Loviště stříbra a popela (PŘEPIS)

2. Zpěv Starého dubu | kapitola sedmnáctá

Zrzavá kočka na něj čekala na nejnižší větvi jako vždy – sama od sebe by zřejmě nečekala na trávě, aby se nechala pohladit. Yax si připomněl, že to chce čas – jako s každým zvířetem.

Nachystal jí jídlo jako vždy a posadil se ke stromu, jehož původ alespoň trochu znal. Starý dub, který zpívá. O čem zpívá a ke komu?

Yax si to nepřiznal, ale trochu tomu článku bezhlavě věřil. Protože se cítil u tohoto osamoceného stromu… svůj. Uvažoval o tom, co mu bylo řečeno. Válí se v bahně minulosti, aby se pomstil. Cítí se sám, protože tak vnímal liščí psychologii; nenávidí všechny vlky, protože pět z nich ublížili Cassandře – jen pět, ale přesto nenáviděl všechny. Proč je tím tak zaslepený?

Ale dovol mi říct, že ne všichni psi jsou zevnitř tak zlí, jak myslíš.

Yax pevně zavřel oči. Baine musel pochopit, že si zrzek drží od vlků odstup – už jen ten majitel dobrmana, Ighor, dokázal, jak mohou být vlci zákeřní a krvelační. Jenomže potom přišel Baine a vše se změnilo.

Co na to říká liška?

Liška v Yaxově nitru chtěla zpívat, ale ne sama. Chtěla při noci pobíhat v lesích a nahánět se s vlkem, kterého chtěla spatřit; cítit jeho vůni; slyšet jeho hlas a zapamatovat si všechny dolíčky.

Byl tak hluboko v myšlenkách, že si nepovšiml, kdy se dostala kočka zpátky na strom – ne, nebyla na stromě.

Ale v Bainově náruči.

Yax se sekl; strnul jako kámen. Bylo po šesté, stejně jako včera a alfa vlk zde byl jako by to považoval za rituál. Lišák vytřeštil oči na kočku ve vlkově náruči – užuž chtěl něco namítnout, než začala kočka příst.

Tohle rozhodně nečekal – jak je možné, že se kočička k Bainovi lísá jako stará známá, ačkoliv ve skutečnosti ho viděla jen dvakrát?

Mohla za to aura bezpečí, kterou se nechal Baine obklopit, Yax to začal pociťovat i na svém těle. Vskutku, byla hřejivá a bezpečná. To chtěla kočička cítit – vůni bezpečí, přesně jako Seerd řekl v útulku.

„Víš, proč jsem přišel tehdy do útulku?“ Z Bainovy strany to byla rétorická otázka, protože odpověď Yaxovi ten den řekl v horoucí blízkosti.

Yax odvrátil hlavu. „Chtěl jsi mazlíčka,“ odsekl mdle.

Baine přikývl, poškrapkal kočičku pod krkem a pohlédl směrem k Yaxovi. Střetli se pohledy.

„A nejen ho.“

Yax svraštil emocionálně obočí k sobě a sám pro sebe sykl. Baine se nijak netvářil – měl na sobě pohodlnou masku plnou harmonie a chladného klidu. Byl děsivě klidný, zato Yax by se mohl za chvíli zhroutit. Srdce mu vynechalo úder a krev se rozohnila.

Sklopil hlavu k zemi. „Je moje chyba, že hážu všechny vlky do jednoho pytle, ale jindy jsem neměl tu příležitost… poznat jiné osoby, které by mou myšlenku vyvrátily. Jste nenasytní, brutální, bez systému, bez emocí, jen zabíjet – s tím jsem se doposud setkal. Žádné emoce, žádné úsměvy, osobité bezpečí. Zatraceně, vlci vnitřně zranili mou sestru. Říkáte, že lišky jsou odkázáni na samotu a že jsme slabé. Lišky si jen hrají na rodinu – to mi řekl jeden z hajzlů, který se podílel na zlomení mé sestry. Proč. Proč ty neděláš to samé? Proč mě nechceš zlomit jako ostatní vlci? Proč?“

Stiskl čelisti k sobě, myslel si, že si rozdrtí zuby. Sevřel pěsti žalem a nechápavostí nad systémem, který raní. Bál se pohlédnout do vlkových očí.

