Kings & Queens (CZ)

LXI.

Jackob

Nechtěl se dostat až k vojákům. Potřeboval se jen přiblížit dost na tolik, aby prášek doletěl až k nim. Jackob zalezl do další z malých uliček, kterých bylo v Sorenu mnoho. Samozřejmě ho napadlo, že by bylo o dost efektivnější prášek házet z vrchu. Jenže jak na potvoru nikde kolem něj nebylo dost děr, aby mohl po stěně vylézt na střechy. Musel se spokojit se zemí. 

Zatariiny vlasy byly jako světluška ve tmě. Ta zrzavá jí sice slušela, ale moc na sebe upozorňovala. Jackob na ní máchl rukou, ať se vzdálí. S překvapením ho dívka poslechla. Její zrzavé vlasy zmizely a on mohl v klidu pracovat. Vojáci byli tři. A spolu s nimi Zayn. Jak toho chlapa nesnášel. Byl zkažený. Odporný. Nemusel ani vidět jeho obličej. Což byla další otázka. Proč nosí pytel? Stalo se mu něco? Nebyl čas se zabývat těmito věcmi. Princ je potřeboval jinde.

Jackob vyndal svůj meč z pochvy a položil ho kousek od sebe. Brzy ho bude potřebovat. Opatrně otevřel pytlíček jak nejvíc to šlo. Nebál se ho jako před chvílí se Zatarii. Věděl, že vzal správný a tento odvede svojí práci dobře. Dvakrát vydechl a připomněl si, pro koho tohle všechno dělá. Pro prince, pro princeznu, pro Blake... pro Zatarii? Muž vyhodil pytlíček co nejvíc do dálky až se rozprskl před vojáky a Zaynem. Ti okamžitě pojali podezření.

,,Co to je?" ,,Co se to děje! ,,Dělejte něco!" Jackob zaslechl jak někdo začal kašlat a dým se se zasyčením začal zvedat vojákům do očí. Jackob jediný uviděl letící hvězdice, které vyhodila zrzavá holka. Zataria vyběhla jen co se dým nadzvedl. V běhu vytahovala své zbraně a Jackob jí byl v zádech. Snad její hvězdice nebyly pro nic. Zataria vytáhla zvláštní udělátko z kovu a dřeva a začala postupně každou tyč ohýbat.

,,Pospěš si!"

,,Co myslíš že dělám?!" Tyče uprostřed šly hůře. Byly silnější. Jackob se otočil právě v čas, aby si všiml vojáka, který se dostal z kouře. Oba se na sebe podívali a nakonec voják vykřikl.

,,Vězeň! Utekl nám vězeň!" Jackob se chtěl postavit a začít útočit. Zataria byla však rychlejší. Vyndala z rukávu další hvězdici a bez rozmýšlení jí hodila po muži. Jeho výkřiky přestaly a on spadl jako hruška na zem.

,,Poděkuješ potom," zamumlala a pustila se znova do práce.

,,Takhle jsi to pižlala i minule?" Vyjel na ní.

,,Ne?"

,,Tak proč to neuděláš jako minule?"

,,Protože minule tu byl zámek!" Zavrčela a Jackob si povzdechl. Otočil se k mužům v kouři. Brzy se zvedne. Nebo oni najdou cestu k nim dřív než se nadějí.

,,Pusť mě k tomu!" Jackob jí odsunul a začal, o dost rychleji, posouvat tyče dál od sebe. Zataria se naštvaně postavila a vytáhla svůj meč z pochvy. Z kouře vyšel další sápající muž. Jeho rudá uniforma se nedala splést. Zataria na nic nečekala. Vrhla se proti němu. Kvůli prášku byl voják stále dezorientovaný, takže si skoro ani nevšiml, že mu dívka vykopla kopí z ruky. Rychle se otočila kolem něj a rukojetí ho vzala po hlavě. Muž v mdlobách padl na zem. Zataria si s úsměvem protáhla ramena. 

,,Zatarie!" Vykřikl Jackob už uvnitř. Pomalu vracel tyče nazpět. Zataria byla menší, drobnější. Nepotřebovala tolik místa. Zataria se s úsměvem rozeběhla k němu. Udělala několik kroků než...

,,Zatarie!" Vykřikl Jackob když se dívka rozplácla po zemi jako placka. Zatarie vykřikla bolestí. Kolem nohy se jí obmotalo něco kovového se zuby, které se jí zakously do masa kotníku. Dívka se chtěla otočit, ale někdo škubl okovy a ona zmizela Jackobovi v kouři.