Středozemě v nebezpečí - část 6. - Přívrženci Modrého čaroděje

40. kapitola

Elwing

Dnešní den začínal poměrně překvapivě. Nečekala jsem, že za mnou Emcee sám přijde a bude dobrovolně mluvit o něčem tak problematickém. Potěšil mě jeho náhled na celou věc. Vlastně se mi opravdu ulevilo, když si začal uvědomovat, v jaké situaci se nachází on. 

Přála jsem si, aby změnil svůj názor na své dědictví. Připadalo mi nesprávné, jak se té pozici vyhýbal, a jakmile uznal, že by s tím měl něco dělat, spadl mi obrovský kámen ze srdce. Možná náš vztah přece jenom stojí za trochu těch nesnází. 

Seděli jsme spolu v křeslech u krbu. Minuty ubíhaly, čaroděj i úředník si se vstáváním dávali na čas. Pravděpodobně už byli oba dva vzhůru, pouze odkládali setkání s ostatními. Gale, který celou dobu pospával na krbové římse, se konečně líně protáhl a rozhlížel se po místnosti. Usmála jsem se na něj. Něco sám pro sebe zabroukal, načež přelétl ke mně. 

V průběhu další půl hodinky jsem ptáčka oficiálně seznámila s trpaslíkem. Byla to docela zábava. Emcee se pokoušel být co nejněžnější, aby Galovi nijak neublížil. Ten se na druhou stranu pořádně rozdováděl a poskakoval všude kolem. 

Pak se konečně objevili i Liam s Radagastem. Při prvním pozdravení se zdálo, že je mezi nimi stále ještě jakési napětí. Nevěděla jsem, co přesně si řekli, ale doufala jsem, že to brzy napraví. Nechali jsme je v klidu posnídat. Sebastian nám donesl ranní kávu nebo další hrnek čaje, podle toho, co měl kdo rád. 

Přesunuli jsme se k jídelnímu stolu, protože to bylo vhodnější místo k důležitým konverzacím. Taky jsme si tím dali najevo, kam se bude nadále ubírat náš hovor. Napětí rychle narůstalo, nikdo nechtěl promluvit jako první. Nakonec jsem se rozhodla začít sama. Já to tak nějak začala, tak budu také pokračovat. 

„Pokud dovolíte, ráda bych tu zopakovala své rozhodnutí. Chci se vrátit do Minas Tirith, abych převzala některé ze svých povinností princezny a také abych se postarala o záchranu svého bratra. Neříkám, že odejdu okamžitě, ani že vám nijak nepomůžu v dalších krocích se silmarily. Jen cítím svoji zodpovědnost někde jinde." 

Skončila jsem, rozhlédla se po všech tvářích u stolu a nervózně jsem si pohrávala s pramínkem svých vlasů. Nikdy dřív jsem se tolik nebála dalších slov mých přátel. Jak jsem očekávala, Emcee se přidal na moji stranu. 

„Přemýšlel jsem o tom a rád bych se k Elwing přidal. Nenechám ji znovu samotnou. Napadl nás i jistý plán, ale nejdřív se asi vyjádřete i vy dva." 

Pozorovali jsme zbylé společníky. Oba se tvářili lehce posmutněle. Dalším na řadě byl čaroděj. 

„Mrzí mě, že jste se tak rozhodli oba. Samozřejmě chápu tvé důvody, Elwing. Rozumím i tvým obavám o princeznu Emcee, ačkoliv k těm jsem od začátku přispíval i já sám. No co, pokud chcete odejít, nebudu vám v tom bránit." 

Mluvil hlasem plným podpory, jako to dělával pokaždé. Věděla jsem, že s jeho pomocí můžeme i nadále počítat. Kéž by se také odhodlal jít s námi. 

Liam ještě nějakou chvíli otálel, než také promluvil. Nejdřív se podíval přímo na mě. 

„Víš, doufal jsem, že si to třeba ještě rozmyslíš. Pro mě je stále hodně důležité, postarat se o ty kameny. Bez toho může zaniknout celá Středozemě. K čemu ti pak bude právo vladaře?" 

Na chvilku se odmlčel a podíval se na trpaslíka. „K čemu tobě bude, že je Elwing v bezpečí vedle tebe? Myslíš si, že ji dokážeš uchránit před silou tří silmarilů a mága?"