Loviště stříbra a popela (PŘEPIS)

4. Políbeni neonem a inkoustem | kapitola třicátá pátá

Slyšel její křik; stal se ozvěnou v jeho mozku jako skleněná tříšť a drásal mu srdce.

Pohnul se za zvukem, ale jak to vypadalo, příliš pozdě nepřišel.

Cítil, jak mu nabíhaly žíly na rukou, jak krev šeptala o prolití rudé tekutiny, protože ten, kdo donutil Cassandru vykřiknout, byl nějaký vlčí zmetek s rozčerpýřenou hlavou a nechutným úsměvem.

Yaxovy zornice získaly odstín tak zlatavý, až byl oslepující a přímo žíznící po smrti. Liška tak získala střídavou kontrolu.

Jakmile Yax postřehl, že Cassandra je v pořádku schovaná za někým z ochranky, prokřupl si klouby na prstech – i ony toužily po uvolnění.

Hněv jím koloval jako velké množství alkoholu, střípky inteligentního myšlení se jakž takž držely při sobě, špatně se mu dýchalo. Byl tady, aby chránil svou sestru. A taky to udělá.

Zabijáckým pohledem se na muže zadíval – vypadal jako troska, která krade peníze tam, kde je jich nejvíce.

Sevřel pěsti, zamračil se.

„Ty nevypadáš na liščího fotra, kamaráde," zašeptal nebezpečně a varovně; pokud udělá jen jediný pohyb, ten chlap je mrtvej.

Jeho liška při tanci s Bainem tajně Cassandru přes dav lidí poslouchala, tuto informaci však vyplivl, aniž by to měl sám na vědomí. Byl vděčný citlivému sluchu a obzvlášť v této situaci.

To byl ten chlap, co Cassandře psal? Jak tušil, byla to prachobyčejná bouda.

Muž se však jeho slovům zašklebil – tak šíleně a toužebně po moci, až se Yaxovi scvrkly všechny orgány nechutností.

Muž mlaskl a v očích se mu mihla jiskra.

„Dokonce dvě děti jeho krve – Christian dostane dva krásné dárečky," ušklíbl se a olízl si rty jako by okusil nejlepší cukrovinku s krvavou příchutí. Sedělo by to.

Yax se zamračil ještě víc; Christian?

Najednou do Yaxe vjel takový vztek, že cítil, jak se mu pěsti samy od sebe připravily k útoku – sám vlk ucítil intenzitu loveckých pocitů a rozšířily se mu zornice.

Yax se stal šmouhou – byl poháněn vztekem, povinností ochrany své milované sestry, která kvůli jeho slabosti zažila mnohem více utrpení.

Nebezpečně muže proklínal tak, že ho nespustil z očí ani když se k němu přiblížil – cizí vlk se chystal obměnit Yaxe ranou do břicha, avšak Yax měl probuzené liščí reflexy, proto zvedl koleno a v té extrémní rychlosti vlka překvapil úderem do břicha.

Avšak vlk se otrkal rychle i přes dunivý kašel, načež Yax vykulil oči ještě větším vztekem a chystal se při couvání vykopnout, ale vlk byl v boji cvičen – Yax ne.

Dostal loktem do tváře, Yax cítil v ústech krev, možná i svůj zub, ale v tom adrenalinu nedokázal vnímat něco jako bolest nebo překvapení.

Yax měl plán a učinil ho skutečným – čapl muže za tričko, přitáhl si ho k sobě, načež silou Yax ukázal zuby a zamračené vrásky, aby muži čelem oplatil nečekaný útok.

Ovšem úder hlavou se nepovedl.

Yax spadl na zem cizí silou, v myšlenkách měl mlhu a vzdáleně slyšel, jak dav křičí.

Yax hluboce dýchal, mračil se, ale neviděl zrovna spolehlivě, před očima měl kouřové sklo – poznal však, že ten, kdo dal vlkovi tečku mezi oči, nebyl Baine, ale pach byl známý.

Další z členů ochranky si na cizího vlka sedl, držel mu šíji a vypadalo to jako by ho chtěl obměnit další ranou do ksichtu.

Yax se dezorientovaně ohlédl, aby našel Cassandru. Byla v bezpečí s tím stejným mužem z obsluhy – sekuriťáků tu bylo teda požehnaně.

Myšlenky se mu slévaly; Christian.

Srdce se mu rozbušilo a vykulil překvapeně oči.

Christian je jeho otec?

Prudce se ohlédl po muži na zemi, na němž seděl sekuriťák. Co měl v plánu? Kdo to byl?

Yaxovi nebylo dáno prostoru, aby přemýšlel dál. Zamotala se mu hlava a strana tváře se probudila z mrazu – bolest mu rozpumpovala krev, načež zaklel a dotkl se podlitiny. Byla krásně mířená a taky tak bolestivá.

U koutků cítil železitou pachuť vlastní krve.

To byl konec?

Vrátil se zpět k myšlenkám, zkrátka mu to nedalo, ač se válel na parketě a plival krev.

Tenhle chlap byl otcův poskok? Ne, to se mu nechtělo věřit.

Soudě podle mužových slov byl jeho nepřítelem – a největším lhářem.

Projel jím vztek; drtil si zuby, ačkoliv to bolelo, ale jako několik let zpátky, kdy hledal svého psa, i tady odmítá prohrát.

Chtěl se postavit, ale nešlo to.

„Kurva, kurva, kurva," mumlal.

Ohlédl se za sebe a setkal se s Cassandřinýma vyděšenýma očima.

Minulost přece zahodil.

Cass držela slzy a vrtěla na bratra hlavou, aby se ani nehnul.

Němě pověděla: „To stačí." Málem ji poslechl, kdyby si nevšiml modřiny kolem jejího zápěstí. Zhluboka se nadechl a zkontroloval, zda ten hajzl stále dýchá.

Nádech, výdech.

Kluk z ochranky se o něj postaral.

Ne, řekla mu liška v nitru. Nikdo není vítězem – postav se a vyhraj. Dej mu do čerstvých ran sůl, chlapče.

Lišky se chovaly chytře, dravě a přímo ďábelsky, když to situace vyžadovala. Šelma toužila po lovu; lov, který byl nyní přerušen nějakým vlčím sekuriťákem.

Yax natáhl ruku – každý si tak myslel, že se snaží vstát, ale místo toho, aby uspokojil lišku, se zahryzl do vlastní dlaně.

Cassandra po něm vyjekla; slyšel, jak se blížila.

„Yaxi," křičela. „Yaxi, Yaiere, prosím, přestaň, je konec, jsem v pořádku, prosím!" Plakala.

Vydechl. Nebezpečně se po ní podíval, pohladil ji po uplakaných tvářích a roztřeseně se postavil na nohy.

„Chtěl nám ublížit, Cass. Další člověk, který lhal."

Cassandra si uvědomovala, na co bratr myslel; kousla se do rtu a snažila se nahlas neplakat.

„J-je konec, Yaxi," zaskřehotala. „Neříkal jsi... zatraceně, neříkals, že jsi to vyhodil?!"

Zahoď to.

Liščí duhovky zhasly.

Ovšem někdo si myslel, že se chystá k útoku, proto si ho zezadu podal.

Vše trvalo přibližně dvě minuty.