Loviště stříbra a popela (PŘEPIS)

4. Políbeni neonem a inkoustem | kapitola třicátá osmá

Yax neměl ani tucha, že by se tu objevila máti – zapomněl, jak velkou moc měla nad informační centrálou. A taky podcenil mlhu v hlavě – říkala to vlastně Cassandra Haxovi.

Volala matce.

Působila jako žena mafiánského spolku; na sobě měla upnuté šaty oranžové barvy, nabarvené vlasy ve skřipci, ale ten pohled... ten by dokázal zabíjet jen tím, co by zrovna vypustila z úst.

Nyní byl u všech sourozenců strach oprávněný jako nikdy jindy.

A působila ještě nebezpečněji, protože u jejího boku stál Cade – mocná alfa, u níž by nikdo neřekl, že je majitelem útulku. Kým byl tedy zač? Vypadalo to jako by stál jako bodyguard u Marliina boku celou věčnost.

Muž, který stál v roli nejvyššího zástupce ochranky byl u baru, zatímco Marlie stála u vchodu.

Mezi nimi byly sochy lidí jako Cass, Yax, Hax, Kastel, Revaltine a mnoho dalších lidí, které zrzek nepoznával. Všechny informace ale vstřebával, ač byl trochu mimo sféru.

Najednou ho něco napadlo; kupí se tu mnoho duší, ale co policie? Neměla by tu už dávno být?

„Marlie Scaar," usmál se vrchní šéf a oči mu zezlátly alfí přirozeností. Obklopil se silou tak, že všichni zatajili dech.

Yax hodil zmateným pohledem po vlkovi – i on znal jeho matku?

Marlie zvedla bradu.

„Gerarde," kývla vlkovi.

Nikdy Yax nespatřil, jak se matka chovala v přítomnosti alf, ale tohle byla názorná ukázka toho, že je vlivnou osobou, ačkoliv byla omegou a navíc liščí.

Yaxa polil ledový pot – jeho máti byla děsivá ženská. Téměř dokázal vidět, jak kolem ní tančily nitky mnohem větších tajemství, než si myslel.

Postřehl Bainovu vůni, jak se k němu sklonil a položil mu led na levou stranu tváře; Yax sykl.

„Omlouvám se. Bude to lépe," zašeptal vlk.

Liška v Yaxově těle zapískala štěstím. Rozlilo se mu po kůži pohodlné teplo, ale strach z matky byla ta tam.

Yax se koukl do Bainových očí – chtěl se k němu uvelebit, ale nyní měl příliš mnoho otázek vůči této situaci. Všiml si, že ten hajzl leží pořád na zemi, sotva při vědomí. Ten Kastel ho pěkně zřídil – neměla by být ochranka mírumilovnější? No, Yax měl co říkat, tomu chlapovi by rozmašíroval kožich, kdyby měl příležitost a nebyl tak doblblý.

Baine se postavil, ale z pozice ochranářského typu neustoupil ani o píď – Yax zvedl koutek.

Marlie udělala krok, načež všichni ustoupili. Yax se tak soustředil na její moc, která přinutila všechny couvnout, že si neuvědomil, že mířila k němu.

Baine sklopil před dámou hlavu – Yax chtěl dodat, že dáma nebyla ani docela. Jakmile si otevře hubu na špacír, všichni lehnou k zemi.

Marlie na syna hleděla jako na brouka, avšak drzá Yaxova povaha uhnula pohledem a odfrkla si; největší chyba v životě.

„Odmítáš na mě pohlédnout?"

Obklopil ho srdcervoucí strach, až vykulil oči. Trhaně na matku koukl, ale nevěděl, kam s očima.

Prudce polkl, najednou se cítil zcela probuzený. Sevřel led na své tváři.

„Očekáváš ode mě něco?" prskl. „Omlouvat se ti nebudu, mami."

Nezapomněl na dnešní odpoledne, kdy ho Cade zavezl domů – Marlie se snažila všechna tajemství chránit a nepustit je ven.

Matka se zamračila.

Elegantně se sklonila, aby ho štípla do pravého líčka. Yax začal štěkat.

„Brouku," zamumlala chladně. Hleděl jí smrtelně do tváře. „Nezmlátíš zdi světového systému ani kdybys chcípl. Buď moudrým mužem, ale nezapomeň, čí krev v tobě koluje."

Yax strnul. První polovinu jejich slov si myslel, že chce převrátit jeho myšlení, ale druhá to chytře zbořila. Jeho matka byla děsivá.

Pak se bez sebemenšího pohledu na syna postavila a upřeně se zahleděla na Baina. Sykot velké síly se dal krájet, ale příliš smrděl po nebezpečí.

Marlie se chladně usmála, pak zkontrolovala Cassandru a Haxe s jeho snoubencem.

Následně se otočila k Gerardovi – šéfovi ochranky.

Yax to pochopil; první se ujistila, že je její rodina v pořádku, poté jde diplomaticky řešit okolnosti.

„Nejsi starej na kralování, Gerarde?" ušklíbla se Marlie a žensky složila ruce na hrudi.

Gerard pozvedl obočí. „Působím tak, Marlie? Víš co bude pro nového krále nejtěžší? Získat jméno – víš, co tím myslím víc než kdokoli z nás."

Marlie se zablyštily duhovky zlatým potůčkem. Usmála se, pak se otočila ke Cadeovi. Ten pochopil její záměr, ovšem nikdo jiný ne.

Učinil nebezpečný krok k muži na podlaze, který napsal zprávu Cassandře; ublížil jí a dotkl se Yaxe.

Marlie hrdě pozvedla bradu. „Co znamená v tomhle světě jméno, když je potomkům stejně ublíženo, Gerarde?" zeptala se.

Nato se Gerard podíval na Revaltina.

„Mají dědictví – je na nich, co s tím udělají. Mají dědictví velkého jména, a pokud jej využijí, budou přímými následníky."

Yax byl zmatený, protože i Baine se sekl. Vlk se díval na svého kolegu, v němž najednou viděl vlka s potenciálem, který ho však odhazoval a choval se jako liška. Vše byla maska. Gerard narážel na svého syna, Revaltina, který korunu odmítá.

Revaltine uhnul pohledem.

Marlie si olízla rty.

„Jdi do důchodu, starouši," vzkázala mu.

Gerard se rozesmál. „Ty jsi v něm už dávno, že?"

Marlie uznale kývla hlavou. Yax se mračil; nechápal ten rozhovor.

„Přijmeš mou korunu, synu?"

Revaltine vražedně svého otce propaloval pohledem, až ohrnul nos v zavrčení.

„Nejsem schopný. Předej ji někomu, kdo je lepší a schopnější."

Šéf pozvedl obočí. „Víš o někom lepším, Revaltine?"

V baru se rozpoutala válka vlčích aur – každý by chtěl být králem.

Každý kromě jednoho. Který nepodporuje systém společnosti, má svou vlastní hlavu, uznání a cíle.

Revaltine se podíval na muže vedle Yaxe.

„Baine Rebroth."