Loviště stříbra a popela (PŘEPIS)

5. Stříbro a popel | kapitola čtyřicátá druhá

Nemohl v práci zůstat ani na minutu.

Baine to bral na vědomí, proto ho zavezl tam, kde by si myslel, že by mohl alespoň trochu procitnout.

Sice navštívil jeho byt pouze jednou, ale skrývalo se v něm zlato, které sice nemůže Mianku plně nahradit, ale nemohla v srdci zůstat velká díra.

Yax zažil tolik okamžiků, kvůli nimiž by nemusel ani vnímat reálný svět. Ale byl tady a vždy válku ve svém těle přežil — možná nevyhrál, ale hlavní bylo, že žil.

Jako tělo bez duše se vedle Baina vláčel, protože mu stále nedocházel význam Bainových kroků a úmyslů. Baine spolehlivě hlídal každý jeho krok, ovšem nemluvil — komunikace je nejhorší věc, která lidi napadá, ale neuvědomují si její následky.

Odemkl svůj dům, ale Yaxe nepustil. Otevřel dveře a nechal Yaxe vstřebat pach, jehož kombinaci ucítil podruhé v životě, ale rozhodně ne naposled.

Trvalo, než se Yax vědomě nadechl. Trhaně se probudil, když uslyšel Zařin jemný zpěv.

Baine tiše vyčkával u prahu a sledoval každý pohyb obou duší, které si zaloužily jeho srdce. Povinnost chránit a vytvořit jim vazbu, která nikdy nebude přerušena. Pocit, že se mají dobře, jsou obdarováni láskou a pocitem podpory, která je v životě důležitá víc než zní.

Yax spadl na kolena a smutnýma očima se na Zaru podíval — zrzavé klubíčko, které čekal vždy u dubu, každým dnem pozoroval, jak se k němu přibližuje, až mu nakonec vložila do srdce důvěru.

Yaxovy oči se zaleskly. Otočil se za sebe na Baina a vděčně zavřel oči, ovšem klidný dech nepřicházel.

Baine se od futer odrazil a tiše si k Yaxovi klekl, aby mu položil ruku na rameno. Ticho bylo nyní jejich přítelkyní a vzpomínky — ty se staly filmem, na který koukají.

Zařiny žluté oči představovaly něhu a lásku — ovšem skutečně ona byla důvodem, proč Yax dovolil Bainovi se k jeho chladnému srdci přiblížit.

Yax natáhl náruč a Zara se bezmyšlenkovitě svalila do jeho bezpečných rukou.

Baine se cítil jako malý král — měl vše, co považoval za zlaté, u sebe.

V životě se člověk setkává se dvěma barvami, které je donutí plakat či se smát.

Lidé vnímají svět jako škálu barev — ovšem zvířata vidí vše jen šedě.

Ti, kteří v životě pláčou a zároveň se smějí, jsou lovci dobra a zla.

Čeho si lidé všimnou jako první, když je střetnou? U Baina si každý všimne bílých pramenů v černých vlasech a u Yaxe temného tetování.

Stříbro a popel.