Středozemě v nebezpečí - část 6. - Přívrženci Modrého čaroděje

36. kapitola

Emcee

Rozhovor s Radagastem byl vesměs dost jednostranný. Povídal mi o místních zvířecích stezkách a o tom, co a jak se tady v lese děje. Ne, že by mě to nezajímalo, ale skutečně jsem nevěděl, jak bych přispěl do konverzace. Připadalo mi, že by jeho slova dopadala na úrodnější půdu, když by mluvil s Elwing. 

Náhle přiběhl Liam a začal hovořit na téma, o kterém jsem také neměl žádné zdání, ale na rozdíl od prvního mě ani nezajímalo. Přemýšlel jsem, jak z toho pryč, když tu mě vzala za ruku Elwing a vysvobodila mě. Byl jsem jí za to moc vděčný. 

"Rameno je v pořádku, skoro ani nepoznám, že se mi něco stalo," odpověděl jsem na její otázku. 

Popravdě byly stále některé pohyby, které jsem přes bolest vykonávat nemohl, ale věřil jsem, že to přejde. Chvíli bylo ticho, jak jsem čekal. Nebylo mi to ale nepříjemné, drželi jsme se stále za ruce a kráčeli kousek za ostatními. Gale seděl Elwing na rameni, občas se proletěl, občas vydal nějaký spokojený hlásek. 

Nakonec jsem ale usoudil, že bude lépe, když začneme o něčem hovořit. Začal jsem jí tedy vyprávět o tom, co jsem se dozvěděl od Radagasta. Jak jsem předpokládal, zajímalo jí to. Vydrželi jsme se bavit o přírodě docela dlouho. Přiložil jsem k tomu něco o mých letech strávených v jeskyni. 

Pro ni to bylo něco nepochopitelného. Jak může někdo být tak dlouhou dobu bez slunečního světla, bez vánku nebo zeleně. Mně tady upřímně zase chyběla ta tma, vlhkost a celková pustota jeskynních systémů hluboko pod povrchem země. 

Povídali jsme si tak dlouho, až jsme s Radagastem udělali celé kolečko a vrátili se domů. I mně se za tu dobu udělala docela velká zima a věděl jsem, že ještě větší musí být Elwing. Doma jsem jí dal svůj kabát a posadil ji ke krbu. Oheň ještě úplně nevyhasl, přiložil jsem nové dříví a oživil oheň. Vděčně se na mě usmála. 

Chvíli jsem ještě poseděl před ohněm, pak ji políbil na čelo a odešel do kuchyně, kde Radagast cosi kuchtil. 

"Nechceš nějak pomoci?" zeptal jsem se ho. 

Překvapeně se na mě podíval. Nikdy předtím jsem se tu asi na vaření nepodílel. 

"Můžeš oloupat tyhle brambory," ukázal směrem k hrnci umytých brambor a já se dal do práce. 

Sebastian na mě celou dobu koukal. Nejdřív jsem si myslel, že kontroluje, jestli to dělám dobře a pak jsem si uvědomil, že jsem mu sebral práci a asi je z toho nesvůj. Za chvíli prošel kolem Liam, překvapeně na mě pohleděl a šel čekat na oběd ke krbu k Elwing. Zanedlouho bylo hotovo.

Elwing

Zbytek procházky uplynul překvapivě rychle. Ocitla jsem se v příjemné konverzaci, s trpaslíkem jsme zabrouzdali do několika zajímavých témat. Ještě jsem nad touto chvílí přemýšlela, když jsme spolu seděli u krbu. Nechal mi svůj kabát, takové gesto opravdu dlouhou dobu neudělal. Vzpomínala jsem, jak mi kdysi několikrát podržel dveře. I tenkrát z toho byl značně rozpačitý. 

Nechal mě samotnou a šel kamsi do kuchyně. Nevadilo mi to, bylo mi krásně. Plameny v krbu mě postupně prohřívaly. Gale mi již neseděl na rameni, ale poletoval kolem. Nestačila jsem sledovat všechny jeho manévry, tak jsem si vystačila jen s díváním se do ohně. Brzy si ke mně přisedl Liam. Usmála jsem se na něj. Všiml si cizího kabátu a nenechal to bez povšimnutí. 

„To snad Emcee...?" ptal se se zdviženým obočím. 

Spokojeně jsem přikývla. 

„Ten je dnes skutečně samá změna. Právě pomáhá Radagastovi loupat brambory."