Středozemě v nebezpečí - část 6. - Přívrženci Modrého čaroděje

21. kapitola

***Varování: Následující děj obsahuje podrobnější popis násilí nebo krvavé scény. Pokud vám takové věci nedělají dobře, nenuťte se do čtení. Nechávám na vašem vlastním uvážení, zda budete pokračovat. Děkuji za pochopení.***

***Zmíněné scény mají označený začátek i konec, abyste je případně mohli přeskočit.***

Emcee

V noci ani jeden z nás nespal. Já jsem ležel v bolestech na sněhu pod stromem a Liam dělal své lékařské povinnosti. 

"Ten šíp ti budu muset vyndat, je ti to jasné?" 

Začal mi opatrně prohmatávat okolí rány, i to příšerně bolelo. 

"Dojdu se po něčem podívat, vydrž." Na chvilku odešel a vrátil se s placatkou v ruce. "Myslel jsem si, že by ji mohl mít. Máš nějaký nůž Emcee?" 

Tahle otázka mě trochu poděsila. "Mám, na levé noze, lovecký, proč?" 

Chvíli mi šátral po kapsách, než našel pouzdro. "Nerad ti to říkám, ale ránu budu muset zvětšit, abych mohl hrot vyndat. Je dělán tak, aby se tohle nedělalo zrovna jednoduše. Kdybych ho vyndal teď jen tak, způsobil bych ti velké škody, a ještě větší bolest než tímhle zákrokem." 

Vytáhl čistý kus látky, vylil na něj trochu obsahu placatky a vyčistil s ním nůž. Pak mi dal pořádně napít a polil mi tím ránu. V ústech jsem měl hadr, aby nebyl slyšet můj řev na míle daleko. Liam strčil prst do rány, aby zjistil, jak je hrot orientován a věděl tak, kde má otvor po šípu zvětšit, aby šel lépe vytáhnout. Všechno mi to říkal, aby mě udržel při vědomí. 

Operace s nožem byla podle jeho slov velmi minimalistická. Jinak by to mělo stejný účinek, jako kdyby ten šíp vytáhl jen tak. Po strastiplných dvaceti minutách byl šíp z mého těla vytažen. Znovu mi rameno polil alkoholem a opatrně zkoumal ránu ve světle zapadajícího slunce. 

"Neviděl jsem tam žádné kousky kosti, to je dobré znamení. Rameno budeš mít zlomené, to jistě ano, pokud nemají trpaslíci olověné kosti." 

Pozvedl jsem obočí. "Možná, že máme." 

"No, já bych ho měl po takovém nárazu zlomené alespoň dvakrát, ne-li přímo rozdrcené." 

Posadil se vedle mě, vyčistil nůž a vrátil mi ho. "Teď nás čeká ještě jedna věc, která se ti vůbec nebude líbit." Jako kdyby toho nebylo zatím málo. "Ránu ti musím vypálit, jinak by se mohla zanítit a na to bys mohl i zemřít." 

Ohně jsem se nikdy nebál, a dokonce jsem ho přímo vyhledával, ale v otevřené ráně už to bylo až moc blízko. Liam zapálil hadr napuštěný alkoholem a dal ho na klacek. Zapálenou pochodeň mi pak přidržel u rány a ošetřil pár bylinkami. Zbytek noci jsem proležel a Liam držel stráž. Přečetl mi dopis od Elwing. 

"Ne, takhle nepíše. To prostě není ona. Sakra, musíme jít," rozzlobil jsem se. 

"Lež, ráno vyrazíme, ale teď lež." 

Jeho klidný tón mě přesvědčil a za rozbřesku jsme vyrazili. Zima byla i tady mimo hory docela veliká. Pojedli jsme lembas a kráčeli zvlněnou kopcovitou krajinou, jak nejrychleji jsme mohli. Naštěstí jsme tu žádné nepřátele nepotkali a postupovali jsme docela rychle. 

Rána mi zabraňovala v používání levé ruky, takže to pro mě nebylo tak obrovské omezení. Nepřestávající bolest ale byla nepříjemná. Každých pár hodin mi rameno Liam kontroloval a domazal nějaké mastičky.