Loviště stříbra a popela (PŘEPIS)

4. Políbeni neonem a inkoustem | kapitola třicátá devátá

Venku panovala tma. V podniku bylo moc lidí, kteří dýchali stejný vzduch, a tak bylo chytré jít pryč.

Byl Revaltinovou řečí překvapený, ale nejvíce ze zjištění, že je šéfův syn. Přesto si zachoval důstojnost, nechoval se jako rozmazlený chlapec, nad nímž stojí mocnost. Chtěl se stát úplně někým jiným, přesně jako Baine – ačkoliv to byl oheň a voda.

Baine však nechápal, proč vyřkl jeho jméno. Sledoval ho celou tu dobu, zatímco si hrál na lišáka? To bylo nebezpečné, protože ani Baine si toho nevšiml.

„Gratuluji," usmál se Yaxův bratr a přisedl si k vlkovi na betonové zábradlí.

Baine ukázal dolíček. „Nic jsem neudělal."

„Kastel mi říká, že Revaltine je až příliš inteligentní, aby přijal takovou pozici. Je mrštný a celou dobu sledoval. Zajímavé."

Baine si nato spojil pach, když se s Haxem poprvé viděl na ubytovně. Očkem se podíval na jeho ruku – dřevěný prsten.

I Hax nebyl výjimkou. Vsechny pachy pocházely z baru.

„Díky za pomoc u Yaxe. Je takový hlupák, že by se nechal rozdrtit než si nechat pomoct, ale ty... jsi to dokázal."

Baine vzpomínal na roztřepeného Yaxe v rohu koupelny, dýchání a zlé soustředění se na déšť.

„Byl jsi schopný mu pomoct víc než já," namítl Baine.

Hax se rozesmál. „Protože je to můj bratr. Ale někdy nám společná krev nepomůže. S některýma sračkama se musí porvat sám. Nemůže očekávat, že mu vždy někdo přispěchá na pomoc."

„Jeho bratr mě od něj odhání?" udělal si legraci vlk.

„Nene," ušklíbl se Hax v obklopení noci. „Do hlavy mu nikdo nevleze. Dokud nebude ten ňouma chtít, aby ti vše řekl, bude se trápit. Ta bouře... je naše společná minulost. Jeho staré já stále hnije v minulosti. Měl touhu najít našeho otce a poděkovat mu za dárek v podobě psa – on ty zvířata miluje až za hrob. A teď? Nijak extra nereagoval, jen bránil Cassandru. Takže bych řekl, že udělal pokrok. Protože ten vlčí zmetek zmínil našeho otce, a týden starý Yax by se po něm vrhl za účelem tátu najít."

„Teď to udělal pro sestru," pochopil Baine.

Hax přikývl.

„Víš, kým je?" zeptal se bratr.

Ano. Uvědomil si to hned, jak Yaxe viděl v koupelně, přehrál si všechny okamžiky a viděl ho usínat.

„Alfa," zašeptal Baine. Nové korunovaný vlk, který odmítal přijmout otcovu korunu a chtěl jít jinou cestou, vlastní silou se dostat ke svému cíli. Otcova vůle byla zničena. Na oslavu vítězství bylo ještě brzy.

„Jo," šeptl Hax a pročísl si kadeře, totožné s Yaxovými. Byla tam neskutečná podoba.

„Naučím ho."

Hax se překvapeně po Bainovi ohlédl.

„To jsem nechtěl..."

„Já vím," řekl vlk. „Ale trhá mě to, když neví, jak s těmi vlastnostmi pracovat. Otec mě učil nějakým zásadám, které měly myšlenku stát na vrcholu z prolité krve a rozdrcených kostí. Vyšel jsem z jeho cesty a vydal se úplně jinou. Alfí schopnosti se dají využít jinak. Yax má skrytý potenciál, ale neumí ho přijmout. Pomůžu mu, myslím, že tak se odtrhne od své minulosti."

Haxa polila úleva. Vzdychl si. „Úžasná myšlenka," zašeptal.

Baine zbystřil další osobu s cigaretou v ústech. Rychleji zaregistroval cigaretový kouř než samotnou osobu.

Hax se na Kastela usmál, když se dotkl jeho vlasů.

„Taky gratuluji," zvedl koutek Baine s pohledem na prsteny.

Hax se uškrnul a poplácal Kastelovu dlaň. Kastel cosi zamumlal, ale nešlo mu rozumět.

Vydechl dým, než promluvil: „Nečekal jsem, že bude Revaltine tak nesobecký."

„Hraje si na někoho jiného, aby ochránil hrdost. Typický alfa," řekl Baine.

„Moc mě to nepřekvapilo, ale spíše jsem netušil, že ten blbec je synem šéfa," zabrblal Kastel.

Hax ho praštil surově do břicha, Kastelovi tak málem spadla cigareta – přímo na Haxe. Vyděšeně vytřeštil oči.

„Nebuď hubatej, blbče," zavrčel Hax. „Je to tvůj nadřízený."

„A ty jsi hotové neviňátko se slovníkem plným květin," oplatil přítelovi.

Baine se pousmál. Rodina se zajímavými slovníky stejné atmosféry.

„Vaše matka je zajímavá," podotkl Baine. A jak mu koukla do tváře? Do smrti nezapomene takový pohled omegy.

Hax souhlasně přikyvoval a u toho se smál jako by vzpomínal, že to nebylo poprvé, co si otevřela hubu na vysoce postavené.

„Je až moc chytrá," dodal její syn.

„A ty po ní," rýpl si Kastel.

„Ty moc nežvaň, ty jsi dominantní a teritoriální až nezdrávo."

To si Baine řekl dnes v restauraci to samé. Bylo pěkné, že i jeho partner měl stejný názor.

Vlk zavyl.

Baine si stoupl, přikývl snoubencům a šel zpátky do baru.

Yax seděl tam, kde ho Baine ponechal. Led se však času nepřizpůsoboval a v podobě vody stékal Yaxovi po ruce. Prskal na matku slova, za která by se každý propadl do země, avšak ta mu je stejnou vervou oplácela a Gerard jen vrtěl nechápavě hlavou.

Baine kývl šéfovi, ten ho však zastavil. „Zítra ráno se stav ke mně do kanceláře. Korunu máš oprávněně, protože vím, jak to máš se svým otcem. Nebudu lhát, když řeknu, že je to zabiják. Ty však z jeho těsta nejsi. Takže už přede mnou nevěs hlavu, Rebrothu."

Baine ukázal dolíček a poděkoval.

„Madam," vloupil se do rodinné hádky. Yax zmlkl a oči mu zajiskřily. Marlie se s úsměvem na vlka otočila.

„Ano?"

„Pokud mi to dovolíte, vzal bych si Yaxe pod svá křídla."

Marlie se zachichotala a upravila si účes.

„Baine," zašeptala mile a krásně. Jako by nebyla děsivou nestvůrou ulic.

Oči jí zjemnily.

„Na tohle se mě nemusíš ptát," řekla, přitom Baine zaregistroval Yaxovo mumlání: „A co kdyby se zeptal někdo doprdele mě? Jsem tady taky, kruci."

„Protože ty," ukazováčkem se dotkla jeho hrudi. Yax vrčel. „Protože ty a tvůj vlk, milý Baine, učíte Yaxovu lištičku zpívat."

Yax si vzpomněl, jak se s Marlie porafali a před odchodem z domu se zeptala, zda nechce znát vlkovo jméno.

Nevědomě se na Baina koukl a řekl: „Neptej se mě, kde zná tvoje jméno. Sám nevím."

Marlie se rozesmála.