Kings & Queens (CZ)

XLI.

Kárová Princezna

Nechápala, proč najednou poslouchala rozkazy Iny. Nebyla na sebe pyšná. Ale potom, co viděla její sílu a sílu kapitána Radska, nehodlala protestovat. Spolu s Tesákem a Šeříkovým Děsem se vydala do Hlubokého Lesa. Záložní plán, který se kapitánovi Prieedovi vůbec nelíbil. Ale přehlasovali ho. Bylo to rychlé. Během chvíle už Kárová Princezna seděla v sedle a byla připravená vyrazit.

,,Myslíš, že se dostaneme dál než k úplnému začátku?" zeptal se Tesák a podíval se na zlodějku.

,,Nikdo neví. Třeba budeme mít štěstí." Zrovna to jim v poslední době moc nenahrávalo. Spíš naopak. Pokud se za štěstí nedal považovat odražený útok Sorenu. To byla velká podívaná.

,,Nemusíme jí poslouchat," začala remcat tentokrát Šeříkový Děs.

,,Přestaň! Děláme to taky kvůli sobě!" utnula jí Kárová Princezna a přehodila si cop přes rameno. Její vlasy už potřebovaly ostříhat. Jenže ve válce na takové věci nebyl čas.

Inu potřebovali. Ona jí potřebovala. Smlouvu sice měla podepsanou s kapitánem, ale tomu stále nevěřila. Kolísali ze stranu na stranu. Každý špatný krok je mohl stát život. Teď šlo jenom o to, o koho přesně život.

,,Nikdy si nezavírala dohody se šlechtou, co ta náhlá změna?" Nepřestal se vyptávat Tesák. Jako jediný otěže držel jen jednou rukou, ležérně. Bylo to u něj normální. Naprosto běžné.

,,Ten démon nesnáší šlechtu stejně jako já. Máme docela dost společného." Měly. Aspoň na první pohled. Když se člověk koukl pořádně, zjistil, že tyto dvě si nemohou být víc odlišné.

Dívku už nebavilo odpovídat svým přátelům na hloupé otázky. Popohnala svého koně a vyrazila napřed. Před lesem jí nic nehrozilo, snad.

,,Nemusíš být naštvaná!" nenechal ji na pokoji Tesák. Prostě zrychlil a najednou byl vedle ní. Měla ho ráda. Byl to ten nejlepší přítel, jakého si mohla přát. Byl jí oporou, kterou tak dlouho neměla. Jenže občas ho chtěla zabít. Nejraději by si nafackovala za to, že ho tenkrát zachránila. Měla ho nechat shnít ve své kaluži krve. Ale neudělala to. Ne, ona, štědrá, milá, kvůli muži by se roztrhala, aby ho zachránila před jistou smrtí... Snad každý slyšel tu ironii, která z jejích myšlenek plynula.

,,Tesáku, pokud nemáš nic lepšího na jazyku, můžeš hodit rovnou zpátečku." Nechtěla být hnusná, pusa jí však jela úplně sama. Někde v dálce zapomněla filtr, který nyní mával na rozloučenou. Zrádce!

,,Bojíš se," utahoval si z ní dál.

,,Nebojím!" vyjela na něj. Jak si to jako představoval?! Ona se nikdy nebála! Nikdy nezpytovala svědomí! Jednala impulzivně a nehleděla na své chyby.

,,Ale jo, a proto teď tak pěníš. Snažíš se to zamaskovat." Tesák na ní nikdy nekřičel a ani teď nezvedl hlas. Zatímco ona na něj křičela jak hladová fena z ulice. Tesák měl tu vlastnost, že si zachovával klidnou hlavu, ať šlo o cokoliv. Byl milý, naslouchal, málo kdo by to do něj napoprvé řekl. To se Kárové Princezně na něm líbilo. Mohla mu říct vše a nebála se o svá tajemství. Držel jazyk za zuby a mluvil jen v nejnutnějších případech. Zrovna teď to ale nebylo.

,,Jestli nepřestaneš kecat, tak vážně vypěním!" Cítila jak jí do rukávu klouže jedna z karet. Měla chuť jí po něj hodit. Kdyby je nedohnala Šeříkový Děs.

,,Jen vás chvilku nechám samotné a už se navzájem vraždíte!" utrousila a se smíchem zavrtěla hlavou. ,,Na to budete mít spoustu času až tohle skončí." Kárová Princezna schovala svou kartu a otočila tvář od muže. Šeříkový Děs donutila svou klisnu, aby se vmáčkla mezi jejich koně, čímž vytvořila dostatečně velkou hranici. Věděla o těch dvou všechno, skoro všechno. Protože ani Kárová Princezna si přesně nepamatovala, co se dělo v její minulosti a Tesák o té své zase nerad mluvil. Byli jako dvě šelmy, co krouží kolem sebe a snaží se nalézt slabinu toho druhého.