Loviště stříbra a popela (PŘEPIS)

4. Políbeni neonem a inkoustem | kapitola dvacátá devátá

S Yaxem to ani nehnulo. Drze a varovně koukal na Seerda s Timonem, kteří provinile sklopili uši a ani nedutali – jako malí haranti.

Yaxa bolelo čelo, jak se mračil, ale měl pro to zatracený důvod. Ruce měl zkřížené na hrudi – a ani ty kruhy pod očima, které nestihl dospat, mu pohled nezjemnily.

„Vysvětlíte mi, co to mělo, doprkenný vohrady, znamenat?" zamumlal vedoucí, aniž by z nich spustil oči.

Oba podřízení absolvovali zřejmě první obhlídku útulku s potenciálními majiteli – dosrali to takovým stylem, až musel na chvíli vedoucí zadržovat dech, aby se dal do kupy.

„Tak jinak," řekl Yax. „Řekněte mi, co jste udělali za kraviny. Poslouchám."

Yaxův vliv na obě lišky byl dechberoucí – jediným škaredým pohledem a změnou hlasu je donutil k poslouchání. Což bylo udivující, protože Seerd by normálně něco znechuceně odsekl a šel si hrát na své pískoviště.

Nyní Yax chtěl, aby si chyby sami ti dva uvědomili. Nechtěl je říkat nahlas, protože by to nemělo cenu. To, že by po nich neměl být tak hnusný, mu nikdo neřekl – ale byl tak naštvaný, že jinak to nešlo.

„Nepočkali jsme na jejich názor?" navrhl tiše Timon.

Yax zavrtěl hlavou. „Ne."

Byla to psychologická záležitost.

Seerd uhnul pohledem do zdi. „Řekli jsme něco špatně?"

„Super, Seerde," usmál se ďábelsky vedoucí. „Skvělé."

Nádech a výdech.

„Proč jste dohajzlu říkali záporné vlastnosti těch zvířat a co podstoupili za zákroky?!" vyštěkl po nich, už se zkrátka neudržel.

Timon sebou škubl. Jakmile mu zablikaly oči, Yax věděl, že pochopil tu hloupou chybu.

Seerd povytáhl ret v náznaku zavrčení.

„Do pekla, tyto informace se nevybalují hned na začátku. A ještě to říkáš před tím zvířetem, chápeš to? Ten pes není blbej. Sakra, co si ti lidi jen museli v tu chvíli pomyslet?! Určitě ho začali litovat a ze psí hrdosti se stala kaše na botách! On má taky smysly, kruci. První se začíná kladnými vlastnostmi. Doháje."

„Bylo to rozumné," poznamenal Seerd. „Ti lidi aspoň budou vědět, do čeho by šli."

Yax zakoulel očima. „Samozřejmě, samozřejmě že jo. Je naprosto perfektní, jakou máš paměť na jednotlivý problémy těch chudáčků. Když už tak chceš solit, tak někde, kde tě ta zvířata neuslyší!"

Yax měl k zvířatům hodně citlivý vztah – sklon k majetnickosti a lásky – a taky považoval ty duše za živé bytosti, které vibrující slova chápou. Chápou, když se kolem nich mihne aura plná hrozby, že mají utéct nebo bojovat. Považoval zvířata za sobě rovné a tyto věci společně s dalšími byly důvodem, proč se stal zástupcem vedoucího; aby to ukázal i svým podřízeným. Pro zvířata by obětoval srdce, obzvlášť pro ta, která si prožila peklo.

A Seerd se opět pochlapil. Yax si myslel, že je v něm špetka hrdosti, ale opět se spletl. Nováček, který myslí až moc dopředu.

„Moc přemýšlíš, Seerde," hlesl Yax. Přece jen se mírumilovná liška dostala ke kontrole. „Vždy si vzpomeň na ta zlata, která jsou zavřená v kotcích, kdy čekají na svůj novej domov. Na láskyplné majitele, kteří je přijmou do rodiny. Neříkej o nich nic špatného, dovedeš si představit, že bys byl v nemocnici ve vážným stavu a za tebou by tě doktor pomlouval, jaký jsi debil, že sis nevzal na motorku helmu a soupravu? Jak říká, že je to tvoje vina, prošel jsi několika tisíci zákroky, ale ani to ti nepomůže? Nebo máš pár procentní šanci. Nebo na tebe háže větší srance? Kdo ví, cos ještě o tom psovi vykládal. Ale představ si to, kčertu. I on má emoce. Má jiskry v očích a vrtí ocasem, aby se do něj lidi zamilovali – dělá pro to všechno a ty to tak zprzníš." Vzdychl si. Celou dobu mumlal, nebyl si tak jistý, zda ho Seerd slyšel. Ale přál mu, aby to vše zaslechl, jinak je s ním amen.

