Loviště stříbra a popela (PŘEPIS)

〤1. Noc se skořicí | kapitola čtvrtá

Naprostá hrůza. Naprostý kolaps. Naprostá hluchota. Myslel na jiné věci, než na slova, která zazněla z mužových úst, proto mu nedávala téměř žádný smysl. Soustředil se na zvuk, tón, bas. Pak, při částečném probuzení, zrudl.

Do hajzlu. Hlad by se dal krájet. Živočišné aroma bylo natolik silné, že to s Yaxem málem prásklo o zeď. Fyzicky se cítil naprosto mimo, neovládal své končetiny a ani svou vnitřní šelmu. Největší hrůza nastala, když si uvědomil, že hleděl do očí, které ho svíraly jako past. Zvířecí polovičky byly silnější, když přišlo na emoce, a Yaxe vnitřně drtilo, že se na nic nezmohl. Škrábal po stěnách vlastního srdce a žádal o vyproštění. Ocitl se v situaci, jejíž směr se mu zdál vzdálený jako dětské sny. Bolestivé, euforické, bez možnosti přestat.

Muž nevykazoval agresivní ani majetnické sklony jako bývá u alfů zvykem, ale Yax se i přesto vyděšeně bránil. Viděl spoustu vlků, kteří se nebáli hranic, kteří manipulovali, hráli si v krvi a u toho se smáli. Yax se naučil bránit, vychoval vlastní srdce a pěsti k okamžitému útoku, kdykoliv ty parchanty vidí zahajovat lov. Zde byla všechna drsná léta stejně platná jako opuštěný leták bez poštovní schránky. Žádný záchytný bod. Naprosté ztracení.

K úzkosti zbývalo málo. Splašený dech, srdce bez systematického rytmu, horoucí kůže i orgány.

K úzkosti zbývalo málo. Muž starostlivě naklonil hlavu, duhovky vyprávěly o dokonalé kontrole a čisté touze, která Yaxe svrběla v nose. Chtěl utéct, ovšem nemohl. Chtěl zahodit vše, na co před chvílí myslel, ale nemohl. Měl žízeň, ale nemohl se napít. Nemohl nic... ani ochutnat vlčí kůži, nemohl se nechat ovládnout někým jiným.

Lišky utíkají. Uteč, než definitivně prohraješ, než stáhneš ocas mezi nohy a projevíš slabost. Lišky bojují. Ukaž svou sílu, své drápy a jizvy. Kousej. Jako vždy. Hryzni, nebo uteč. Yax byl zmetek. Zlomil tolika vlčím parchantům nos, že by si z toho mohl sestavit vzpomínkový archiv.

Nemohl. Tenhle zrzek, nepřítel a soupeř nemohl být k němu přitahován. Ne osudem. Ten neexistuje.

Odvrátil zrak. Neprohrál. Nesměl si připustit prohru, nesměl zklamat své minulé já, které se potápělo v krvi. Na poslední chvíli se obrnil, umrtvil srdce a postavil hradby odporu. Timon se Seerdem museli tu spoušť cítit a vidět na záznamech, ale copak na tom záleží? Dokud neběsní psi, všechno je v pořádku. Stiskem si drtil stoličky, otáčel se a udělal krok. Přání zmizet, neprohrát, nezklamat. Pryč od rudých feromonů, od vlčího pižma a falše.

Cítil se omráčeně a ochable. Potřeboval vodu, ledovou sprchu a dostat se pod kontrolu. Postavit se před zvířata beze studu, vyprášit Seerdovi kožich, zapomenout na vše, jen ne na roli vedoucího.

Nenacházel se v období říje, to věděl naprosto jistě.

Stejně s ním cloumaly živočišné pudy, které obvykle porazil v horečkách. Tohle bylo jiné. Věděl, o co jde, nějak vzdáleně, ale proč si připouštět takovou pitomost, když ego je silnější.

Vlčí feromony ho pronásledovaly jako proud pachových stop. Svíraly mu smysly v kazajce a když je chtěl vědomě odehnat, stále strašily v oblečení, na kůži a v hlavě. Nezbavil se jich ani cestou do kanceláře. Pouhým okem pohlédl na monitor, kde běželo živé vysílání z kamer, jak vlk odchází z recepce, ale jako by vycítil, kdo se dívá, ohlédl se. V Yaxových žilách byl odstartován závod, načež cítil horkost své pokožky a jak zrudl ve tváři. Pohled onoho vlka neznamenala prohru. Najdu si tě. Yax se kousl prudce do rtu; vzteky, zmateností, frustrací. Škubl sebou a zasyčel, protože kousanec bolel víc, než si myslel.