Loviště stříbra a popela (PŘEPIS)

5. Stříbro a popel | kapitola čtyřicátá čtvrtá

Vzpomínky ho hladily po bicepsech a vlasech, ale naprosto v klidu je odehnal. Nikomu neřekl, kam jde — ani Bainovi, ani matce a sourozencům.

Tohle bylo jen jeho místo, kde viděl své mladé já. Ani Hax, který tu jednou stál, nemohl cítit tíhu vzpomínek, které se k tomuto místu táhnou.

Jakmile dočetl ten cár papíru, vyběhl z domu a marně pátral v paměti — jenomže lovecký um v jeho nitru ho vedl tam, kde si zakázal někdy jít. Zvířecí polovička vždy zvítězí.

Celou ulici si představil jako film; viděl sám sebe v sedmnácti, jak hledá Yaxe, svého psa, a pak poprvé pocítí porážku v kaluži vlastní krve. Koukal na to místo, kde padl do bezvědomí, ale telefon vyzváněl.

Stíny se pohnuly.

Srdce mu vynechalo úder, protože pohyby byly tak nenápadné, že je ani Yax nezaregistroval. Natáhl pěst, ale ta byla mistrně zablokována.

Yax ztuhl — ačkoliv byla osoba skryta ve stínech, pach... pach řekl vše.

„T-" Nemohl se nadechnout.

Kolem osoby se linula tichá a neslyšitelná magie stínů, zato obrovské moci.

„Ahoj, Yaxieri." Osoba udělala krok zpoza stínů a Xay se málem zhroutil, rty se mu roztřásly a začal kývat hlavou, aby se uklidnil od splašených emocí, jenž mu pobíhaly tělem nad poznáním.

Ze stínů vyšla starší podoba Yaxe a Haxe — ovšem jeho vlasy byly mnohem tmavší, snad přebarvené, oči téměř žluté a tělo vycvičené bojem. Tmavě hnědý kabát, který se utkal s větrem ulice, skrýval vypracovaná ramena a tělo bojovníka. Vrásky na čele mu zdobily tvář, ale nebylo to stářím.

„Tati," šeptl nevěřícně syn.

Jsi poslední na řadě.

Muž přikývl.

Yax netušil, jestli se má zhroutit teď nebo později — právě tady se snažil najít svého tátu, tady hledal svého psa, který mu daroval rodič, tady... jako by se vrátil do svých sedmnáctiletého tělíčka s nadějí a láskou.

A to si Yax myslel, že tuto touhu dávno pohřbil. Zatraceně.

„Nerad se vracím k časům minulým, ale ten muž, který ti přesně tady ublížil..." Koukl se na nebe a přemýšlel.

Yaxovi se zadrhl dech v hrdle a vytřeštil šokem oči. Jak je možné...

„Už ho nikdy neuvidíš," doplnil s milým úsměvem muž. Yax ztrácel slova, na která by se ptal. Tohle byl dostatečný důvod, aby všechny vlky obrátil v prach, přesně ti, kteří řekli, že se liščí otcové nikdy nevrací.

„Kdo jsi...? Máma..."

„Ano," pousmál se muž. „Možná Marlie viníš za to, že vám o mně nic nikdy neřekla. Ale je to věc, kterou jsem po ní chtěl, aby udělala. Pracuji s Podsvětím, abych ho zevnitř zničil. Musel jsem vše opustit a vzdát se i svého jména, aby nebylo ublíženo mým blízkým.

Pracuji ve službách policie již přes dvacet let a tohle je má nejdelší mise, která bohužel prodává mé štěstí — tím jste vy, Yaxieri. Ačkoliv o nás říkají vlci takové věci, pamatuj, že my budeme vždy jedna krev. A určitě vám Marlie neřekla ani mé jméno — Alexandr Christian Scaar."

Yax se uvolnil v ramenou. Pochopil, proč nesedí ve vězení, pochopil, proč Marlie nic neřekla — jejich otec pracuje jako tajný agent.

Vrátil se, ačkoliv to byl risk. Jeho otec byl herec v Podsvětí, ale skutečně pečoval o zbraň u pasu s policejní uniformou.

„Takže nejsem zabáslej... díky tobě?" Přesto se zeptat musel.

Alexandr se zasmál. „Poděkuj své matce, Yaxieri. Je sečtělá a inteligentní žena; každý to slepě přehlížel. Ale je mocnou ženou."

Yax se nemohl se svým sluchem mýlit; slyšel v otcově hlase lásku.

„Marlie svou inteligencí získala na svou stranu spojence, mezi nimi patří i Cade," řekl otec a sledoval synovu každou reakci, aby si jej mohl uchovat v paměti — jak jen vyrostl.

Syn vykulil oči. Cade? Takže měl skutečně něco společného s jeho otcem?

Moc zapeklitostí a nitek, k jejímž konci se nemohl dohrabat.

Dědictví po tvém otci.

Alexandr se otočil, aby byl objat stíny a zvedl packu jako sbohem.

„Měj se, Yaxieri. Rád jsem tě viděl. Žij — toulej se tímto lovištěm s očima na špičkách a dávej pozor, kam šlapeš. Nikdy nezapomeň, kým jsi."

Yax mrkl. Udělal krok, ale mozek vypnul.

„Hej!" křikl Yax drze a s náznakem zavrčení. Otec s titulem liščí alfy se s úšklebkem zastavil.

„Jmenuju se Yax."

Alexandr Christian Scaar se lišácky usmál; pro jednou povolil ledy a ukázal otcovské liščí oči plné pýchy; jak málo stačilo k tomu, aby spatřil v synově slovníku svou milovanou ženu.