〤2. Zpěv Starého dubu | kapitola šestnáctá

1.4K 141 10
                                    

Zbytek dne proběhl v nečekaném klidu. Timona celý den nebylo vidět, dodávkou svištěl na každé místo, kam ho lidé zavolali, jenže nedonesl ani jednoho tvrdohlavého tuláka, což znamenalo, že byl den, kdy se psi zkrátka vytratí ze svých domovů a majitelé už myslí na to nejhorší. Jenže Timon byl dobrej stopař. A když má pes obojek s iniciály, práce jde mnohem lépe. Párkrát si musel Timon vyžádat posily, ale stalo se jen několikrát, když našel tlupu psů bez domova, kteří odmítali opustit nemocného bezdomovce, bývalého vojáka. Silná vzpomínka, o to horší práce.

Neviděl ani Alyšku se Seerdem. Slyšel je, viděl je občas na kamerách, ale ve vnitřním dvoře byla nainstalována jen jedna, takže si domyslel, že jsou s koťaty. Normálně by jim vynadal, proč nechávají útulek bez dozoru, ale teď jim Yax dal najevo, že tu je, takže... proč tehdy tolik vřískal?

Navíc pořád nemohl rozdýchat, co viděl. Frajer Seerd. Měl sto chutí napsat šéfovi, že hajzlík vyrostl, ale to by si i Cade ťukal na čelo.

Alyška zastupovala vlčí komunitu, což Yaxovi nevonělo. Když se s ní poprvé seznámil, chtěl ji začít nenávidět. Ale protože hledal sebemenší důvody a ono se nic nenašlo, protože byla omegou, tak to vyřešil jednoduše: nijak s ní nekomunikoval. Do parády si ji brával Cade.

Zapnul si počítač. Napsal do vyhledávače adresu, podle které se mohl odpíchnout a najít tak cíl. S určitým zápalem hledal místo, podobající se tomu, kolem kterého každý den prochází. Vytrasoval si cestu od útulku až k bytu a slepě klikal.

Odjakživa věděl, že tam stál strom, ale nikdy neměl důvod po něm pátrat nebo se k němu přibližovat, až doposud, kdy se kolem něj toulá kočka...

Během čtení článku si nevědomky ozobával ret.

Vetusquercu: posvátnost, která tu stojí ještě z dob prvních čistých lidí, kdy byla zvířata brána pro lidské kmeny jako magický symbolismus. Druidové nazvali tento strom jako „centromundi", v překladu Střed světa, protože shromažďoval svou mohutností všechny okolní okultní rodiny. Podle starých šamanů v sobě Strom ukrývá magické schopnosti. Říká se, že když pod ním usnete, uslyšíte nesrozumitelné melodické hlasy — šamani pravili, že Strom zpívá, že v sobě uchovává Duchy přírody, takže když prozříte, podle všeho naleznete to, co celý život hledáte.

Yax na to zíral, pak obrátil oči v sloup a uchechtl se. „Ezokecy."

Vetusquercu. Starý dub. Když byl tak starej a duchovně založenej, proč není oplocený? Nebo proč nemá u sebe památní desku a přinejmenším ceduli „zákaz vstupu, magické území"?

Zapnul si písničky, opřel do opěrky a přemýšlel. Kočka ten strom považuje za nejlepší útočiště, proto. A zrzek tam usnul, protože byl zrovna vyšťavený, proto.

Odfrkl si. Pro vše existuje reálný důvod, ale někteří vážně věří, že za vším stojí duchovní šamanismus. Nesmysly.

Zazvonil mu telefon. Tentokrát mu ale nevadilo (jako dnes spoustu věcí), že mu někdo volá během práce. Aniž by se podíval na jméno volajícího, hovor přijal.

„Yaxi."

Jmenovaný polkl.

„Mami."

Marlie si povzdechla, asi kvůli tónu, jaký Yax nasadil, ale vzápětí se uškrnula jako vždy, jako každý ďábel v lidském těle. „Jak se má můj vztekloun? Věděla jsem, že když ti řeknu, aby ses ozval, kdyby se něco stalo, neuděláš to."

Yax se uchechtl. Jak moc nás má přečtený. Vzpomněl si, co říkala v rodné vile: To, že jsi samotář a vylétl jsi z hnízda, neznamená, že se svět točí jen kolem tebe.

Loviště stříbra a popela (PŘEPIS)Kde žijí příběhy. Začni objevovat