousmál, avšak moc často mu to nevydrželo, protože měl pořád na srdci rozhovor, který vedli předtím.
,,Tsss. Abych ti ji příště neroztrhl." Siriusův hlas měl výhružný podtón, ale usmíval se, když rozepínal poslední knoflík. Něžně políbil jednu z mnoha jizev na mladíkově hrudi. Remus něžně zastrčil pramínek neposedných Siriusových vlasů za jeho ucho.
,,To bys neudělal. Jinak by ses taky druhý den nemusel postavit, že ano?" Sladce zacvrlikal Remus. Sirius si odfrkl a protočil oči.
,,Plané kecy, zlato." Remus nevěřícně zakroutil hlavou. Přetočil Siriuse pod sebe, když se Sirius provokativně usmál.
,,Víš, co bys potřeboval? Dostat pořádně za vyučenou." Remus dlouze políbil Siriuse, který obmotal nohy okolo Remusova pasu.
,,A od koho tak, prosím tě?" Sirius vyzývavě zvedl obočí.
,,Jednoho adepta znám."

•‌Nemůžeš-li létat, běž, nemůžeš-li běžet, jdi, nemůžeš-li jít, plaz se. Ale ať už děláš cokoliv, musíš se neustále pohybovat kupředu.

1075 slov