Loviště stříbra a popela (PŘEPIS)

6.2.5. Slib a mír | Cade a Rakyn

Bylo po třetí hodině, když napsal zprávu ženě, se kterou se už jednou viděl v útulku. Byl klidný, protože věděl, že žena ho neodmítne – nehledě na to, že byl správcem útulku a nanejvýš alfou.

Měl jakousi zvláštní schopnost, kdykoliv se usměje – znamená to, že když se začne najednou mračit, je zle. Úsměvem si dokázal vypůjčit sousedovo auto beze slov, na druhou stranu, když se usměje na psa, ten arogantně odvrátí hlavu a odmítá na jeho kouzlo jakkoli přistoupit.

Psi nebyli hloupí, právě naopak – až moc sršeli chytrostí, čemuž by kdejaký člověk záviděl.

Se zájmem se podíval na telefon a zjistil, že mu majitelka napsala, že může přijít na návštěvu.

Jako alfa měl pud, který mu zakazoval pustit jen tak něco k vodě – musel se zkrátka pokaždé přesvědčit o dokonalosti, kterou kdysi problém poztrácel. Bylo to jako by stále držel ochrannou ruku nad problémovým přírůstkem, ačkoliv už žije někde jinde.

Měl to tak vždy; a vždy byl také Christianem vážený, protože se tato vlastnost týkala jen Cadea. Nikdo neměl tak silný pud rozdílný od sebezáchovy – staral se o cvičné psy jako o své děti.

Tuto lásku viděl i v Yaxovi a nebylo to kvůli tomu, že je synem Marlie a Christiana. Yax prodal svou duši zvířatům jako to doteď dělá i Cade u psů.

Jel až na konec města k westernovému domu moderně zkrášlenému napříč tomu, co říkal první žánrový dojem. Zaparkoval na volném parkovacím místě vedle benzínky.

Rozhlédl se, zda něco nejede a šel k dveřím westernovému domku.

Zazvonil.

Svým sluchem slyšel dětský hlas, načež Cade propadl myšlence, zda bude malá dívka v bezpečí. Rakyn totiž při jedné návštěvě málem zranil holčičku, která si ho chtěla pohladit – doteď alfa netušil, za jakým podnětem se rozhodl rafnout.

Otevřela mu vlčí omega – sladce se usmála a bez váhání otevřela dveře jako známému. Působila jako žena přírody, dredy a opálená kůže plná tetování mu prozradila, že dům tohoto typu se k rodině hodil jako žádný jiný.

Když pár spatřil v útulku, nebyl si jistý, jestli je zrovna Rakyn pes, kterého hledali. I přestože jim Yax tehdy řekl, co si prožil, jak je starý a jak dlouho čeká na vysněný domov.

Ani Rakynovo chování nezměnilo páru názor – Cade v ten moment pochopil, že Rakyn bude mít domov. Žena dala více než najevo, že odmala se psy žila a jediný pohled do Rakynových očí byl slib, že vztekloun bude mít rodinu.

„Dobrý den. Díky," přikývl upřímně Cade a vstoupil dovnitř. V té chvíli k němu doběhla malá slečna a koukala na alfu jako na patron světa, načež se beze studu dotkla jeho nohavic. V očích měla hvězdy.

„Vy jste ten pán, co nám dal Rakynka?" vyjekla nadšeně zlatovláska.

Cade se usmál a klekl si, aby mu mohla dívenka koukat do očí. „Ano, to jsem já. Jmenuji se Cade, a jakpak ty, malá?"

Dívka nafoukla tváře a zvedla ruku na svými vlasy, aby ukázala, jak je velká. „Nejsem malá! Jsem Sarah!"

Cadeovy dolíčky byly láskyplné a milé – těžko k uvěření, že tato alfa je schopna tak velkého úsměvu. Ohlédl se po vlčí omeze a ta s radostným úsměvem a pýchou nad dcerkou přikývla.

„Sarah," zašeptal Cade. „Dovol mi říct, že musíš poděkovat rodičům; to oni rozhodli, že budeš mít kamaráda."

Sarah se rozzářila. „Ale vy jste se o Rakynka staral, že jo?"