Loviště stříbra a popela (PŘEPIS)

4. Políbeni neonem a inkoustem | kapitola třicátá čtvrtá

Oheň se mu rozlil v hrdle — od té chvíle věděl, že další panák nechce ani vidět. Doba, co nekonzumoval alkohol, ho upozornila na to, že málo stačí na porážku.

Sám si řekl, že to nebude přehánět, protože když je ožralý, tak více agresivnějším.
Alkohol probouzel zvířecí polovičky, lidské stránky tak měly mnohem menší kontrolu nad svým tělem a lidi se chovali jako střelená zvířata.

Sestře se pěkně krásná tvářička scvrkla tak, že vypadala jako švestka, až se bratr škodolibě rozesmál.

„Kreténe,“ vyjekla a dýchala, jako by polkla žhavé uhlí. „Tys taky nevypadal k zulíbání!“

„Já prochlastal půlku tvýho života, holka,“ vyprskl s pozitivní náladou, když zavzpomínal na všechny pěkné okamžiky — a ano, vyhýbal se těm krvavým. Hodně dobře.

„Jsou od nás jen dva roky!“ vyčetla mu.

„Já už pil, kdyžs měla čtrnáct,“ vyplázl na ni jazyk.

Cassandra pohoršeně otevřela šokem ústa. „Ty chlastáš už od šestnácti? Hadám, že i s Haxierem!“

Pokrčil rameny. „Co už, někdy se to zkusit musí. Ty ses bohužel držela mámy zasraně dlouho.“

Perda do ramene. „Ty vole, klídek, ségra. To rameno fakt bolí!“

Nemyslel to vážně, protože se nato hned začal smát — naopak ty rány byly jako pohlazení, sestra žádnou sílu neměla. Ale aby uklidnil její sebevědomí, řekl jí, že to bolí — netrvalo to teda moc dlouho.

„Hele,“ řekla, „jdu tam dopředu! Myslím, že jsem viděla svou bývalou spolužačku ze školy! Jsem tam, kdyby něco!“

Yax pochybovačně pozvedl obočí. „Jsi špatný lhář. Hlavně s tím sekuriťákem moc neflirtuj.“

Cassandra se zařehnila, čímž přiznala hravě porážku, a bratra obešla bez dalšího výkřiku slov. Hudba byla hlasitá, a tak nezbývalo nic jiného, než po sobě křičet. Všichni měli štěstí, že byli obdarováni tak citlivým sluchem, že by dokázali zachytit i dalšími smysly pohyb psa pobíhajícího mezi nohama.

Yax zavrtěl hlavou – lhát se neoplácelo; a to obzvlášť mezi vlky a liškami. Slyší rychlost tepu a třešnička na dortu byla, že se v psychologii každý lhář koukne doleva – řekla mu to Holly, když se čerstvě Yax přistěhoval na ubytovnu a chtěla po něm, aby ji něco o sobě pověděl. Samozřejmě, že se odpovědím vyhýbal, pak to však šlo jako po másle – byla zrádná hráčka psychologických her. S ní se člověk dozví také mnoho věcí.

Cassandra to brala s rezervou, ale Yax ji měl stále v merku. Možná to věděla, možná ne – rozhodně si s tím nedělala starosti, hlavně s jedním panákem vodky v sobě.

Kolikrát Yaxovi zablikaly duhovky liščí zlatou, ale někdy si neuvědomil, že mu zrak zintenzivněl. Byla to lovecká hra – neustále hledat a z dálky chránit. Kdyby bylo potřeba, Yax se porve s davem, aby se k sestře dostal. Je toho schopný zatraceně dostatečně.

Jak tak očima hledal, možná známé tváře, ve stínech se setkal s ochrankou – několik členů alf se stalo stíny, kteří jen čekali a měli zrak na stopkách – sebemenší jiskry značící problém byly jimi přitahovány, aby nepotekla po podlaze krev. Byli učinění predátoři v houštinách – nejzajímavější bylo, že si jich nikdo nevšímal.

Jako by skryli před světem svou alfí podstatu a objeví se jen v momentě, kdy budou plnit roli zákonu a pořádku.

Pak se však setkal se známými páry očí – Baine ho našel hned, jakmile na něm Yax zůstal viset pohledem.