Středozemě v nebezpečí - část 6. - Přívrženci Modrého čaroděje

17. kapitola

Emcee

Jednání s Tári bylo následující den již příjemnější. Údajně jí dorazila zpráva od Radagasta, kde nás dva popsal a řekl, co budeme chtít. Dozvěděli jsme se ale, že kámen nám může předat prý jedině těsně před naším odchodem. Je totiž uložen v jakémsi trezoru proti magii, aby byl co nejméně "cítit" ven. Pokud se změní intenzita magie kamene, bude nepřátelům jasné, že s ním máme něco v plánu a zvýší svoji snahu. Dohodli jsme se tedy, že dnes večer nám kámen předá a my ihned vyrazíme na zpáteční cestu. 

Lexie byla docela smutná, že budeme hned zase odcházet. 

"Můžeš jít klidně s námi," řekl Liam dívce. 

"Děkuji, ale ne, patřím sem, líbí se mi tu. Ale bude se mi po tobě stýskat." Otočila se ke mně. "Po vás obou," dodala. 

"Nám po tobě taky, Lexie. Elwing určitě moc mrzí, že nemohla jít s námi a vidět tě." 

Zbytek dne jsme strávili balením na cestu a snažili jsme si co nejvíce odpočinout, abychom byli čerství na noční pochod. Bude to velice nebezpečné. Je dost možné, že se proti nám obrátí všichni ti mágové, které jsme viděli před branami. Budeme muset mít rychlé nohy, v tom se nám oni nevyrovnají. Když utečeme do hor, budeme mít šanci se na pár hodin prospat a pak se nepříteli ztratit ve skalách. 

Elfové nám s sebou zabalili několik krajíců lembasu. Liam si na něm neskutečně pochutnával. Na mě byl moc suchý, ale cítil jsem se po něm neuvěřitelně sytý, a to mi vyhovovalo. Také nám doplnili vaky na vodu a my si na pár hodin zdřímli, než přišel večer. 

Paní Tári nás směsicí chodeb zavedla kamsi pod úroveň země. Tam se před námi tyčili obrovské kulaté dveře. Elfka se o ně opřela a ony se lehce otevřely, aniž by vydali jediný zvuk. 

"Počkejte tady," přikázala nám a zmizela v tajemné místnosti. Vrátila se s uzlíkem barevné tkaniny. "Dokud bude zabalený v tomto, bude vydávat méně energie. Nepřítel by neměl zprvu nic poznat, ale pokud bude kámen hledat, ucítí jej a bude vás moci sledovat. Půjde mu to hůř, než kdyby byl odhalen, tak dávejte na látku pozor." 

Nejraději bych dovnitř nakoukl, abych se ujistil, že tam opravdu je, ale když se mi balíček dostal do ruky, cítil jsem tak nepříjemný pocit, že mi bylo jasné, co držím. 

"Běžte, přátelé Aiwendilovi. Budu na vás myslet." 

Vyrazili jsme z Roklinky a otočili se ihned směrem na východ. Mágové ve svém útoku polevili, takže jsme zůstali nezpozorováni. Neradi jsme opouštěli to krásné místo tak brzo, ale nebylo času nazbyt. Čeká nás dlouhá, strašidelná noc.

Elwing

Druhý den ráno mi nebylo zrovna nejlépe. Cítila jsem se podivně nesvá, jednu chvíli mi bylo teplo a druhou šílená zima. Popíjela jsem jeden čaj za druhým, snažila se zůstávat u krbu, ale zároveň jsem nevydržela dlouho sedět. Svůj stav jsem probrala se Sebastianem. Starostlivě mi měřil teplotu, ale nepřišel na nic závažného, co by mě mohlo trápit. 

Poraněné zápěstí vypadalo pořád stejně. Lehce zarudlé, zjevně stále v nepořádku. Rozhodla jsem se dneska dělat co nejméně prací. Přátelé se mnou souhlasili a laskavě se nabídli, že vše zařídí. Většinu času jsem tak jen seděla a pozorovala, jak ježek s ptáčkem probíhají okolo mě. Gale už také znal přesné postupy péče o dům i okolí, takže mě mohl poměrně snadno zastoupit. Samozřejmě byl maličký, takže šlo jen o jednoduché činnosti, ale byl opravdu šikovný.