Středozemě v nebezpečí - část 6. - Přívrženci Modrého čaroděje

33. kapitola

Elwing

Trpaslíkův návrh mě příjemně zaskočil. Nečekala jsem, že mě u sebe skutečně zvládne nechat přespat, ale opravdu se to stalo. Nebylo to vlastně úplně poprvé. Již dřív jsem s ním strávila noc, ačkoliv to bylo za jiných okolností. A rozhodně jsem se při tom necítila tak jako nyní. Celým tělem se mi rozléval nádherný hřejivý pocit, cítila jsem se v bezpečí, nic mi v tu chvíli nehrozilo. 

Usínání mi i přesto dělalo problémy. Neustále jsem myslela na jeho pohodlí, nechtěla jsem, aby jakýmkoliv způsobem trpěl jen kvůli mně. Naštěstí se zdálo, že prvotní šok je zažehnán. Dobře jsem si všímala, jak se mění tepání jeho srdce i výraz v jeho tváři. Bylo mi líto, že se musí takhle přemáhat. Nakonec jsem to celé pustila z hlavy. Únava mě přece jen dohnala a já usnula. 

Ráno jsem se probudila brzy. Už z toho začínal být zvyk, nejspíš jsem měla zakódovanou určitou hodinu. Chtěla jsem se protáhnout, jako jsem to dělávala každý den, ale v poslední vteřině mi došlo, že tu vlastně nejsem sama. Zarazila jsem se uprostřed pohybu. 

Vedle mě skutečně ležel Emcee. Při pohledu na jeho klidný obličej jsem se musela usmívat. Další dlouhé minuty jsem jen tak ležela vedle něj, abych ho neprobudila. Venku byla naprostá tma, alespoň to tak vypadalo. V trpasličím pokoji bylo všechno o něco temnější. Blyštivé kameny vsazené do stěn a stropu tomu celému dodávaly krásnou jiskru. 

Po nějaké době jsem začínala cítit potřebu pohybu. Ležela jsem na menším prostoru než obvykle, snažila jsem se nezabírat tolik místa a podepsalo se to na mém zápěstí. Občas mě v něm lehce píchlo. Věděla jsem, kde najdu Sebastianovu bylinnou mastičku. Proto jsem se nakonec zvedla. 

Co nejopatrněji jsem se vysmekla zpod peřiny. Ještě jsem se natáhla zpátky, abych jemně políbila trpaslíka na tvář. Znovu to ve mně vyvolalo šimravé pocity. Sama pro sebe jsem se usmála a po špičkách odešla z místnosti. 

Pařez byl tichý. I tato skutečnost se ovšem změnila. Dřív bych to považovala za předzvěst něčeho zlého, dnes tu byl jen klid a pohoda. Nejprve jsem se zastavila ve svém pokoji. Včera jsem si tam přenesla všechny své věci, takže jsem se mohla převléknout do normálního oblečení. Když jsem si jej vyndávala, došlo mi, že bych si měla vyprat. 

„Dokud na to mám ještě prostor," pomyslela jsem si. 

Také jsem se toužebně zadívala na svoji bílou prázdnou vanu. Zahnala jsem takové myšlenky, protože se mí přátelé jistě co nevidět probudí. Následně jsem prošla celým pařezem, jen abych slyšela Radagasta chrápat. Sebastian byl pravděpodobně s ním a s Bronem. Gale spinkal uvelebený na krbové římse, tam, kde bylo teplíčko. 

Pobaveně jsem se vracela zpátky k sobě. Nikdo tu není až takové ranní ptáče. A tak jsem si konečně dopřála pořádnou horkou koupel. Jako by ze mě spadly veškeré předchozí útrapy. Přemýšlela jsem nad svými i trpaslíkovými city, což rozhodně nebylo jednoduché téma. Vzpomněla jsem si, co všechno potřebuji ještě zkontrolovat od Liama. A uvažovala jsem, co budeme dělat se silmarily. 

Byl to čas jen pro mě, něco, co jsem dlouho neměla. Ani po tak dlouhé době se nikdo z nich neprobudil. Stihla jsem si vyprat něco málo ze zavazadel. Celým pokojem mi zavoněla vůně čistého prádla. Jakmile jsem ucítila první náznaky únavy v zápěstí, přestala jsem. 

