Loviště stříbra a popela (PŘEPIS)

4. Políbeni neonem a inkoustem | kapitola třicátá

Jakmile mu směna skončila, všiml si před útulkem známého auta.

„Cade?" řekl si.

Jeho šéf stáhl okno dolů a na zrzka se pousmál.

„Uděláme si výlet, pojď, pojď, dítě."

Yax pozvedl obočí a nevěřícně na šéfa hleděl.

„Děláš si prdel?" vybafl Yax se zmateností. Při odchodu z práce se zastavoval u Dubu, potloukal se městem a přemýšlel.

„Hejbni kostrou, zrzku," řekl chraplavě Cade. „Sice mám černé auto, ale to neznamená, že jsem úchyl. Nabízím ti snad cukrovinky?"

Yaxe ta představa pobavila. „Nabízíš mi odvoz. A já ho odmítám," odpověděl na rovinu lišák.

„Ani nevíš, kam mám v plánu jet," mrkl Cade Zarak.

Yax udělal znechucenou grimasu. „Vypadáš jako úchyl. Už nikdy takhle nemrkej."

Cade ztuhl a vyvalil na Yaxe oči. „Hele, ty můj zástupce, tohle mrknutí zabírá na mého druha. Takže si nastup; volala mi Marlie."

Nyní ztuhl Yax. Přivřel oči s myšlenkami, v jaké fázi kamarádství Cade a jeho matka jsou.

Cadeovo „volala Marlie" už jednou slyšel.

• • •

Yax byl překvapený Cadeovou otevřeností. Vlk totiž začal mluvit o Rakynovi — vzteklém německém ovčákovi, který našel domov.

„S jejich souhlasem jsem Rakyna navštívil. Sice po mně vrčel, ale je vidět, jak se cítí doma; to je pro mě směrodatné, že je spokojený. Má kamarádku, kterou chránit. Pětiletou Sarah."

Yax se koukal z okna, aby se nemusel na šéfa dívat — bylo mu trapně, nehledě na to, když si vzpomněl, jak po něm Yax vyjel a málem mu dal pěstí — vše se ochomýtalo kolem páru lišky a vlka, který útulek navštívil. Takže to byli možná oni, kteří si Rakyna skutečně vzali. Až nyní měl Yax čas nad tím přemýšlet, předtím byl pěkně namíchnutý a zaneprázdněný sračkami. Překvapilo ho, že Rakyn nevyvedl žádný problém, přitom v útulku byla potíž ho vůbec uklidnit. Stačilo pětileté dítě...

Yax se pousmál, ale hned jej vystřídal chlad, jakmile Cade zastavil u rodné vily.

Momentálně uvidí na vlastní oči, jak se Marlie s Cadeem k sobě mají. Matka musela být tedy v minulosti mocná, když se přátelí s alfa vlkem — potažmo s Yaxovým šéfem.

Marlie zahlédli oba zároveň, když vystoupili z auta; už je totiž čekala s fajfkou v dlani a u vchodových dveří. Společně s Cadeem prošli chodníčkem napříč zahrádkou až k ní, takže Yax na matce poznal, jak je ráda, že Zaraka vidí.

„Buď zdráv, Zaraku," pozdravila ho s šibalským úsměvem. Cade pokývl hlavou — což Yaxe překvapilo do té míry, že nebyl schopen z Cadea spustit zrak. Alfa vlk sklopil hlavu před liščí omegou? Co to maj zatraceně za kamarádskej vztah?

Marlie se pak s jemností podívala na syna. „Zlato."

Yax se poprvé v matčině přítomnosti uvolnil v ramenou — jako by si celou tu dobu ten strach jen vymýšlel, ale strach z ní mít nemusí. I když se tvářila jako nestvůra, vše dělala pro dobro dětí. Naprosto vše.

„Ahoj," pozdravil ji a podíval se nalevo, aby se vyhnul trapnému očnímu kontaktu. Aby matka nepoznala, s jakým novým kožíškem se syn probudil.

Za dnešek podruhé si sáhl na tetování na šíji.

„Pojď dál, Cade. Nebyl jsi tady dost dlouho, že ani střecha necekne tvoje jméno," uškrnula se provokativně. Yax nestačil třeštit oči.

Cade se chraplavě zasmál. „Stále stejná držka, Marlie. Jaká nostalgie."

Snad se Yax dozví alespoň trochu o matčině minulosti, která se zřejmě spojovala i s Cadeem — byl snad její milenec? Ta představa Yaxe přinutila zrudnout a sevřít pěsti.

Marlie se k němu otočila a pšikla. „No, no, no, Yaxi, na co to tu u všech zadupaných nor myslíš? Ať tě to ani nenapadne!"

Yax poraženě zvedl ruce nad hlavu. „Fajn, vzdávám se. Překvapuje tě, že mě napadla tato první věc? Ani o jednom nic kurva nevím."

Cade se očkem podíval na Marlie, ta na druhou stranu bedlivě sledovala svého syna. Z dýmky vydechla dým.

Yax čekal. Počítal sekundy; deset, patnáct, dvacet. Srdce mu tlučelo očekáváním.

„Ještě není ten správný čas," zavřela oči s malým úsměvem. „Ale předem ti říkám, že se toho dočkáš. A mně věřit můžeš."

Yax se podezíravě zamračil. Marlie byla tajemstvím sama o sobě, ale skutečnost, že Yax jako její syn o ní nic nevěděl, ho dováděla k myšlenkovému výbuchu.

Zrzek se nadechl a vykročil po schodech — načež mistrně ignorantsky obešel Marlie a Cadea bez slitování.

Kdo ví, co znamenalo správný čas — kdy nastane? Za pár hodin nebo za deset let?

„Řeknu ti jedno, Yaxi," řekl Cade bez úsměvu, s pohledem na čisté nebe a možná s očima plnýma vzpomínek. Pro osoby, na které čas nečekal a běžel dál, byly vzpomínky jediným filmem, který utkvěl jen v jejich hlavách s rozdílným scénářem.

Yax napjatě čekal, ale na vlka se neotočil. Marlie po Cadeovi hodila vyděšený pohled.

Cade z kapsy vytáhl elektronickou cigaretu a zapnul ji. Vítr všem rozfoukal vlasy.

Pak alfa vlk zvedl pohled, oči mu zlatě zářily, avšak Yaxovi nezbývalo nic jiného, než ovládnout třes z respektu.

„Cítím, že v sobě probouzíš sílu, která pro tebe byla doteď v tabu. Ta dominance je dědictví po tvém otci."