Loviště stříbra a popela (PŘEPIS)

Konečná část

Yaxova nevymácháná držka mi občas připomněla mě samotnou – když jsem naštvaná jak včela, střílím po okolí zásobník sprostých slov, z nichž všichni padají k zemi.

Byla to změna. Vytvořit postavu, která pálí slova, za která by se každý propadl do země. Chtěla jsem vytvořit postavu, která bude reálná – emoce, postih minulosti a současné hledání sám sebe; hledání podstatných prvků, jež mu otevřou oči. Jeho reakce na okolní vlivy byly vskutku nečekané i pro mě samotnou – zkrátka si ze mě příběh a jeho postavy udělal hadrového panáka, který jen datlíkuje do klávesnice jako švihlý, ale postavy měly vždy vlastní hlavu.

Otázka zní, zda to vše bylo dobře.

Když jsem psala první kapitoly a Yax s Bainem se setkali, věřte tomu, že jsem z toho byla taky na prášky – emoce se ve mně bouřily, srdce mi vynechávalo údery a nemohla jsem dýchat. Rudla jsem jako při čtení červené knihovny. Protože ten obraz, který mi tkvěl v hlavě, byl tak živý, že jsem se postav mohla téměř dotýkat.

Milovala jsem Yaxe pro jeho reálnost a výbušnost vůči situacím, ve kterých byl ztracený. Milovala jsem Baina, protože byl vždy klidný, ačkoliv v sobě uchovával temnotu.

Možná se ty postavy staly mým vnitřním vysvobozením pro mé emoce – nebo také možná ne.

Díky rozhovoru od jedné skvělé slečny jsem zjistila, proč své postavy personifikuji. Liška a vlk – oba učinění predátoři s jakousi tajemnou energií kolem sebe, vlastnostmi, kterými jsou charakterističtí. Zajedno jsem toužila oslavit konec webtoonu Addiction, který se s liškami a vlky ve společnosti potýká, zadruhé „ach, ta astrologie".

Vše má své pro a proti. Vše má své plusy i mínusy.

Vlk a liška jsou možná téměř stejná zvířata, ale přesto naprosto odlišná. Vlky spojuje pouto rodiny, zatímco lišky žijí samy, jakmile odrostou. Každá duše má svou vlastní důležitost v samotném vesmíru; lišky a vlky vnímáme jako lesní zvěř s pudem přežít. Co když mají ale ve vesmíru zcela jiný příběh?

Prostřednictvím těchto téměř padesáti tisíc slov a padesáti kapitol jsem vám chtěla otevřít bránu do jiné dimenze. Netuším, zda jste to cítili – ne každý může samovolně navštěvovat jiné kouty světů. Pootevřela jsem vám dveře. I sobě samé.

Astrologie ve mně zanechává pocit volnosti a učinění vlastní víry v něco, co smí existovat. Věřím svým písmenkám, do kterých vkládám své emoce, své myšlenky a zájmy. Tím, že vše píši, chci ukázat světu, jak dokáže být vír písmen a příběhů takřka dokonalý a bezprostředně uvolňující.

Yax se tváří v tvář potkával s mocí minulosti, která ho obrala o hrdost – stal se chodícím vztekem vůči systému, který ublížil jeho rodině. Chtěla jsem z něj vytvořit reálnou osobu, protože nikdo není dokonalý.
Chtěla jsem mu darovat podnět, který ho dostatečně probudí z transu a vytáhne ho z rybníka plného krve a nenávisti – ani jedno není správné. Nechtěla jsem, aby hned ve třetí kapitole změnil názor na vlky a zbavil se svého sprostého slovníku.

Baine se měl stát otcovým princem, jež jednou podědí korunu krále. Vlci si usmysleli, že jsou hieraticky výše postavení, ale to nebyl nikdo z nich. Ovšem náš vlk se postavil na vlastní a brodil se blátem, aby se stal králem vlastního života – aniž by se opřel o svou rodinu. Rodina pro vlky znamenala vítězství, ale Baine to tak neviděl. Chtěl se stát někým díky vlastnímu úsilí.
Možná v sobě dusil brouky chladného a dominantního učení, ale vše bylo jeho součástí, což byla věc, kterou přijal jako svou, nikoli rodinnou.

Oba – Yax a Baine – se dívali na svět jinýma očima, ale přesto spolu jsou.

Yax Bainovi ukázal lišácký život, který toužil chránit a milovat. Baine ukázal Yaxovi, že jakkoli se na svět dívá, může svůj pohled změnit díky přítomnosti a lásce.