Středozemě v nebezpečí - část 6. - Přívrženci Modrého čaroděje

27. kapitola

Elwing

Celé to proběhlo v několika dlouhých minutách. Od chvíle, kdy jsem poprvé uviděla Liama, až do smrti obou zlodějů jsem byla tak rozklepaná, že jsem si toho mnoho nepamatovala. Cítila jsem nekonečný chlad, věděla jsem, že mám teď pořezané obě dvě ruce, ale nedokázala jsem vnímat nic jiného než svůj strach. 

Slyšela jsem vytí vlků, museli tu být na Radagastův pokyn. Něco se stalo a najednou jsem byla volná. Nikdo mě nedržel, nikdo mi nevyhrožoval. Zmateně jsem se rozeběhla pryč od toho příšerného řevu. 

„Elwing! Tady jsem." Liamův hlas mě navedl do bezpečí. 

Přes slzy jsem nedokázala zaostřit, prostě jsem doufala, že je to on. Doslova jsem do něj vrazila. Objal mě a opatrně zkoumal čerstvé řezné rány na mém předloktí. Boj opodál teď ještě zesílil. Doléhaly ke mně děsivé zvuky, znělo to jako lámání kostí a hlavně ten křik v agónii. Znovu se mi zrychlil dech, bála jsem se, protože jsem vůbec netušila, co se tam děje. 

„Už je to dobré. Jsi v bezpečí," Liam mluvil tichým konejšivým hlasem. 

Pak mě pustil a někam se mi vzdálil. Nechtěla jsem, aby mě tu nechal samotnou. Slzy mi znovu začaly stékat po tváři, snažila jsem se zjistit, kam zmizel. Hned na to byl naštěstí zpátky se mnou. Pomohl mi do kabátu. Až nyní jsem si uvědomila, jak zmrzlá musím být. Necítila jsem ruce, motala se mi hlava a klepala jsem se. Při vědomí mě nejspíš udržela jenom hrůza okolních událostí. 

Ze strany se ke mně blížila postava. Byl to Emcee. Na oblečení mu v měsíčním světle zářila krev, v obličeji měl rozzuřený výraz. Přesto ani nezaváhal a sevřel mě do dlouhého objetí. Ještě nějakou chvíli trvalo, než jsem se začala uklidňovat. Srdeční tep se zpomalil, když jsem na tváři ucítila škrábání trpaslíkových vousů. Zdálo se mi to tak obvyklé, jako bych to prožívala každý den. 

Vedle nás spolu tiše promlouvali Liam s Radagastem. Řešili, co udělat s mrtvými těly. Čaroděj šel dát další pokyny dvěma vlkům a úředník se vydal prozkoumat věci, které po sobě zanechali zloději. 

Emcee se ode mě odtáhl. Nejspíš cítil nějakou povinnost, jít těm dvěma pomoct. Já to tak ale nechtěla. 

„Zůstaň se mnou, prosím," žádala jsem ho se strachem v hlase. 

Sevřela jsem studenou látku kabátu na jeho hrudi. Byla jsem rozhodnutá ho nikam nepustit. Díval se mi do očí. Možná se mi to jenom zdálo, zahlédla jsem náznak úsměvu. Když se už nadále neměl k odchodu, znovu jsem se k němu přitiskla. Zlehka se dotkl mých vlasů, asi se mu přimotaly do obličeje. 

Tělem se mi rozlévalo zvláštní teplo. Konečně jsem si připadala být v bezpečí. Doufala jsem, že mu nepůsobím žádné nepříjemné pocity. Vždyť jsem byla tak blízko u něj, tak dlouhou dobu a on nic neřekl. Nechtěla jsem ho hned při prvním setkání nějak vyplašit, ale zároveň jsem nechtěla, aby ode mě odešel. Byl přece se mnou. 

Mé nohy začínaly postupně přicházet k sobě. Nejdřív mě jen pálily, ale po chvíli jsem se znovu rozklepala. Ze všech sil jsem se snažila udržet rovnováhu, bylo to však náročnější, než se zdálo. Pak se mi podlomila kolena.

Emcee

Zachytil jsem ji, aby neupadla. Vzal jsem si ji do náručí a šel jsem za ostatními. Nesl jsem ji tak, abych měl většinu její váhy na pravé ruce. I tak mě rameno bolelo, ale skoro jsem to necítil. 

Elwing vypadala klidnější. I já už jsem byl klidný a bylo mi překvapivě příjemně. Přítomnost mé milované bylo něco, na co jsem se těšil od chvíle, kdy jsem jí řekl, jak se cítím, a musel jsem odejít. 

Došli jsme naše přátele, kteří už se zbavili těl. Nevím, jak to udělali, ale bylo mi to jedno. Vsadil bych se, že to dal Radagast za úkol nějakým zvířatům. 

Od té chvíle, co jsem se s Elwing objal, jsem cítil jakési zvláštní teplo. Čaroděj později přišel na to, že to bylo způsobené tím, jak blízko k sobě byly všechny tři silmarily. Bylo to tak dávno, co jsme je začali hledat a teď jsou konečně všechny u sebe. A my nevíme, co to znamená. 

To mě ale teď netrápilo. Já jsem byl rád, že je Elwing v pořádku a blízko mě, nic jiného mě nezajímalo. 

Na noc jsme si našli místo pod pár stromy rostoucími mimo hranici hustého lesa, kam jsme měli namířeno zítra. Elwing už šla zase sama, ale držela se mě za ruku. Být to jiná situace, Radagast by určitě měl nějakou poznámku. 

V noci jsme museli držet pravidelné hlídky a oheň jsme si nedopřáli. Elwing jsme od hlídkování pochopitelně osvobodili, ale já trval na tom, že na ni půjdu, aby se Radagast s Liamem dostatečně vyspali. Nevěděli jsme, kolik je v okolí ještě tajemných "informátorů" našich zlodějů nebo nějakých jiných individuí třeba z Východních hor. 

Noc byla chladná, ale proběhla klidně.