Středozemě v nebezpečí - část 6. - Přívrženci Modrého čaroděje

22. kapitola

**Pokračování předchozí Elwininy části

***Varování: Následující děj obsahuje podrobnější popis násilí nebo krvavé scény. Pokud vám takové věci nedělají dobře, nenuťte se do čtení. Nechávám na vašem vlastním uvážení, zda budete pokračovat. Děkuji za pochopení.***

***Zmíněné scény mají označený začátek i konec, abyste je případně mohli přeskočit.***

Z jejich další konverzace jsem vyrozuměla, že jim přišla spěšná zpráva od někoho z informátorů. Emcee s Liamem byli na cestě sem a byli mnohem blíž, než stálo v dopisu. Během zítřejšího dne se tu pravděpodobně objeví. Nejspíš zabili některou z hlídek, proto se o nich dlouho nevědělo. Teď to však znamenalo jediné, dva zloději si museli pospíšit. 

Edgarovi se podařilo zklidnit Travise. Začali vymýšlet plán, jak to udělat dál. Rozhodli se, že jeden z nich pobere ty nejdražší věci v pařezu, sbalí věci potřebné k odchodu a druhý mezitím odešle informaci o příchodu posledního kamene do Temného Hvozdu. Bylo třeba zprávu rozeslat všem zbývajícím hlídkám. Ty se následně měly zaměřit na dvě osoby putující lesem. 

Ještě bylo nutné rozhodnout, co udělají se mnou. Napřed mě chtěli přivázat k jedné ze židlí, abych jim nepřekážela. Pak si uvědomili, že ode mě ještě něco potřebují. Přikázali mi donést silmarily. 

Neodvažovala jsem se odmítat, vyhrožovali mi zabitím všech mých přátel a dalšími věcmi, které následně provedou mně. Vydala jsem se tedy do sklepa. Samotné a bez teplého oblečení mi to trvalo déle, než mi bylo příjemné. Když jsem se i s nádobou vrátila zpátky, měl už Edgar nashromážděné téměř všechno, co chtěl sbalit. Vytrhl mi nádobu z rukou. 

„Ty! Zabal tyhle věci do zavazadel. A koukej, ať se tam všechny vejdou." 

Dala jsem se tedy do práce. Do půl hodiny bylo všechno hotové. Travis stačil rozeslat všechny zprávy, Edgar donesl všechny zásoby a já jim pomohla s jejich složením. Ne že bych tím byla nadšená. Bylo až fantastické, jak rychlí najednou uměli být. 

„Kdybys nám nelhala, mohlo všechno probíhat v klidu. Kdyby nám nelhali tví přátelé, mohla jsi být v klidu i ty. Ale tohle bylo hnusný, takže naše rozloučení bude taky takový. Můžeš si za to sama, Nesso." 

Takové věci mi pořád dokola opakovali. Ještě jsem ale nevěděla, co všechno to znamená.

„Taky musíme zkontrolovat ty kameny. Třeba nám dala nějaký šmejdy," prohlásil Edgar, ošetřující si ránu na břiše. 

Travis vzal do ruky nádobku, otevřel ji a vysypal obsah na stůl. Hmota vyplňující okolí kamenů se rozsypala po podlaze. Pozorovala jsem, co se stane dál. Hromotluk vzal oba kameny do rukou, aby si je mohl zblízka prohlédnout. Hned na to však zařval bolestí, jako by ho něco pálilo, a v rychlosti strčil silmarily Edgarovi. 

„Neudržím je, jsou to oni! Děsně to bolí," vykřikl. 

Menší muž se opět pobaveně usmíval. I jemu to však vydrželo pouhý okamžik. Jako by do něj něco uhodilo. Trhnul sebou, vykřikl a vyhodil kameny do vzduchu. 

Viděla jsem je letět jako ve zpomaleném záběru. Nesměly dopadnout na zem. Byly sice tvrdé, něco mi však říkalo, že by se mohly jen tak roztříštit, jako obyčejné sklo. To jsem nechtěla dopustit. Vyskočila jsem na nohy, abych je chytila. Naštěstí se mi to podařilo. Zkontrolovala jsem, že jsou oba v pořádku. 

Oba muži na mě vyjeveně zírali. 

„Ona je udrží? Jak je to možný? Říkali nám přece, že je nikdo nedokáže udržet holou rukou. Každýmu působí nějaký problémy," mudroval Travis.