Středozemě v nebezpečí - část 6. - Přívrženci Modrého čaroděje

34. kapitola

Elwing

Když se ozvalo klepání na dveře, zrovna jsem si dosušovala vlasy ručníkem. 

"Dále," řekla jsem tlumeně. 

Dovnitř vstoupil Radagast a okamžitě se začal rozhlížet po rozvěšeném prádle. 

"Koukám, že jsi měla pěkně napilno," řekl s úsměvem, "takhle krásně už to tady dlouho nevonělo." 

Konečně jsem si sundala ručník a podívala se na nově příchozího. 

"Dobré ráno," usmála jsem se prostě. 

"Dobré ráno, ty naše ranní ptáčátko. Sebastian mi prozradil, že jsi bloumala po domě už před pár hodinami." 

Překvapeně jsem zvedla obočí. "Jak to zjistil?" 

"Stejně jako já i on má oči a uši všude," zasmál se. 

"To abych byla příště víc potichu." 

"Nejsem si jist, že to pomůže. Ale teď už pojďme na snídani." 

S radostí jsem jeho pozvání přijala. Spolu jsme došli ke stolu, kde už seděli ostatní s talířky plnými jídla. Divila jsem se, že se zvířatům podařilo sehnat nové zásoby tak rychle. Pozdravila jsem i zbylé přátele a oni mi povětšinou s plnou pusou odpověděli. Jakmile jsem se posadila na židli, přiletěl ke mně opět veselý Gale. 

"Ahoj maličký, máš tu velkou společnost, viď?" 

Bylo mi jasné, že celou tu dobu čekal, až přijdu já, aby se nestyděl přijít blíž. Pohladila jsem jej prstem po hlavičce a nabídla mu několik drobečků ze své porce. Snídali jsme poměrně v tichosti, žvýkání nás dostatečně zaneprazdňovalo. Poté jsme jen tak popíjeli čaj. 

"Ty už ses stihla i umýt? Kde bereš tolik energie?" žasnul Liam. 

Radagast odpověděl místo mě. "Nejen to, pánové, naše princezna už má téměř vypráno. Jsme za ní pěkně pozadu." 

Lichotku jsem přešla úsměvem a mávnutím ruky. "Mimochodem tu koupel doporučuji, dělá vážně zázraky." 

"No, rozhodně ti to teď moc sluší Elwing. Připomnělo mi to časy v Edorasu. Člověk tě mockrát nevidí s mokrými vlasy," poznamenal Liam zasněně. 

"Ale prosím tě," cítila jsem slabý žár ve tvářích. "Půjdu asi zkontrolovat Brona. Potřebuji si půjčit mast na zápěstí." 

"Znovu tě bolí?" ozval se Liam po chvíli. 

"Trochu jsem mu pomohla praním," přiznala jsem a na okamžik se otočila na trpaslíka. 

Ve skutečnosti mě bolelo už kvůli noci strávené ve dvou. Zdálo se, že se na mě dívá již nějakou dobu. To mě zmátlo, ale stihla jsem se ještě pousmát. 

"Později za tebou zajdu Liame. Teď půjdu za Bronem. Půjdete někdo se mnou?" navrhla jsem do pléna.

Emcee

Při snídani jsem se na Elwing nemohl vynadívat. Jak celá zářila, a s mokrými vlasy byla ještě krásnější než obvykle. Když si všimla, že se na ni dívám, bylo mi to trochu trapné. 

"Půjdu s tebou," ozval jsem se na výzvu k návštěvě Brona. 

Nevěděl jsem už ani, jestli doufám, že bude v pořádku. Vypadalo to tak beznadějně. A přesto jsem měl být překvapen. Bron nyní dýchal hluboce a pravidelně. To bylo něco, na co jsme všichni čekali.