Loviště stříbra a popela (PŘEPIS)

〤2. Zpěv Starého dubu | kapitola třináctá

Nevěděl, jak reagovat. Praštit ho, nebo se otočit a zmizet? Ani jedno, když nad tím tak uvažoval, se mu nezamlouvalo. Ego by ho poslalo do skladiště, zamklo zrezivělé dveře na tři západy a nalepilo by na ně: Podrazák, pitomec, tupec!

Zavrčel. Holly, ty mrcho, ty... Kdyby vlk nezareagoval jako malý výherce, Yax by si ani neuvědomil, že vlastně nezná jeho jméno. Tuhl jako máslo v mrazáku; problém tkvěl v tom, že cokoliv teď ten vlk udělá, může se roztopit. Prohrát, odevzdat se — ne. Vyloučeno. To se nesmí stát. Stejně se nesmí stát to, že odpoví na tu... zatraceně pitomou otázku (která nepochopitelně hřála).

Zíral a vražedně analyzoval vlkovu stavbu těla. Kdyby náhodou, protože nevěřil, nevěřil tomu muži stejně jako každému vlkovi, se kterým se dá do řeči (většinou se nestihnou dostat ani ke dvěma větám). Pod slupkou nevraživosti skrýval zmatenost. Dusila ho, celého ho roztřásla. Protože... bil se, mlátil se s muži, jejichž kožich je vlčí, neprojevoval žádné emoce podobné těmhle. Byl nový ve starém světě. Měl informace, věděl, o co jde, ale odmítal cokoliv přijmout — jakékoli pohlazení, pomyšlení, pokusy. Dlaně měl až příliš nasáklé starou krví. Nemohl. Nemohl. Nepřemýšlej. Neodpovídej.

Jenže stále nemohl z hlavy dostat jedno: Baine sklopil hlavu. Alfa projevil submisivitu. Zjevný Boháč neukázal namyšlenost, ani pýchu. První se v něm probudily instinkty útoku; Yaxova dravá část se chtěla koupat v krvi, olizovat si čenich, protože alfa ukázal pohled zespod, na druhou stranu... by přišla na řadu lítost. Proč? Nikdy ji nepociťoval. Co to vlastně je?

Proč sklopil alfa hlavu?

Yax si nevědomky a neúmyslně rozkousal strup na rtu. Tělem projela vlna štiplavého horka.

Bainova tvář byla nečitelná. Jediné, z čeho dokázal Yax číst, byly vzduchem posílané doušky bezpečí, což zapříčinilo, že se probudila touha stulit se stejně jako tehdy v útulku. Ale. Ale. Mysli, přemýšlej, probuď se, bojuj. Nehýbal se. Nechtěl nebo nemohl. Musíš si vybrat, jestli chceš přežít.

Vlk zcela náhle naklonil hlavu na stranu. Yax se málem pozvracel. Vnitřním tělem projel šok, reflex obrany, ale fyzicky se nepohnul ani o píď. Paranoidní, bože, zachechtalo se vnitřní zvíře. Vítej ve světě her a starosti, brouku.

„Vypadám, na to, že bych chtěl kousnout, Yaxi?"

Ten zmetek si to užíval.

Yax nepřestal zírat na vlkův pozvednutý koutek. Následně ucítil tlak v hrudníku jen, co si tu myšlenku plně uvědomil. Měl pocit, že když srdce zpívá, jeho mysl zůstává prázdná — žalostné, tak moc, vypadá to jako prázdná miska pro hladového psa. Titul spratka, hajzla a zmetka — jak by reagovali vlci, kterým rozmlátil hlavu o barový pult? Kde je tvoje kontrola, lišče? ptali by se. Já, do prdele, nevím, vydechl by, ale považoval by to za krok vpřed, střelil by jim takovou ránu, že by...

Odpověď. Dvě otázky. A Yax mlčel jako zařezaný, jako socha starodávna.

Ve vzduchu tančilo nepatrné množství feromonů, které si Yax spojil s dravostí a touhou. Usmyslel si, že kdyby se pohnul, celou mlhu by zničil a jeho by feromony zasáhly stylem nakažlivého viru. Usmyslel si pak, možná si to jen představoval, že Baine feromony držel schválně u sebe, pěkně v bezpečí, tam pod drahým kabátem, pod kožichem. Byl to plán? Měl Yax čas poznat, co vlk plánuje? Má čas na správnou reakci?

Yax poprvé nedokázal z vlků číst.

Nahromadila se v něj zlost, deprimující stres, výbuch a chystal se odpovědět. Nevypadáš jako pitomý psisko, ale jako— zadrhl se. Procitl, že měl v úmyslu sklopit uši. Zatraceně. Celý špatně, kurva drát. Odpověď na blbé otázky je projevení slabosti. Zvlášť, když v mysli odporoval a pak chtěl opravit znění... co by řekl?