Krátké zrzavé vlasy pohltil cigaretový dým a zkroutil se do zákoutí vlhkých pramenů. Lokty se opíral o betonové zábradlí; jeho byt se nacházel v posledním patře se střešní terasou. Bylo to zatracené štěstí. Lidem se terasa nelíbila, protože nebyla hezká, bezpečná ani nejnovější. Kéž by ti magoři věděli, o co přišli. V centru si každý představí nejluxusnější byty, ale tyto patřily k méně působivým už jen kvůli stáří, které se podepsalo na fasádě. Vnitřky byly ale nové a střešní terasa se pyšnila zvýšeným zábradlím a rovnější plochou.
Noc ho mateřsky objala, jemný vánek se postaral o hlazení opálené kůže — nažloutlý měsíc tak mohl obdivovat jeho tetování, linoucí se od strany krku, paže až po zápěstí. Kresby tančily s nocí jako živoucí chybějící díl, jenž přilnul k tělu jako součást.
Inkoust k Yaxovi patřil. Připomínal mu, proč je takový hajzl, proč se sám definoval jako zmetka a proč se stal strašákem pro okolí. Začalo to v mládí, kdy mu bylo vmeteno do ksichtu, že lišky jsou jen herečky, které si na rodinu hrají a nezaslouží si mít někoho, kdo by je na oplátku miloval.
Několik měsíců strávených v nemocnici mu vyčistilo hlavu. Každou noc trpěl nočními můrami s připomínkou Cassandřiny bolesti. Prožíval ji s ní. Tak moc se s ní chtěl vyměnit. Tak moc jí chtěl zaručit, že se to už nikdy nestane. Jenže ona stále plakala, krvácela a přežívala, zatímco hleděla bratrovi do očí se slovy: Prosím. A vlci se nadále krmili bolestí, zoufalstvím, chabou liščí snahou kousat.
V jistou chvíli si uvědomil, jak bytostně ty parchanty nesnáší.
Říct před plakající liškou, že nemají city, že je rodina jen přetvářkou, že milující jsou jen lháři.
Odjakživa se Yax dostával do rvaček, aby sestru ochránil. Tenhle incident byl ale jeden z posledních, který se na podepsal na obou dvou. Cassandra i Yax usilovali o to, aby si vybudovali svou hradbu i ničivý kráter, aby se podobná událost již neopakovala — pokud ano, režie bude pronásledovat liščí stopy, ne vlčí.
V Yaxovi však pobyt v nemocnici zanechal ještě něco. Vytvořil si tolik silnou averzi k vlkům, že na pokoji usínal s liščími duhovkami, neustále v pozoru, neustále divoký a intenzivní, ale zároveň lidský a chladný. Nazval je zrůdami, které mají v hlavě vštěpenou vlastní dominanci, nadvládu nad společností a sílu, kterou ve skutečnosti postrádají, když kolem sebe nemají svou smečku. Instinktivně se rvou, aby chránili sebe a rodinné větve, aby se stali mocnými a vyššími nad těmi, kteří se snaží odporovat. Systém neexistoval — jen krev a násilí.
Svůj názor nikdy nezpochybní.
To, co se odehrálo v útulku, byl omyl a osud, který musí Yaxe neskutečně milovat. Protože nebylo možné, aby změnil názor na vlka jednoho, když nenávidí všechny.
Lišky jsou samotáři. Když mají někoho, kdo jim přirostl k srdci, nepohřbí je za účelem sobecké sebeochrany. Vlezou do nory, vezmou maličké do tlamy a přenesou je na bezpečnější místo, do hlubší nory, do krásnější tmy. Lišky vystrčí čumák a hlídají, nehledě na to, s jakým nepřítelem se setkají.
Ze slabin se stávají vyhledávané terče. Predátoři v lidských tělech si liboví ve zjevných pokusech, které skrývají skrytý úmysl. Čistí lidé jsou moc citliví, to příroda nikdy nebyla. Zvlášť ne geny člověka se zvířetem, tam naivní emoce nehrají přílišnou roli. Stačí maličká ukázka slabosti a predátoři vyskočí vpřed.
Tetování na jeho ruce vypráví moc příběhů. Pravý význam zná jen on.
Skládalo se z různých kreseb; tři přeškrtnuté vodorovné linie jako alfa, beta, omega. Tři čárky bez sebemenšího rozdílu nebo chyby, příběh o svobodě, o porozumění, o rovnováze. Nehledě na to, jaké postavení zastáváš, jsi mi roven stejně jako já tobě. Jen se našli někteří pitomci, kteří to neviděli stejně. Pod třemi stejnými liniemi se rozprostíralo stínované nebe s měsícem a hvězdami — ztělesnění mrkajících očí, které tiše hlídají a tančí. Klid, ticho, přijetí. Žádné odsuzování, konflikty, nesouhlasy. Proto v noci vylézal z bytu, zvedl bradu a nechal se kolébat tmou, jíž smí ukázat své liščí oči, protože ona byla svědkem oné noci, ona věděla, kým Yax skutečně je.
ČTEŠ
Loviště stříbra a popela (PŘEPIS)
FantasíaMusíte se přizpůsobit, abyste přežili ve světě, kde hierarchie je zákon. Nemůžete se ani změnit, neboť jste se tak již narodili a vaše vlastnosti se stávají vaším vnitřním bojem, ale zároveň přirozeností. Jste buď liškou nebo vlkem - alfou, betou ne...