Opatrně jsem rozvěšovala prádlo po místnosti se schnoucími vlasy kapajícími všude okolo. Ale bylo mi to jedno, je to přece jenom voda. Venku se začínal probouzet nový den.

Emcee

Probudil jsem se ve svém pokoji, lehce ozářeném vycházejícím sluncem. Kameny na stropě v tomto světle krásně světélkovaly. Otočil jsem se a Elwing tam nebyla. To vstává tedy hodně brzo, pomyslel jsem si. 

Zvedl jsem se z postele, stále ještě trochu rozlámaný z cest. Pálila mě stehna a ještě více lýtka. Pokládat paty na zem bylo bolestivé, tak zkrácená jsem je měl. Převlékl jsem se do čistého oblečení a vyrazil ven z pokoje. 

Postál jsem chvíli u Elwininých dveří a podle ruchu poznal, že je tam. Nerušil jsem ji a šel ke krbu. Pochopitelně už od večera vyhasl a dřeva tu bylo málo. Přešel jsem ke dveřím, vzal si tam kabát a vyšel ven. Právě teď byla největší zima z celého dne. Nevadilo mi to, alespoň mě to pořádně probralo. 

Od pusy mi s každým výdechem šly velké chuchvalce páry, když jsem šel ke kůlně pro dříví. Vzal jsem do rukou sekeru, která tu byla opřená a dal se do sekání. Po dvou švihnutích jsem se chytil za levé rameno. Nevadí, zvládnu to jen jednou, pomyslel jsem si a přendal si rukojeť do pravé ruky. Neovládal jsem nástroj jednou rukou tak přesně, ale sílu jsem v ní měl. Brzy jsem měl nasekanou náruč menších polínek, sesbíral je a vyrazil opět dovnitř. 

Potkal jsem tam Radagasta. Kývl jsem mu na pozdrav, on mi jej opětoval. Bylo příjemné nemuset nic říci. Poskládal jsem nové dřevo u krbu, pohrabáčem rozhrnul zbytky ze včera a naskládal dovnitř nové kousky. Na druhou sirku se mi podařilo zažehnout udržitelný oheň. 

Seděl jsem na zemi a pozoroval, jak se plamen pomalu zvětšuje. Radagast za mě na stůl postavil čaj. 

"Děkuju," otočil jsem se na něj. 

Opět jen kývl a usmál se. Zajímalo by mě, jestli ví, že Elwing přespala u mě. To je asi jedno. Oheň teď příjemně praskal a teplo se šířilo místností. Posadil jsem se do křesla a Radagast se připojil. 

"Bolí mě nohy," postěžoval jsem si mu. 

"Nedivím se, bylo to náročné," odpověděl mi. 

"Tebe snad ne, Radagaste?" zeptal jsem se překvapeně. 

Postavil se, povyskočil, udělal dřep a zavrtěl hlavou. "Nene," prohlásil a posadil se. 

Vyjeveně jsem se na něj díval až jsem ho donutil k vyjádření. 

"Mnoho let pobíhám po lesích, Emcee, několikadenní výprava mě nemůže odrovnat." 

Včera vypadal tak vyřízeně a dnes se probudil o tolik lépe než já. 

"Jsem tedy zvědavý na Liama," pokrčil jsem rameny. 

Nemusel jsem dlouho čekat a slyšel jsem dveře z chodby. Do místnosti se vbelhal Liam. Jestli je to možné, kulhal na obě nohy. S Radagastem jsme se dali do smíchu. Uraženě se zamračil. 

"No co, bylo to daleko," řekl rozespale. 

Přestal jsem se smát a pokusil jsem se omluvně odpovědět: "Má chůze vypadá velmi podobně, neboj. Teď ale sedím, tak je mi do smíchu." 

Rozvalil se k nám do třetího křesla. Radagast odešel přidělat čaje a něco k snídani. Já popíjel horký nápoj a napůl dospával vsedě. Liam ne tak moc napůl, Radagast ho probudil, když přinesl čaj. Postavil na stůl i jeden pro Elwing a šel na ni zaklepat.