Loviště stříbra a popela (PŘEPIS)

4. Políbeni neonem a inkoustem | kapitola dvacátá osmá

Všichni si od nich drželi odstup. Bylo to prosté a zkrátka instinktivní – skupině alf, obzvlášť v drahých oblecích, se všichni vyhýbali, aby s nimi nepřišli do konfliktu.

Nikdo si nedovolil na muže, které znali především mladí; protože věděli, že se sekuriťáky si není radno zahrávat.

„Kde je ten debil," zaprskal Revaltine, zatímco si celý tým posedal kromě něj. Ten vyhlížel do živého davu a na náměstí hledal kolegu, nováčka, o kterého se má starat.

„Kašli na něj, Revaltine," potáhl si z cigarety Conraad. „Vlastní nezodpovědností si nadere obličej. Nech ho."

Revaltine se zamračil a začal si mumlat pod nos horlivé nadávky na nováčka, který měl zpoždění; byla to Revaltinova povinnost ho zasvětit do práce, ačkoliv měli směnu teprve před sebou.

„Hele," otočil se muž s culíkem na Baina. „Revaltine teď nedělá mámu nikomu jinému než Kastelovi. Zajímavý nový kousek do týmu."

Revaltinovi škublo obočí vzteky a nebezpečím. Lidé okolo vycítili jeho podráždění a modlili se, aby se ty bouřlivé emoce nevykompenzovaly na ně.

„Je dominantní," přikývl Baine. Několik dní zpátky, při pauze, byl Revaltine zavolán ke skupině, která se o Kastela starala, když Revaltine měl jinou směnu než on – prý si nováček vzal příliš velké sousto u rvačky a dva beta vlky odstrašil tak, že z baru utekli.

„Příliš dominantní," odsekl podrážděně Revaltine.

Conraad se uchechtl a vydechl mocný cigaretový dým.

„To se do týmu hodí," uznal.

„Hodí, ale pokud nad sebou má vlk kontrolu," dodal Baine.

Kastel, nováček, byl podle všeho impulsivní, nebezpečný a tak dominantní, že dělat ochranku v baru byla pro něj nedoceněná práce. A taky byl zřejmě krvavý rváč.

„Nemá," vyštěkl Revaltine. „Ten blbec zmlátil betu, která se na něj jen blbě podívala a cosi řekla. My máme za práci v klidu odstranit problémy, nikoliv je ještě zveličovat, sakra!"

„Samozřejmě, já bych si to taky nenechal líbit," zabručel Conraad.

Revaltine po něm střelil jedovatým pohledem.

Baine ukázal pobavený dolíček.

Přišla servírka; Conraad se na ženu mile usmál a objednal si kávu. Baine objednal tři ochucené minerální vody.

Revaltine si konečně sedl na židli. „Vyliju mu to na ksicht, až ho uvidím."

Conraad zakoulel očima. Koukl tak na Baina a šeptem řekl: „K němu ta maminkovatost neskonale sedí. Hlavně, když ze sebe dělá liščátko."

Revaltinův bystrý sluch to samozřejmě zbystřil. „Nechtěj, abych ti ten tvůj culíček namočil do té tvojí přeslazené kávy. Nechtěj to, Conraade."

Jmenovaný alfa vlk se rozesmál.

„Opravdu, Revi? Do toho a uvidíš masakr."

Vlčí dominance se rozlehla po celé venkovní kavárně. Všichni lidé ztichli a ani nedýchali; očekávali totiž hádku nebo rvačku mezi dvěma alfami – rozhodně by to nebylo k popukání.

Revaltine chtěl něco odseknout, dokud se k týmu nedostal známý pach – ovšem Bainovi a Conraadovi zcela neznámý.

„Kde ses válel? V kaluži na náměstí?" vyštěkl.

Kastel se zazubil: „Ano, okoupal jsem se v kašně, pane."

