Středozemě v nebezpečí - část 6. - Přívrženci Modrého čaroděje

46. kapitola

Elwing

Ověšení masem jsme předstoupili před Radagasta. 

"Můj ty bože, jak jste to jenom stihli takhle rychle?" smál se překvapeně. 

Emcee s heknutím složil nejtěžší kus na zem. Oprášil si ruce, otočil se a pomohl s tím i mně. Přitom odpověděl s neskrývanou radostí v hlase. 

"Podle tvých rad nám šlo všechno skvěle od ruky. Polovinu vám tu necháme, abyste měli zásoby." 

Čaroděj pokyvoval hlavou, ale v očích měl tázavý výraz. Zasmála jsem se, když se tak podíval na mě. Oběma nám bylo jasné, že takhle dobrou náladu trpaslík dlouho neměl. 

"Děkujeme za zásoby. Budou se nám hodit." Radagast sebral velký koš se sušenou trávou a zmizel ve dveřích přístěnku. 

Viděla jsem, jak po nás vrhl poslední pobavený pohled. Emcee si ničeho nevšiml. 

"Co máš v plánu teď?" vyzvídala jsem. 

"Budu štípat dříví. Řekl bych, že to Sebastian sám nedokáže." 

"Hmm, ráda bych se přidala." 

"Vážně?" 

"Ano." Přistoupila jsem k němu blíž a vlepila mu letmý polibek na rty. "Ale Liam by mě rozcupoval na malé kousíčky." 

Koutky se mu malinko nadzvedly. Zdálo se mi, že chce něco dodat. Místo toho sklopil oči. Rozpoznala jsem, jak se pod svými vousy červená. Bylo roztomilé, když se neodvážil říct, co mu zrovna přišlo na mysl. 

"Místo toho zavolám Liama k masu a sama půjdu balit ostatní věci." 

Usmáli jsme se na sebe. Než jsem odešla, stihl mě ještě políbit na nos. Mé červenání však zachytil až úředník. Zrovna vycházel z chodby, takže jsme se střetli v obývacím pokoji. 

"Už jste se vrátili? To jste hodně rychlí! Mám vám s tím masem pomoct?" nabídl se okamžitě. 

"To budeš hodný," špitla jsem tiše. 

Prošel kolem mě. Pak se však zastavil. "Počkej chvilku... Copak se stalo tentokrát?" J

eho vševědoucímu pohledu se nedalo uniknout. Nevinně jsem se usmála. 

Přimhouřil oči. "Ne ne ne, tohle neschováš. Ne přede mnou." 

Chvíli se vyptával, pošťuchoval mě, ale odešel s nepořízenou. A taky se slovy: "No nic, budu to muset zkusit na tvého drahého." 

Představila jsem si, jak taková konverzace proběhne, a doufala jsem, že na něj Emcee bude hodný. Třeba má tak dobrou náladu, že se přece jen svěří. Pokrčila jsem rameny. No co, já mám teď jinou práci. Potom jsem zalezla k sobě do pokoje. 

Gale mi chtěl za každou cenu pomoct, tak mi nosil všechno, co unesl. Když se nedíval, dovolila jsem si zasněně zírat na polštáře, ve kterých se dosud jemně zobrazoval otisk těla.

Emcee

Na chladu jsem si promnul ruce a vyrazil ke špalku. Popadl jsem sekeru a začal sekat. Tentokrát moje mysl nebyla prázdná, myslel jsem na včerejší přespání u Elwing. Jako kdyby Liam četl mé myšlenky, přišel ven ke mně a začal se vyptávat: 

"Co že jsi takový veselý, trpaslíku?" 

Chtěl jsem se na něj zamračit, ale měl pravdu. 

"Nemohu snad být šťastný?" odvětil jsem se širokým úsměvem na tváři, dále potvrzujíc jeho slova. 

"Vy jste oba úplně stejní tajnůstkáři," povzdechl si úředník.