Středozemě v nebezpečí - část 6. - Přívrženci Modrého čaroděje

25. kapitola

Emcee

Měl jsem poslední hlídku, takže jsem vlastně vstával dávno před ostatními. V okolí se nic nehýbalo a slunce začalo pomalu vycházet. Připravil jsem pro ostatní snídani, abychom mohli rychle vyrazit. Probudil jsem je a oni měli radost, že se mohou hned najíst. 

Dojedl jsem první a ihned si začal balit věci. Dělal jsem to hlavně pomocí pravé ruky, tu levou jsem stále musel šetřit. 

"Vidím, že jsi plně při síle, to rád vidím, Emcee," pronesl Radagast a začal si dávat své vlastní věci do rance a do kapes. 

Liam ho krátce na to napodobil a brzy jsme byli všichni opět na nohou. Zase jsme většinu času popobíhali a oběd jedli za rychlé chůze. Právě přitom se na obloze objevil orel. Všichni jsme čekali, jakou zprávu by nám tak mohl přinést a on se jen snesl Radagastovi na nataženou ruku. Divil jsem se, že ptáka udrží. Ten naklonil zobák k němu do ucha a něco mu krátce pověděl. Když odletěl, otočil se Radagast k nám. 

"Někdo je blízko. Jdou prý ze severu, tak dávejte dobrý pozor na to, co se děje po naší levici." 

Udělali jsme, jak nám říkal. Bylo náročné pohybovat se tak nepravidelnou krajinou lesa a zároveň pečlivě sledovat, co se děje okolo. Mnohokrát jsem málem zakopl. Pak jsem konečně uviděl mezi stromy neobvyklý pohyb a za chvíli další. Popoběhl jsem za Liamem, který šel přede mnou. 

"Jsou tu, vidím je mezi stromy." 

"Kolik?" otočil na mě hlavu. 

"Nevím, dva určitě." 

Kývl na srozuměnou a předal zprávu čaroději, který vedl naší skupinku. Bylo pravděpodobné, že si tohoto pronásledovatelé všimli. Radagast se náhle zastavil, když jsme vešli do malého ďolíku vystlaného mechem. 

"Neříkám to rád, ale budeme se jich muset zbavit," pravil Radagast rozhodně. "A musíme to udělat rychle. Pokud se jim podaří odeslat informaci o naší pozici směrem k naší kořisti, mohlo by nás to dost ohrozit." 

Souhlasili jsme a rychle se domluvili na dalším plánu. Radagast měl vyrazit a běžet dál směrem na východ. My budeme sledovat okolí a až uvidíme nepřítele, vyrazíme po něm. Tím bychom je mohli obklíčit a získat výhodu. 

"Nedáš nám něco z té byliny, Radagaste?" zeptal se ještě Liam. 

"Zapoměls, jak ses po ní cítil? Pouhá agresivita boj nevyhraje. Jde i o to, co máš tady," ukázal si na hlavu a vyrazil pryč. 

My jsme si lehli do mechu na břicho a opravdu jsme brzy viděli dva muže, jak se nejdřív přiblížili k nám a pak vyrazili po Radagastovi. I my jsme vystartovali z našeho úkrytu a Byli jsme našim pronásledovatelům v patách. Radagasta jsme ztratili mezi stromy a nepřátelé se zastavili, uslyšeli nás. 

Ihned jsme se schovali za stromy a čekali. Opatrně jsem vykoukl. Nikde jsem nikoho neviděl. Prásk. Do dřeva mého stromu se zabodl šíp. Už zase? Povzdychl jsem si. 

Náhle jeden z nich začal křičet: "Ááá! Moje oči! Moje oči! Sundej ze mě toho parchanta!" 

Místo hlavy měl změť peří, zaútočil na něj náš známý orel. Využili jsme toho, že se druhý nedíval a přiblížili se o pár stromů blíž. Neviděl nás. Zbavili se orla a ten nezraněný muž pomalu vyrazil k našemu předchozímu úkrytu. Vzal to přes Liamův strom. Když byl u něj, ozvala se od jeho druha tupá rána. Radagast dorazil a praštil jej holí po hlavě. 

Ten s lukem se prudce otočil za zvukem a Liam po něm skočil. Doběhl jsem je a pomohl úředníkovi se svázáním protivníka. Nechali jsme je přivázané ke stromu na chladu. Jeden z nich neviděl na jedno oko. Ten zdravý si pořád stěžoval.