Loviště stříbra a popela (PŘEPIS)

〤1. Noc se skořicí | kapitola první

„Seerde, hejbni zadkem!"

Zrzek dělal, co mohl, aby si zachoval klidnou tvář. Obvykle se novým zaměstnancům, které sotva vyškolili přednášky na veterině, nevěnoval. Ale protože byl šéf zrovna mimo, připadlo to jemu. Zaprvé: neměl na toho flegmatika, ignoranta a tichošlápka nervy. Seerd se prozatím projevil očima zabodnutýma do země, pohyboval se pomalu a nervózně, a nevykazoval známky pozornosti. Zadruhé: na to, že tu Seerd byl už dva týdny, vypadal jako ztracené štěně. Za dva týdny mohl alespoň vynaložit částečnou snahu zapamatovat si, jaká zvířata potřebují o stupeň lepší péči.

Yax nebyl zrovna nadšený. Nesnesl lidi, kteří neberou svou práci vážně. Snažil se vnitřně krotit, pevně držet svou bestii v pelechu klidu, aby vztek nevybublal na povrch. Je schopen sežrat svého kolegu, pokud si to situace žádá. A situace à la Seerd vypadala jako schválně poštvaná proti schopným pracovníkům.

Obvykle si zrzek zakládal na trpělivosti, učil se s ní jít ruku v ruce, ale když si představil, že on sám měl za dva týdny zmáknuté vše tak, aby si o něj vedoucí nemusel dělat starosti, přivádělo ho k šílenství. Seerd byl naprostý opak; vychrtlý, pihatý, líný a nevděčný za rady druhých kolegů. Yax počítal s tím, že jakmile mu rupnou nervy, nováčkovi vyletí do éteru všechny instinktivní vzorce natolik, že se z útulku stane nora plná explicitních slov, která budou smrdět na hony daleko.

Zatím Yax kolébal klid. Ze začátku ale musel nějakým způsobem přinutit toho zabedněnce k práci, aniž by použil dávkovač sprostých slov, kvůli kterým by zřejmě Seerd stáhl ocas mezi nohy, držel jazyk za zuby a hlavně by přemýšlel o tom, že by si vzal volno. Šéf Yaxovi řekl, aby se krotil — což není nereálné, ale neefektivní. Nováček nemá ani páru, co je Yax, kromě toho, že je pravou rukou vedoucího, zač. Liška. Druhé jméno: bystrá, destruktivní, impulsivní a štváč. Ve společnosti se však vyskytují liščí povahové výjimky, které si přivlastnil právě Seerd: flegmatický a mlčenlivý. Liška na rohožce, vedle čumáku flák masa, kousek od něj sviští zajíc, ale proč se za ním honit...

Nebylo to nic vzácného, ale také nic neobyčejného. Lidské geny se někdy promíchají více, někdy záleží na rodičích, obvyklejší introvertní vlastnosti gradují v raném dětství, kdy nejsou rodiče ani vychovatelé schopni ukázat dítěti liščí přirozené dovednosti. Pak vznikají negativní povahové rysy, od nevysvětlitelné agrese nevědomého rázu po sebedestrukce z osamění. Liščí sociopati jsou zákeřní, ale Yax si nemyslel, že narazil na tento případ. Tišší predátoři neplánují své kořisti ukázat, že na ni číhají — ale Seerd byl jen rezervovaný a lhostejný, takže z něj alfa predátor určitě nebude.

Tetování na Yaxově bicepsu se roztančilo, když natáhl ruku ke skříni a vytáhl z krabičky injekční stříkačku. Yax měl na rukou jednorázové rukavice, ale léta praxe mu umožnila zvyknout si na ně jako na vlastní kůži. Zpočátku to byl odporný pocit, suchý a gumový, ale nyní získal cit, který mu v práci nepřekážel.

Zaslechl, jak si Seerd odfrkl, načež se Yaxovi vzápětí naježily vlasy. Tiše se nadechl, aby zahnal onen mlčenlivý vztek, který mu syčel v krvi. Yax neskutečně miloval lidi, kteří svou frustraci filtrovali v pracovní době — okamžitě to totiž zničilo morálku.

Mladík měl to zatracené štěstí, že tu byli sami, jinak by Yax dostal pořádnou dávku temperamentního hněvu, kdyby se stalo, že by Seerd nakazil svou mizernou náladou ostatní. Emoce byly cítit a nebyly ignorovány. Zvlášť ne ve společnosti plné citlivějších smyslů. Kolegové by se mohli naladit na podobnou vlnu a práce by šla z kopce. Vyhnout se tomu nedá, párkrát byly negativní emoce tak silné, že to ochromilo vzduch i před útulkem.