Baine se přiblížil a natáhl náruč, aby zrzavou kočičku daroval s pocitem bezpečí, který jí vlk dal. Zrzek vykulil oči a kočku roztřeseně přijal – ona se nebála, vděčně se k Yaxovi přitulila.

Kousl se zuřivě do rtu.

Baine Yaxe nenásilně pozoroval.

„Vlci žijí v co největších rodinách, aby svět pochopil, že jsou králové. Jenomže nikdo není král. Odjakživa jsme dominantní a máme pud, který chce vždy zvítězit. Já nechci zvítězit nad společností. Moje rodina mě učila, že pokud ze sebe učiním krále, budu mocným. Nechci tě zlomit, nechci vidět trpět další lidi, kteří se utápějí ve špatné myšlence této společnosti. Nepodporuju ji. Chci tě poznat, ale ne drastickým způsobem, jakým to dělává můj otec. Můj vlk vidí svět jinak. Umím být lovcem, ale ne zákeřným a brutálním, když to nechci. Je ohromující, když máš myšlenku, za kterou se bít – máš rodinu, kterou miluješ a kterou chceš chránit.
Nechci tě zlomit. Nechci být králem, jakého si má rodina představuje.“

Yax nemohl dýchat. Cítil se v bezpečí, tak moc v bezpečí, že netušil, kam má odložit srdce, aby nebylo raněno. Srdce, které mělo být schované.

Bainův hlas se zakořenil do Yaxových žil, hlavy a srdce. Cítil, jak ho svrběla kůže, tetování, piercing v obočí. Liška chtěla být na povrchu, ale Yax se držel vší trpělivosti, aby ho nezradila.

Nevěřil tomu, co právě slyšel z úst těch, které považuje za nepřátele.

Roztřásl se.

„Jak…“ zasekl se. „Zatraceně, chci ti věřit, ale nemůžu.“

Baine starostlivě naklonil hlavu a přivřel oči, aby naznačil sympatii a pochopení.

„Máš ze mě strach?“ zeptal se Baine.

Yaxova pěst rupla – klouby se začaly sílou mstít.

„Já ano,“ vydechl, „ale liška ne.“

Yax zvedl zrak a ztuhl, když viděl Bainovy zlaté vlčí oči. Následně zrzek sklopil pohled ke kočce, která na něj láskyplně koukala. Bolestivě jí pohled opětoval, ale netušil, co dalšího říct.

Baine vzhlédl k tmavnoucí obloze – klidně se nadechl.

„Nebudu na tebe tlačit. Já jsem pevně rozhodnutý, že chci stát při tvém boku, ale pokud řekneš ne, už mě neuvidíš. Chci tě poznat; říct ti a ukázat, že někteří vlci nemusí být zlý.“

Yaxovi se zastavilo srdce při větě „ale pokud řekneš ne, už mě neuvidíš“ – byl z toho v šoku, bolelo ho srdce a tělo, měl pocit, že se zhroutí k zemi. Jen ta představa mu drásala srdce.

„Na druhou stranu,“ usmál se Baine, z čehož byl Yax úplně odvařený, „chtěl bych si tuto zrzavou krásku vzít. Je to možné?“

Yaxovi se zaleskly oči. Sevřel kočku ve své náruči a nasával z ní dvě věci; kočičí lásku a Bainův pach.

„Musím ji první vyšetřit, jestli je v pořádku. Byla zraněná,“ zašeptal, ale na Baina se už nepodíval.

„Dobře,“ přikývl a pohladil kočku mezi oušky. „Zítra by to šlo?“

Yax hleděl do země a chvíli netušil, že vlk něco říkal. Prudce polkl strach a představu, že bude pryč od té bezpečné atmosféry.

„Šlo by to i teď,“ šeptl a sklopil liščí ouška, než vzhlédl k vlkovi.

Baine měl krásný malý úsměv.