Loviště stříbra a popela (PŘEPIS)

4. Políbeni neonem a inkoustem | kapitola třicátá šestá

Trvalo to dlouho, než ho lovecký zápal přešel. Jakmile se do jeho nosu vlila Bainova vůně, jeho srdce našlo konečně klid a uvolnil svaly, které toužily po krvi.

Hlasitě sykl a vnímal Bainovy ruce okolo bicepsů, aby se zabránilo Yaxova útěku za vítězstvím.

Pot ho zaštípal v piercingu; byl skutečně zmáchaný jako na fotbalovém tréninku, dech splašený a stále se mu motala hlava.

Zaskučel, když se bolestně ozvala strana tváře.

„V pohodě? Pokud nedokážeš mluvit, přikývni mi."

Yax se uchechtl. „Pohodě." Chrčel a plival.

Baine si o něj dělal starosti. Když se Yax předklonil, což vypadalo, jako by chtěl zvracet, Baine si klekl, aby na lišku zespodu pohlédl.

Modré oči plné obav se zrcadlily v Yaxových.

„Vážně," zašeptal a držel se na nohou. „Jsem... v pohodě. Jak je na tom... sestra, není zraněná? Mám v hlavě tmu."

Dýchal jako splašený kůň, ale nejvíce páchl po bolesti, protože ač se to nezdálo, vlkova rána do čenichu byla cíleně bolestivá.

A taky...

Protože vidí lépe, zpětně si projel mladíka, který mu ukradl kořist.

„Pomohl ti – někdy je zbrklý, ale věř tomu, že kdyby nezasáhl, bylo by to ještě krvavější. Je to naše práce," vysvětlil tiše Baine bez násilné myšlenky, aniž by z Yaxe spustil oči – pozoroval každou reakci lišákova těla a připustil si, že kdyby na tom byl Yax hůř, neváhal by z práce zmizet, aby zavolal záchranku.

Ale Yax byl tvrdohlavý mezek; stačilo, když byl v nemocnici na infuzi, když chtěl tehdy zachránit Cassandru.

Jasně, že to dopadlo špatně, i Marlie přiznala, že měla obavy. Sakra, dělá všem jen potíže.

Ale nikdo se s ním nemohl hádat – v ten moment nedokázal přemýšlet, pálily ho ruce a lýtka, chtěl tomu vlkovi rozbít tlamu o všechno, co je nezničitelné, aby mu dal najevo, že se nikdo nebude dotýkat jeho rodiny.

„Sestra je v pořádku, můj kolega se o ni stará. Donesu ti led."

Je konec, Yaxi. Jsem v pořádku.

Nebude – jeho sestra nikdy nebude v bezpečí.

Yax se na Baina otočil a vzal ho za ruku. Baine přivřel oči a sevření opětoval.

„Nechoď," zachroptil zrzek, prudce oddychaje; s loveckým pohledem na cizince, který ublížil Cass. „Nebo bych se na toho zkurvysyna bez milosti vrhl."

Baine tomu věřil – věděl, že byl Yax milencem ulic a věrným parťákem rvaček, poznal to hned. A pokud si dobře vzpomínal, už jednou Yax říkal, že jeho sestře bylo vlky ublíženo... tohle bylo těžké; udržet v sobě emoce, které doutnají, na které chtěl zapomenout a hodit je za hlavu.

Baine zavřel oči a vzal Yaxe kolem ramen. Rty se dotkl ouška a začal mu mumlat slova, jímž ani Yax nerozuměl – ale tón a Bainova vůně způsobila, že se uvolnil, zapomenul na vztek a chtěl jen spát.

Baine pohledem změřil nepřítele na jeho půdě a poté kývl Kastelovi, který na cizinci seděl a bránil mu jakémukoliv pohybu.

Kastel ho drtil svými pěstmi, jakmile učinil vlk zlý a nepovolený pohyb. V tomhle ho Baine podporoval; jen ať to dítě Podsvětí drží a ani ho nepustí ze svých loveckých spárů.