Baine pozvedl obočí – provokace nebyla zrovna na místě, Revaltine měl co dělat, aby uklidnil svou divokou šelmu.

„Hohoo," zamumlal Revaltine nebezpečně. „Někdo tady chce ukázat, kdo je pánem. Ty to rozhodně nejsi, nováčku."

Kastel na první pohled působil jako mladý kluk bez kuráže, síly a temperamentu. Baine si ovšem k němu dokázal představit, jak plní úlohu sekuriťáka – vypadal jako mladý hoch, který své úmysly dává inteligentně najevo.

Kastel se usmál a naklonil hlavu na stranu s nebezpečným zábleskem v očích. „V klidu, šéfe. Sorry za zpoždění, nad důvodem bys jen mávl rukou," řekl.

Revaltine se zamračil. „Jen si to nech, ty provokatére."

Narážel tím na to, jak se bez rozmyslu Kastel pustil do rvačky s betou.

Kastel se posadil vedle Conraada a Baina – dál od Revaltina. Což byl chytrý tah, čehož si Baine všiml, ale nikdo jiný. Kastel si uvědomoval, že je jeho nadřízený podrážděný, a tak nepřiléval olej do ohně. Ten kluk je chytrý – až moc.

„Máme dneska stejnou směnu?" zeptal se Conraad.

„Ne," zamumlal Revaltine. „Šéf si dneska usmyslel, že budeš hlídat na záchodech."

Conraad vybuchl v smích. Probudil zlaté oči. „Kdo že tu má dneska provokativní, provokatére?"

Revaltine protočil panenkami. „Ty s Bainem budete u baru. Já u vchodu a Kastel u parketu. Ve stínech, Kasteli." Přimhouřil varovně oči na nováčka.

Ve stínech znamenalo to, jak to přesně vyznělo – s rozdílem, že Revaltine narážel na Kastelovu přítomnost, která bude očím skryta tak, aby nevyvedl další malér.

„Jasný, jasný." Baine Kastela pozoroval – hrál si na malé vlče, ale ve skutečnosti byl inteligentním a spolehlivým. Revaltinova podrážděnost to momentálně nedokázala ocenit.

Servírka donesla pití, načež se Conraad chopil flirtovacího slova a objednal všem jídlo. Před odpolední směnou se pokaždé scházeli na oběd, nato šli společně do práce – odjakživa rituál. S prázdným žaludkem neudělá nikdo nic – obzvlášť vlci. Když jsou hladoví, jsou nesnesitelní, což je věc, která se do práce nehodí. Potřebují si zachovat chladnou hlavu a mít sílu v rukou, kdyby náhodou.

Conraad se chopil náhlého slova: „Jinak, máma Revaltine asi neseznamuje, takže já jsem Conraad. Tohle je Baine. Ještě jsme se nesetkali, ale my o tobě slyšeli hodně."

Kastel se ušklíbl; s tím nebezpečným pohledem koukl na Revaltina, který s nezájmem pil ochucenou vodu a dělal, že neslyší. Hrál liščí povahu zkrátka dokonale.

„Kastel... Kastel." Potřásli si rukou. Bainovi neuniklo, že chtěl nováček říct své příjmení, ale neudělal to. I na samém začátku, kdy přišel, neřekl nadřízenému důvod svého zdržení. Alfa plná tajemství.

Kdo by v sobě neskrýval takové věci – kdyby nebylo liščí psycholožky, Yaxovo jméno by neznal doteď. A kdyby s ním předevčírem nebyl, stále by nedokázal rozlousknout, kvůli čemu se Yax tak mučí.

Vše postupně – jak Baine řekl, počká si. I na zbytek hrůz, které Yaxe pronásledují.

Bainova šelma si všimla jedné nenápadné maličkosti ve chvíli, kdy Kastela zkoumal a všímal si jeho gest a slov.

Malá dřevěná hřejivost na levé ruce.