Loviště stříbra a popela (PŘEPIS)

〤2. Zpěv Starého dubu | kapitola desátá

Politý potem se utřel do tílka a celý rozechvělý si pomyslel: Ten čokl nás sedře z kůže. S Cadeem spolupracovali na uklidnění německého ovčáka, kterého pojmenovali Rakyn. Dostal se do útulku před dvěma měsíci a jediné, co jeho charakteristický list zaplňoval, byly Komplikace a Problémy. Neobyčejná divokost, roztěkanost a nedej bože, kdyby někdo pomyslel na dotek. Mele to s ním jako s masomlýnkem. Chovatelé se rozhodli pracovat pomalu a se stejnými osobami, mezi něž patřil Yax a Cade. Ostatní, méně dominantní, by tento agresor vyděsil až k smrti. Rakyn byl háklivý a dával si velký pozor na to, co si ti hloupí chovatelé myslí.

Někdy si Yax říkal, že těm zvířatům dokáže číst myšlenky mnohem jednodušeji než lidem.

Třetí hodina dávno uplynula. Nikdo z nich se o nabídce volna nebavil — hlavně ne Yax. Cade se jen podíval na hodinky, pokrčil rameny a pokračoval v práci.

Protože: Yax se cítil dobře. To bylo důležité, ne? Žádná feromonová mlha, která by praštila citlivé čenichy. Dokud na Vlka nepomyslel, měl se pod kontrolou. Včerejšek jako by nenastal. Odhodil ten den do koše s označením „nejhorší den v jeho ******** životě". Matčin výplach, Hollyino „vlci si nevybírají lišky kvůli zrzavému kožíšku", sestřina provokace.

Bojoval s averzí. Bojoval s touhou. Pral se se dvěma rozdílnými pocity a nacházel se v chaosu sebe samém. Vlky ve svém životě odmítal... a měl nastat okamžik, kdy je bude ctít? U blech, tohle nepřipadalo v úvahu. Aby se vyzbrojil proti touze, násilně vyvolával vzpomínku na to, jak vlci Cassandře ublížili. Objal ho takový vztek, že by vraždil.

Z myšlenek ho vyrušil zvonek. Opustil psí oddělení a nakoukl do přijímací místnosti. Vážně, po divokých a rudých feromonech ani stopa. Dobrá práce, Cade, fakt.

Spatřil mladý pár, ženu a muže liščího pižma. Muž ženu objímal kolem ramen a společně se usmívali. Takové zákazníky posílají snad andělé zkázy, pozitivní vůně totiž praštily Yaxe do čenichu jako dobře mířená pěst.

„Zdravím, s čím můžu pomoct?" Většinou návštěvníky nechával Seerdovi nebo Alyšce, ale protože byl na Seerda nasraný a Alyška měla volno, postaral se o to sám. Dal nováčkovi najevo, že ho dnes nechce vidět, takže si mladý lišák někde líže rány.

„Dobrý den," usmála se vřele mladá žena s hustými dredy. Pohlédla na partnera a pohledem ho žádala, ať začne první on. Yax se mezitím v meziprostoru modlil, ať neucítí feromony tohoto zjevně až po uši zamilovaného páru, protože neměl ponětí, jak by reagoval. Vlastně... proč se o to staral? Nikdy jindy by nesledoval, jak se k sobě druzí mají. K čertu. Podpásovka.

„Chtěli bychom psa. Dívali jsme se na vaše stránky, ale napadlo nás se podívat osobně. Kamaráda do rodiny, víte, jak to myslím. Který nebude rozlišovat, ke komu z nás dřív."

Yax sice mužova slova přesně nechápal, ale přikývl. „Pojďte se mnou. Jestli se vám bude některý z nich zamlouvat, řeknu vám k němu víc."

Cade mu, když do práce podruhé nastoupil, do hlavy drtil lekce slušného chování. Obsahovalo to omezení kapacity sprostých slov, absenci rozkazů a ukázky, jak se dokáže člověk „usmát v hlase". Sakra, bylo to unavující než přednášky o tom, jak přistupovat ke koním trpící podotrochlózou.

Yax začal v duchu prskat. Cade z psího oddělení neodešel, takže bude se muset o to víc krotit, aby před šéfem ukázal, že je hoden vést potencionální zákazníky. Pár ho následoval tiše a natěšeně.

Cade zvědavě od Rakynova boxu zvedl hlavu a očkem nově příchozí zanalyzoval. Zpočátku působil nepřátelsky, ale nato se usmál jako nejmilejší majitel pod sluncem, jakmile si ho pár všiml. Něco na tom zničehonic úsměvu bylo zvláštní; hlavně, když ho přesunul k Yaxovi. Měl něco sdělovat? Yax nebyl ve čtení pohybů dobrý — ne těch, co patří do společenské etikety. V boji to zvládal perfektně.