Loviště stříbra a popela (PŘEPIS)

3. Skleněná bouře | kapitola dvacátá druhá

„Kafíčko, čajík, cigárka nebo fajfka – vyber si, co chceš, zlatý synu. Přijdeš a konec keců.“

S tímto Yax zabručel do peřin a ostře zanadával; látka však jeho nehezká slova ztišila.

Odložil telefon na noční stolek, ale poslepu nevychytal vzdálenost a přístroj spadl na zem.

Tentokrát Yaxův peprný slovník vyletěl do éteru: „Dořiti, debilní krám zasraný!“

Převaloval se v posteli, dokud si nevšiml, že hodiny ukazovaly za deset minut jedenáct. Zaprskal; s Holly to trochu přepískli a rozešli se kolem druhé ráno. Kdyby šla dnes do práce, byla by mrtvá a lidem se špatnou psychikou by tak poslala ještě do větších hlubin svých traumat.

Řekla mu jedině, že má speciální posezení s nováčkem, ale neřekla mu o své práci už nic. Lékařská tajemství o pacientech Holly precizně dodržovala, ovšem někdy se Yaxovi svěřila s problémy lišek, se kterými byla zoufalá. Jen ji vyslechl, ale nikdy nedokázal pomoct. Nebyl vystudovaný psycholog.

Před deseti minutami – možná víc, třeba ještě mezitím usnul – mu volala Marlie. Samozřejmě si z něj udělala palačinku na pánvičce a pěkně mu nechala sežrat marmeládu o tom, že její syn je asi hluchý, když neumí vzít ten debilní telefon do ruky a mamce zavolat. Yax si matně vzpomínal, jak mu v práci říkala, aby ji zavolal, když bude potřeba. Zatím se necítil tak bezmocně, aby volal matce.

Sobotní program měl teda jasnej, ale nechtělo se mu. Kdyby to ale Marlie řekl, poslala by ho na místa, kde slunce nesvítí a ještě by mu osobně vyfackovala čenich. Zlatá to matka.

Byl to jakýsi matčin rituál; jakmile se všichni tři sourozenci rozešli vlastní cestou, každý víkend je zvala k sobě na oběd.

Yax si nedokázal představit, co Marlie celý týden sama ve vile dělala, ale asi se vždy těší na víkendy, kdy uvidí své děti.

Jakmile Hax s Yaxem dokončili školu, okamžitě se rozprchli. Cassandra byla o dva roky mladší, a tak ještě bydlela u máti, ale pak taky zdrhla z nory.

Yax neznal liščí matku, která by byla na svých dětech tak závislá. Většina liščích matek je ráda, když se zbaví zátěže v podobě dětí, o které se musely starat samy, neboť otcové o ně nejevili sebemenší zájem.

Yax zamžoural a natáhl pravou ruku; zadíval se na prsty, na písmena na prstech a zahýbal s prsteníčkem, na němž spočívalo písmeno Y jako Yax. Bílý labrador, který utekl, ale lišák ho už nikdy nenašel. Mladý Yax si myslel, že bude přítelem na věky, ale už nikdy ho nenašel.

Jediná pitomá vzpomínka na otce.

Yax se vztekle s rukou ohnal do vzduchu jako by tetování dokázalo odletět, a s tím pohybem se posadil. Postel ho proklínala za takové prudké hnutí a zavrzala.

Protřepal si vlasy a zjistil, že je má jako vrabčí hnízdo, takže šel směrem do koupelny.

Hygienou prošel jen naoko, ale spíše ho trápil prázdný žaludek. Včera s Holly vypil tři piva, nebylo mu sice šoufl, ale zapomínal u toho žrát – i s Holly samozřejmě. Takže ta musela trpět jak pes.

Uchechtl se při představě, jak proklíná všechny výrobce piva.

Mezitím, co si udělal jídlo, se rozhodl jí zavolat.

„Co chceeš, ty hňupe…?“

Yax si hrál s piercingem v obočí. „Vypadá to, že žiješ.“

Holly zafuněla. „Moc se nesměj, ty hajzlíku. Uvědom si, že každý večer si dáme jen jedno pivo. Chápeš, jaký je rozdíl mezi jedničkou a trojkou? Velkej. Moje tělo to nedalo.“