Středozemě v nebezpečí - část 6. - Přívrženci Modrého čaroděje

44. kapitola

Elwing

Jakoby vytušil, o čem jsme se bavili s Liamem, překvapoval mě Emcee náhlými spontánními něžnostmi. Zkusila jsem toho využít a skutečně - nechal mě u sebe až do příchodu ostatních. Užívala jsem si jeho přítomnosti. Každý okamžik, který jsem s ním mohla strávit v pohodlí a o samotě, byl vzácný. Pak se totiž otevřely dveře. 

"Zdravíčko, hrdličky," promluvil na nás úředník, "říkali jsme si, kam jste zmizeli." 

Emcee se chystal namítnout, že jsme se je pokoušeli informovat. Přišlo mi to zbytečné, mohlo to vyvolat další konflikt, tak jsem jej zastavila položením dlaně na hruď. Pochopil a nechal si vše pro sebe. 

Zato Liam pokračoval. "Vzali jste si ponaučení z mých slov?" smál se. 

Střelila jsem po něm zamračeným pohledem. To, že si rád dělal legraci, bylo v pořádku. Nemuselo by to však pokračovat v těchto choulostivějších situacích. Všiml si mého výrazu. 

"Tak pardón, už mlčím," zahihňal se dočista jako malý kluk. 

Trpaslík se na mě díval se zdviženým obočím. Zakoulela jsem očima, abych mu dala najevo nedůležitost těch řečí. Naposledy jsem jej políbila a zvedla se. K mému překvapení mě chytil za ruku. V jeho očích jsem vyčetla jasnou prosbu. Usmála jsem se a výmluvně pokrčila rameny. 

"Přece se jim tu nebudeme předvádět." 

Vzdorná jiskřička mu přeběhla duhovkami. Tiše jsem se zasmála. 

"Najdi si mě později," sladce jsem zamrkala, a když začal rudnout ve tváři, potěšeně jsem se odvrátila. 

Radagast mě požádal o pomoc s krmením a ošetřováním zvířat. Byla jsem jediná, kdo znal jeho postupy. Ráda jsem se k němu připojila. Než jsme vyšli ven, zaslechla jsem ještě Liama, jak říká: 

"Můžeme si promluvit, Emcee?" 

Zarazila jsem se, ale čaroděj už mě tlačil ze dveří. Snad se znovu nepohádají. Přemýšlela jsem o tom většinu času, co jsme pracovali v přístěnku. Po dokončení všech povinností se ke mně čaroděj přitočil. Jemně zdvihl moji paži, aby se mohl podívat na má zranění. 

"Jak jsi na tom, drahá? Pálí to ještě?" 

"Jenom při přímém kontaktu." 

Pokýval hlavou a dal se do vyšetřování mého zápěstí. "A tohle?" 

Mírné doteky mi nevadily. Když začal tlačit víc, pocítila jsem slabé bodnutí. Zpozoroval změnu v mém výrazu, takže ihned přestal. 

"Hmm, s tím raději za Liamem." 

"Dobře, půjdu za ním." 

Spokojeně se na mě usmál a obrátil se na Sebastiana. "Tak co říkáš? Koukneme ještě na Brona a dáme se do večeře?" 

Ježek téměř lidsky pokýval hlavičkou a mlasknul. 

"Elwing, tobě děkujeme a propouštíme tě," dodal ještě Radagast. 

Pobaveně jsem vyšla před dům. Z oblohy se začínaly sypat drobné sněhové vločky. Dnešní noc bude asi pořádná chumelenice. Otřásla jsem se zimou a raději si pospíšila do tepla. Uvnitř jsem našla své přátele sedící vedle sebe v křeslech. Atmosféra byla poklidná, nezdálo se, že by se cokoliv zvrtlo. Značně se mi ulevilo. Oba se na mě otočili, oba se usmáli a oběma zajiskřilo v očích. Zvedla jsem obočí. 

"Tak pojď přece k nám, ty naše princezno," pozval mě netrpělivě Liam. 

Poslušně jsem se posadila do svého oblíbeného křesla. "Mohl by ses mi později podívat na zápěstí, prosím?"