Loviště stříbra a popela (PŘEPIS)

4. Políbeni neonem a inkoustem | kapitola třicátá druhá

Protože ani jeden neměl řidičák, jeli do města autobusem. Marlie řekli, že jdou na filtrační jízdu, kdy se alkohol postará o čistku.

„Až budete ráno trpět jak hovada, pak za mnou nechoďte, abych vám uvařila vývar,“ řekla jim.

No, sice to pověděla takhle, ale stejně by ten vývar uvařila — byla zlatou mámou.
Cassandra se od té doby, kdy sedli do autobusu, cítila nesvá. Mnula si ruce a dívala se nejistě na telefon.

Yaxe její nervozitu cítil, proto se zeptal: „Co tě žere?“

Bledá kráska na bratra překvapeně pohlédla, ale její skleslost byla stále znát. Vcucla si dolní ret do úst jako by se snažila nemluvit — nebo nevěděla, jak problém říct. Najednou se na telefon hrdě zamračila a strach byl zplaven jejími následujícími slovy.

Pevně sevřela svůj telefon. „Někdo mi psal, že se s námi chce vidět otec.“

Yaxier náhle ztuhl; emoce v něm hořely, ale za nejvíce probuzenou se považoval vztek lišky, která začala vrčet.

„Ví o tom máti?“ zavrčel Yax. Načež ho napadla další otázka. „Kdo je někdo a kde vzal tvoje telefonní číslo?“

„Doma jsem ti to říct nemohla, protože by to slyšela, znáš ji. Neví o tom, nechávám si to pro sebe už… dlouho.

Já nevím, Yaxi, já nic nevím, ten někdo pro mě neznámý mohl moje číslo vzít kdekoliv. Nemyslím si, že je to náhoda, protože se blíží tvoje a Haxovy narozeniny.“

„Nevěř takovým ptákovinám,“ vyštěkl tiše. Cestující však nebyli hluší a pár hlav se otočilo dozadu.

Cassandra s pohledem na lidi sjela na sedačce níže, aby pohledům zmizela z dohledu.

„Chci tomu věřit, Yaxi,“ zašeptala. Yax se na ni zmateně koukl.

„Jsi praštěná? Co když je to bouda? A ani nevíš, kdo ti tu zprávu napsal,“ vyštěkl – ochrana své sestry byla silnější, než si myslel. Sice netušil, kdo jí zprávu napsal, ale i tak si v něm všichni démoni hráli na honěnou. Chtěl ho vidět a zabít, že v sestře probudil takovou touhu spatřit otce, což Yax pár let zpět zahrabal do hlíny. Už nebyla žádná naděje.

„Ať je,“ zamumlala, protivná z rozdílného názoru bratra. „Chci ho vidět.“

Yax zamrkal; nikdy si neuvědomil, že v sobě Cassandra drží pevně myšlenku, že se s otcem setká.

„Nevěř takové věci,“ zamumlal znovu, tentokrát klidněji a na sedačce se uvolnil. „Jen ti to ublíží.“

„Neochraňuj mě furt! Už nejsem ta malá holka, která jen stála a nic nedělala! Já po otci stále pátrám, zatímco tys to vzdal,“ plivla mu do ksichtu slova, která ho ranila.

Krev se v něm začala vařit; pro něj bude furt malá ségra, kterou má o dva roky starší bratr povinnost chránit.

Vztekle zafuněl a hleděl z okna.

„Pokud ti ten pan Neznámý napíše znovu a tentokrát i s místem setkání, řekni mi to. Prosím,“ hlesl, aniž by přestal sledovat šmouhy krajiny za oknem.

Cassandra ho pohladila po rameni a hlavou se o něj opřela. „Určitě, zrzavej.“

Půlhodinu nato vystoupili ve středu města. Cassandru musel Yax trochu praštit, aby ji vzbudil, protože se jí na jeho rameni zavřely oči a nyní působila jako právě probraná panenka po noční směně.

Dostal se jim pohled na náměstí s kašnou, obchodním centrem a podniky jako papírnictví a stavebnictví, které pomalu zavíraly.

Jak tak Yax přemýšlel, bylo tu hodně nočních podniků – dohromady asi čtyři, ale blízko náměstí jen dva. Netušil, do jakého vyrazí, protože následoval sestru. Najednou se zatřpytila a její makeup se stal mocně krásný – byla magnetem pro chlapy nadopované velkými zadky s tlakem v kalhotech.

Zakoulel očima – kdyby na ni kdokoliv sáhl, je po nich, Yax v to garantuje všem kolemjdoucím: i těm sebevíc nevinným s manželkou doma.

Yax ji rychlým krokem dohnal a vedle jejího boku si vykračovali do baru, který byl náměstí nejblíž a taky docela známý.

Yax nikdy do baru nechodil – jednou s partou, když úspěšně zvládli maturitu, tak to museli oslavit, načež byli po třech hodinách vyhozeni. Od té doby do žádného baru nevstoupil.

Pro sestru udělá malou výjimku.

„Nabídla jsem to i Haxovi,“ řekla a rozdivočila si účes. Yax povytáhl obočí, až se zaleskl piercing.

„A?“

„Ten vůl,“ zaprskala, „se na mě vysral. Prej má zakázku na nějaké svatbě či co – tak ale nebude fotit do půlnoci, ne?“

Yax pokrčil rameny. „Nevím, záleží asi na domluvě. Nejsem fotograf, to je jeho obor, kterým se živí.“

Cass přikývla. „Hmph. Slyšels o tom, že fotil do módního časopisu? Slyší o něm čím dál více lidí a už teď si nemůže vybrat agenturu, pod kterou by makal. Blbec, já bych šla hned do první.“ Žensky namyšleně odvrátila hlavu s pisklavým „pf!“.

Yax se zachechtal. „Víš, jak to má. Nechce šlápnout do bláta, v tomhle je hodně tvrdohlavej zmetek.“

„Jako všichni Scaaři.“ A koukla konkrétně na zrzavého bratra.

Yax si odplivl. „Moc na nehleď, ty taky nejsi svatá.“