Yax se otočil na druhou lišku. „Platí to i pro tebe, Timone. Když budeš na střídačce a nebudeš sedět za dodávkou. Věnujeme se těm zvířatům co to jen jde, aby se cítili částečně v bezpečí, ale nikdy nenahradíme domov, kterej by mohli mít."

Oba lišáci na Yaxe hleděli jako právě vyorané myši – čekali létat pálivé slovníky bez fyzické podoby, se spoustou výtek na jejich osobu. Yax jim právě otevíral oči o jeho pohledu na chlupáče – bylo to laskavé gesto. Ale až se to dvěma chovatelům rozleží v hlavě, pochopí to.

Změna dostihla i samotného Yaxe, ale nevěděl o tom – zvykal si na novou kůži, ukazoval ji, a domníval se, že by to mohla být proměna, kterou může přijmout jako samozřejmost.

Ale určitě se nezbaví svého hulvátského slovníku. Nikdy, má to jednoduše v genech.

„Okej," zaslechl Yax ze Seerdových úst. Hubený zrzek s pihami se díval do zdí veterinární kliniky, ale hlavně ne na Yaxe.

Z Yaxe totiž syčela dominance a pudy bezpečí – ty nechce nikdo zvrátit jako lež, neb byla pravdivá a od srdce.

Yax se odvrátil a povzdechl si. S otočenou hlavou donutil k pohybu celé tělo směrem do své kanceláře.

Mianku navštívil hned po tom, co přišel do útulku – načež zaslechl nad sebou Seerdova slova k majitelům, jaké kraviny povídal. A po odchodu těch lidí si oba zavolal na veterinu.

Kočičí dáma na tom byla čím dál hůř. Nebyla schopna se ani pohnout, aby Yaxe přivítala a co víc, vypadala, že ani Yaxovu přítomnost nezbystřila. Hladil ji po kožíšku, uklidňoval ji jemnými doteky, načež pohodlně usnula. Na více se nezmohla.

Zavřel za sebou dveře, v koupelně si umyl ruce a všiml si svého odrazu v zrcadle. Přesně v této místnosti uklidňoval své smysly, když se poprvé setkal s Bainem. Bylo děsivé, jak se jeho pohled změnil a jaká odporná slova od bližních slyšel, aby se dostatečně probudil.

Sám uznal, že něco v něm se prolomilo.

„Neskutečně děsivý," zamumlal si pro sebe. Celý život žil proléváním krve, nenávistí, kterou zastiňoval strach a démony, šepotající o ztrátě rodiny. Na sebe většinou nehleděl. Ne, spíše vůbec na sebe nehleděl.

Ale něco Baina upoutalo na zkažené osobě jako by Yax. Bylo to úžasné, ale zároveň děsivé, protože Yax může ukázat stránku, která Baina odradí, a co pak? Chcípne, protože cítil, jak v něm liška radostně zpívala, kdykoliv pomyslel na vlčí alfu. A kdyby ho Baine odepsal, s čímž v budoucnu počítal, zhroutil by se ještě víc a žádná bouřka by nebyla tak nemilosrdná jako právě ta vlastní blbost.

Yax ve spánku ve svém bytě vnímal Bainovu sílu, která ho chránila – díky tomu mohl beze strachu usnout, aniž by ho déšť se vzpomínkami mučil. Vůně to pro něj udělal a právě kvůli tomu měl Yax ze srdce roztavený želé.

Yax natáhl svou pravou ruku, aby si ji prohlédl. Tetování, které ho učinilo tím, kým byl, ale pro společnost byl jen drzým zmetkem s pěstmi od krve. Přesto si nikdo nevšímal písmenek na prstech, které na své kůži nosil s láskou.

Pak si sáhl prsty na šíji, kde se skrýval inkoust s jeho jménem a slovy, z nichž čerpal motivaci bojovat dál.

Liška bez hrdosti, zlata a srdce.

Jako by nebylo platné.

Jenže slova byla kouzelná a Yax to věděl – proto se našel v zrcadle a řekl si, že význam inkoustu na krku změní.

Změní jeho původní význam.