Středozemě v nebezpečí - část 6. - Přívrženci Modrého čaroděje

11. kapitola

***Varování: Následující děj obsahuje podrobnější popis násilí nebo krvavé scény. Pokud vám takové věci nedělají dobře, nenuťte se do čtení. Nechávám na vašem vlastním uvážení, zda budete pokračovat. Děkuji za pochopení.***

***Zmíněné scény mají označený začátek i konec, abyste je případně mohli přeskočit.***

Elwing

Hned příští odpoledne mělo přijít další varování. V noci jsem špatně spala, pořád jsem se převracela z jednoho boku na druhý a když už jsem usnula, zdály se mi příšerné noční můry. Brzy ráno jsem vstala, abych si raději uvařila silný čaj. 

S hrnkem v ruce jsem seděla u stolu. Ospale jsem se opírala o vlastní koleno a utěšovala se vzpomínkami na veselé chvíle s přáteli. Jak moc mi chybí. Ve svém zamyšlení jsem ani nepostřehla, jak se Bron zvedl ze země. Do reality mě vrátilo, až když se o mě lehce otřel. 

„Dobré ráno," pozdravila jsem ho tiše. 

Nechtěla jsem vzbudit i ostatní. Chvíli se mnou zůstal, klidně seděl u nohou mojí židle, ale potom se dožadoval otevření dveří. 

„Jak můžeš být takhle po ránu, tak moc aktivní?" divila jsem se. 

Jen zavrtěl ocasem a v tichosti vyběhl do chladného sněhu. Než jsem za ním stihla zavřít, dovnitř vnikl ostrý poryv větru. Otřásla jsem se zimou. Ihned jsem sáhla po své vlněné dece a znovu se schoulila k hrnku. Hřála jsem si o něj ruce, pak i tváře, a nakonec jsem navzdory účinkům čaje usnula s hlavou položenou na dřevěné desce stolu.

S trhnutím jsem se probudila až pozdě dopoledne. Přede mnou ležel talíř se snídaní. Protřela jsem si oči. Uvědomila jsem si, že mám pod hlavou jednu z podušek. Byl to asi hodně tvrdý spánek. Jakmile jsem se protáhla, objevili se také Sebastian s Galem. Usmála jsem se na ně. 

„Děkuji, že jste se o mě postarali." 

Okázale se mi vyhýbali pohledem. 

„Myslím to vážně, v noci jsem opravdu nemohla spát. Připravila jsem si čaj, ale vůbec mě nepovzbudil. To je celkem zvláštní." 

Sebastian několikrát zamlaskal a naznačil mi, abych jej následovala. Šla jsem s ním až do kuchyně, kde mi chtěl něco ukázat. Na stolku stála malá krabička s čajovými lístky, které jsem dnešní ráno použila. 

„Ano, já vím, říkala jsem přece, že jsem si dělala čaj," řekla jsem zmateně. 

Ježek se však nenechal odradit a nadále na krabičku ukazoval. Vzala jsem ji tedy do ruky. Na boku bylo téměř nečitelně napsáno: meduňka, máta, heřmánek. Konečně mi svitlo. 

„Tak já si spletla čaje! Nevěděla jsem, že tu má Radagast i jiný než černý." 

Zajímavé, předtím mě nenapadlo využít bylinky. Tak mi přece pomohl i Liam. Budu muset začít víc přemýšlet nad souvislostmi. Stále jsem se cítila podivně malátně, ale alespoň nehrozilo, že každou chvíli usnu ve stoje. 

Jako každý den jsme zaopatřili povinnosti kolem pařezu, postarali jsme se o zvířátka v přístavku, a navíc jsme také smetli co největší množství sněhu z budovy. Tak jsme si mohli být jistí, že nám náhle nespadne na hlavu. Můj dnešní trénink nedopadl zrovna nejlépe. Vydržela jsem pouze chvilku, než mi začala být nesnesitelná zima. Dávala jsem to za vinu rozhozenému dennímu rytmu. Rozhodla jsem se si z toho nic nedělat a prostě pokračovat v činnostech. 

U teplého krbu jsme si tentokrát společně skládali drobné figurky z papíru. Vzpomněla jsem si, jak jsem to samé dělala ještě v létě. Tenkrát jsem složila celou spoustu maličkých labutí, kterou pak Radagast použil u prostírání. Pousmála jsem se nad vzpomínkou na moudrého čaroděje, učícího se se mnou ohýbat papír.