Loviště stříbra a popela (PŘEPIS)

〤1. Noc se skořicí | kapitola devátá

Drinky se na barovém pultu střídaly jako pás japonských jídel. Intenzita barev a zvuků zajišťovala atmosféru, kterou lidé vyhledávají, aby otupili smysly a užili si hlasitý svět způsobem, aniž by je někdo odsuzoval. Jednalo se o jistotu, že podniku se daří — především na pultě, kde se sklenice střídaly s bankovkami. Jistota. Vyhodit peníze, užít si, zapomenout, tančit a stát se nikým.

Opustil hlasitý prostor a hlasité lidi jako stín. Čich mu pomalu otupěl z místa, ve kterém trávil poslední minuty — možná tam někdo vylil alkohol. Líh se chopí čichu jako mučící nástroj tak lehce až k neuvěření.

Návštěvníci mu vytvořili průchod, aniž by si to sami uvědomili. Obléhala ho nevědomá dominance, které se všichni instinktivně vyhnuli, než aby se s jejím nositelem dostali do potyčky.

I když měl tmavé tričko s potiskem „SECURITY", nikdo mu nevěnoval pozornost, když šel koupit pití. Jako by název nikomu nic neříkal. Střídal místa v nepravidelných sekvencích, proto se pro mnoho lidí stal pouhým stínem. Tmavý oděv tomu přidával větší tajemnost. Nikdo ho nepostřehl, ale on viděl na všechny, to bylo důležité.

Baine neměl obavu, že si ho někdo všimne. I kdyby si uvědomili, že ten, kdo do nich nechtěně vrazil, je sekuriťák, pach alfy by utišila jejich podrážděnost do neonových peřin. Proto se skládaly bezpečnostní agentury, počínaje agenty po ochranky, výhradně z alfů. Dominance, schopnost zůstat skryti, ale zároveň mocní, síla a s ohledem na situaci čistá brutalita, která vyčistí žaludky těm nejagresivnějším.

Kývl na barmana, vzal si láhev a rychlým pohledem zkontroloval parket. Spolupracoval se svým vnitřním zvířetem a společně spoléhali na rychlost vjemů. Problémy většinou hýbaly vzduchem a klimatizace nebyly tak silné, aby zdroj mezitím pohltily. Stačí vůně pocitů, vibrace vzduchu nebo zvuk divokého zvířete... zachytí to včas. A díky smyslům problémisty najdou rychle.

Vystřídal se s druhým kolegou, prohodili se u baru a Baine se vydal směrem k místnosti, kde se scházel zbytek týmu.

„Omegy tak páchnou," zaslechl, když se blížil do neonem osvětleného sálu pro Soukromé osoby. Kdyby měli na dveřích napsáno, že se zde nachází doupě sekuriťáků, vyznělo by to jako provokace pro zloděje.

Odpovědí se stal chraplavý smích. „Jo, viděl jsem, jak se po tobě sápala. Určitě měla před heatem a nepodívala se do kalendáře. Vážně štěstí mít směnu u vchodu."

Baine kývl, když si ho Revaltine všiml. Zvedl ruce a právě vystřídaný mu hodil láhev jemně perlivé vody.

„Díky. Vše cajk?" V Revaltinových očích spatřil blikající zrnka šelmy — šibalství, chytrost, prohnanost. Rozhodně nepřipomínal alfu, spíš lišku s hravou povahou. Považoval to za skvělou přetvářku, která uměla společnost dostatečně zmást. Směje se, směje, ale pak se usměje po vlčím způsobu: Máte problém, pane?

Baine se posadil k matnému stolu a kývl na druhého kolegu, Conraada, který se zmiňoval o štěstí se směnou u vchodu.

„V pořádku, Revaltine. Příště bych upřednostnil, kdybys mi objednávku pití nehlásil do sluchátka." Koukl na kolegovy nohy.

„Že to šumí? Já vám to říkal. Stalo se z perlivé vody ,perrzzlivvvoodzz'?" ušklíbl se provokativně.

Baine povytáhl koutek úst. Zavřel oči, překřížil si ruce na hrudi a uvolněně se opřel o opěrku tak, jak dělávají elegáni — nechyběla noha položená na druhém koleni. „Hlášení technikovi je na tobě, Revaltine."

Conraad se rozesmál. „A máš to! Já ti říkal, že Baine má na tvoji lenost vždy odpověď." Muž s culíkem zvrátil hlavu. „Žádná omega v heatu, která zve alfy na drink?"