Středozemě v nebezpečí - část 6. - Přívrženci Modrého čaroděje

7. kapitola

Elwing

Vstali jsme ještě před svítáním. Těžko se mi poznávalo, zda je skutečně tak brzo ráno nebo za to může blížící se zima. Dny byly čím dál kratší. Radagast mě zásobil vlněnými svetry a dekami. Byla jsem mu za to upřímně vděčná, nikdy před tím, jsem nepoznala nic tak hřejivého. 

Hned po snídani jsme se vydali na další obchůzku. Pátrali jsme po jakékoliv změně stejně jako včera, jenomže v noci očividně pršelo. Veškeré otisky zmizely pod nánosy bahna. Co jsme neobjevili včera, jako by ani neexistovalo. Zklamaní jsme se vrátili domů. Bron se rozhodl zůstat ještě venku, jemu zima nikdy nevadila. Zato já měla tisíc chutí rozběhnout se. 

Dali jsme si půl hodinky pauzu, než budeme pokračovat v plánování. Využila jsem tu chvíli k horké vaně. Krásně mi rozproudila krev v žilách. Pak jsem šla znovu do jídelny. Radagast už tam seděl, na stole měl rozloženou obrovskou mapu a vedle sebe Sebastiana se svíčkou. 

"Copak to děláte?" zeptala jsem se s úsměvem. 

Ozvalo se švitoření, jak se Gale snažil upoutat moji pozornost. Nějakým způsobem se dostal do výšky, ze které se bál vyletět. Jemně jsem si jej posadila na rameno. 

"S tím tvým létáním budeme muset něco provést, Gale," podotkl čaroděj. "Hledáme oblasti, do kterých se mohli vydat noví enti, Elwing. Dalším plánem totiž bude získat je na naši stranu." 

"Aha, dobře. Objevili jste něco?" 

Oba dva jen zavrtěli hlavou. 

"Bergal netuší, kam se vydali?" 

"Nejspíš ne, hodně se s nimi hádal, takže je pak nechal odejít bez dalšího vyzvídání." 

Prohlédla jsem si mapu a zjistila, že sahá až daleko za les. Našla jsem na ní místo, kde se podle dopisu měli nacházet Emcee s Liamem. Nevědomky jsem si povzdechla. Ucítila jsem na sobě čarodějův pohled. 

 "Promiň, nechtěla jsem." 

Chápavě se usmál. "Neomlouvej se, vím, že ti chybí. Co kdybys mu napsala vzkaz?" 

"Ale já nemám nic nového, o čem bych psala." 

Sklopil hlavu a na chviličku se zamyslel. Pak spustil. "Zítra ráno se vydám hledat mladé enty. Bude to nebezpečné. Pokud se mi něco stane, budeš odsud muset co nejrychleji odejít. Jakmile moje magie povolí, všechny oči, které jsou k tobě upnuté, budou vědět, kde se nacházíš. Tak, už máš o čem psát?" 

Překvapeně jsem se na něj dívala. "Ty vážně odejdeš?" 

Kývl. 

"Radagaste, jsi unavený. Opravdu se ti může něco stát." 

"Však já to zvládnu." 

Nemohla jsem to nechat být. "Když už musíš jít, vezmi mě s sebou. Postarám se o tebe." 

"To v žádném případě. Ty musíš zůstat tady. A Brona tu nechám s tebou, abys měla ochránce." 

"To ne, potřebuješ ho víc než já. Nech si přece poradit." 

Vesele se zasmál. "Drahá Elwing, jak ty se podobáš své matce. Vždy byla tak starostlivá. Neboj se, pokud se cokoliv stane, okamžitě to poznáš. Pařez ti sám prozradí, že už není krytý. Budeš mít dostatek času na odchod." 

Nešťastně jsem vrtěla hlavou. "Ale o tohle mi přece vůbec nejde." 

Znovu se usmál. "Já vím."