Středozemě v nebezpečí - část 6. - Přívrženci Modrého čaroděje

19. kapitola

***Varování: Následující děj obsahuje podrobnější popis násilí nebo krvavé scény. Pokud vám takové věci nedělají dobře, nenuťte se do čtení. Nechávám na vašem vlastním uvážení, zda budete pokračovat. Děkuji za pochopení.***

***Zmíněné scény mají označený začátek i konec, abyste je případně mohli přeskočit.***

Emcee

Konečně jsme stanuli na vrcholu. Bylo to po další hrůzné noci a krátkém dopoledním pochodu. Přehoupli jsme se přes hřeben na východní stranu a vítr byl ihned mírnější. 

"Myslíš, Emcee, že když to počasí dělají na západní straně, že to tady bude lepší?" zeptal se mě Liam se znatelnou nadějí v hlase. 

"Jistě," odpověděl jsem mu. 

Popravdě jsem nevěděl, jak to teď bude, ale doufal jsem v to, co jsem mu řekl. Potřeboval povzbudit, vypadal, jako že už to dlouho nevydrží. Nechápu, jak je možné, že to Elwing zvládla. Jeho a její útlé postavy tu byly jistě nevýhodou. Byl jsem rád, že zůstala v bezpečí. Já jsem měl na sobě jistou přirozenou izolační vrstvu. Nepříliš velikou, samozřejmě, prostě tak akorát. 

Opět k nám doletěl orel. Nedočkavě jsem si od něj vzal zprávu a ihned začal číst. 

"Píše, že se má dobře, Liame! To mám radost. Už abychom..." najednou mě zamrazilo. Na samém konci dopisu stálo 'Nessa'. 

"Co se děje?" zeptal se ustaraně úředník. 

"Nepodepsala se svým skutečným jménem, ale tím falešným. Proč by to dělala?" 

"Nevím, třeba se bojí, aby dopis někdo nezískal?" 

Zamával jsem rozhořčeně papírem ve vzduchu. "Nikdy se toho nebála, proč začít teď? Liame, to jméno má svůj důvod a mně se vůbec nelíbí." 

Chvíli bylo ticho a oba jsme zvažovali, jak se nejlépe zachovat dál. 

"Odepíšeme jí, že dorazíme za týden, měli bychom tam ve skutečnosti být za čtyři až pět, ale takhle když se děje něco špatného, dorazíme tam nečekaně brzo. Pokud je vše v pořádku, Elwing mile překvapíme." 

Tak znělo naše finální rozhodnutí. Odeslali jsme odpověď a já dostal teprve teď obrovský strach. 

"Musíme jít, Liame. Někdo se mohl dostat do pařezu, Radagast tam není." 

"Nesmysl, magie toho místa nebude vázána čistě jen na čaroděje, tam se nikdo nedostane, ani to místo nenajde." 

V jeho slovech jsem našel alespoň nějakou útěchu. I přesto jsem jej nutil přidávat, abychom dorazili za den co nejdál. On však pobouzet nepotřeboval, také se o Elwing bál. Teplota se se zvyšující vzdáleností za námi také navyšovala a my během dvou dní sestoupili téměř na úpatí hory. 

Tam se objevila nová překážka a nebezpečí.

Elwing

Zbytek dne se dvěma cizinci proběhl nečekaně klidně. Když se oba dosyta najedli, už se jim nechtělo nic dělat. Nechali mě umýt nádobí a poklidit. Dokonce sami zůstali u jídelního stolu, ani do kuchyně nešli. Chviličku jsem přemýšlela o pokusu zaútočit, přece jen jsem měla k dispozici kuchyňské nože. Nakonec jsem si to rozmyslela. Nemělo smysl, dostávat se do ještě většího nebezpečí. Ti dva mi zatím příliš neubližovali a možná bude lepší, zjistit napřed jejich další plány.